Devadesátka pokračuje
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102866/mid_devadesatka-pokracuje-QE7-102866.jpg
4
570
570
Devadesátka série
< 2. díl
Kniha volně navazuje na knížku Pod junáckou vlajkou. Jaroslav Foglar v ní vypraví o dalších osudech skautského oddílu Devadesátka a jejího nového člena Mirka Trojana, který se již zcela vymanil z vlivu Ondry a navíc na svou stranu získal dalšího člena bývalé party, Josku. Devadesátka však také prožívá krizi a mezi chlapci je mnoho rozporů. Díky vedoucímu Tapinovi a jeho dlouhodobé hře o Alvarezovi, kterou chlapcům připravil, jsou všechny problémy postupně překonány a Devadesátka je nakonec opět svorná, sehraná a plná přátelství. Hru Alvarez hrál v roce 1942 Foglarův známý oddíl Dvojka. Předlohou se tehdy Foglarovi stala kniha Dobytí Mexika.... celý text
Přidat komentář
2024/11
Pokračování se mi líbilo víc než první díl; hlavně začátek. A i ten zbytek je takový o něco reálnější než klasicky dokonalé ostatní foglarovky. Ale právě ten "reality check", že děcka na táboře se i pohádají, nebo ten, s kým se chceme přátelit, má radši společnost někoho jiného... to celkem zamrzí. Naštěstí je to pořád Foglar, takže síla přátelství a láska ke skautingu kolektiv zachrání. ;)
I přes slabší druhou polovinu jsem měl vždy tuto knihu raději než první díl Pod junáckou vlajkou.
Devadesátka na mě působila vždy až magicky a určitě mě bavila víc než knihy o hoších od Bobří řeky.
Foglar je samozřejmě trochu šablonovitý, ale tahle šablona je prostě krásná i pro dnešní dobu.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Druhý díl Devadesátky se mi zdá o něco slabší než jednička. Hra Alvarez mi nepřišla nezajímavá, naopak jednotlivé její úseky byly docela napínavé, ale po prvním díle mě už trochu iritovala přítomnost bídáka Ondry, který se pořád a pořád vynořuje jako nějaké prokletí. Myslím, že by si pokračování Devadesátky zasloužilo nějakou sofistikovanější, neotřelou zápletku.
Dlouho jsem komentář k téhle knížce odkládala, protože je jednou z mých nejmilejších a není snadné ty všechny dojmy z ní stručně vyjádřit. Ale teď před Vánoci je asi ta pravá chvíle zavzpomínat, jak mi maminka kdysi odtajnila dárek pro mého bratra Mirka a podělila se se mnou o radost, co bezvadného má pro něj připraveno. Druhý díl k jeho oblíbené foglarovce „Pod junáckou vlajkou“! Byla to pro nás obě krásná představa, jak bude překvapený. Běhala jsem v tu chvíli samým štěstím sem a tam po předsíni a křičela „Devadesátka pokračuje. Ona pokračuje. Pokračuje…“ Potom jsem si oba díly přečetla i já a byly mi blízké už jen tím, že i hlavní hrdina se jmenuje Mirek a že chodí do oddílu (to chodil náš Mirek taky, i když v té době už to byl „jen“ vodák).
Můžu za sebe potvrdit to samé, co je často vysloveno i tady na DK, že foglarovky se hodí i pro děvčata. A určitě ne jenom pro sestry a kamarádky kluků. Typický holčičí zájem o rodinné i jiné vztahy je v nich živený všemi těmi příběhy o ohroženém a znovu obnoveném přátelství, o dobré vůli nucené se přenést přes různá nedorozumění a křivdy a stále hledající kýženou harmonii. Moc mě ve všech knížkách J. Foglara bavily dobrodružné události, lahodila mi chvála přírody, ale nejvíc mě zajímalo všechno to psychologické, čeho jsem v nich nacházela spoustu a mohla jsem porovnávat s vlastními zkušenostmi. Bolestné dospívání Jiřího se mi spojovalo s náladovostí mojí kamarádky, Tapinova chápavost se podobala vlastnostem mých rodičů, všudypřítomný foglarovský humor ladil s mojí vlastní veselou povahou.
Nedivila jsem se Mirkovi Trojanovi, že se nerad loučil s bezproblémovým hravým obdobím svých oddílových začátků a že pro něj bylo těžké se vžít do přítele, který jej předběhl v dospívání a choval se tak divně a nespravedlivě. Vážila jsem si vedoucího Tapina a jeho trpělivosti, s níž to on sám snášel a Mirkovi vysvětloval jako něco normálního a vlastně nutného, co je v pořádku. Určitě mi tahle průprava pomohla i v rozličných situacích mého života - a jsem za to ráda : o)
Když jsem přečetla po letech z nostalgie Pod junáckou vlajkou, samozřejmě jsem musela vytáhnout i knihu Devadesátka pokračuje. Oproti té první už pro mě neměla takové kouzlo, ale bylo zajímavé připomenout si, jak pokračovaly osudy známých hrdinů.
Úžasné příběhy kamarádů, které ani časem neztratily nic na své přitažlivosti a poutavosti a stále mají co říct svým čtenářům. je to obdivuhodné, když se čtenář pustí do čtení, tak jen těžko knihu odkládá. A to příběhy o vzájemném poznávání, uvědomování si sebe sama, o společných dobrodružstvích party chlapců vznikaly před více než půlstoletím.
Alvarez potřebuje jen statečné a silné! - legendární a dodnes hraná dlouhodobá hra je hlavní linií příběhu o strastech dospívání a hledání sama sebe. Možná trochu - z dnešního pohledu - naivní knížka, ale poutavé napsaná a dobrodružná. Takhle prostě Jestřáb psal, takhle psát uměl.
Takže když jsem přečetl znovu po mnoha letech knížku Pod junáckou vlajkou, pustil jsem se hned následně i do pokračování příběhu skautského oddílu Devadesátky. Mimochodem, všichni znalci Jestřába a jeho života vědí, že Tapin je vlastně Foglar a Devadesátka je 2. skautský oddíl Praha, který Jestřáb šedesát let vedl. Dokonce i jména některých hochů a příběhy z historie oddílu jsou ve skutečnosti příhody Dvojky. Ale nyní zpět ke knize. Po opětovném přečtení musím říci, že je výrazně slabší než první díl. Je to dle mého vlastně takový odvar jedničky. Mnoho nelogičností v ději, např. to, že se Jiří vzorný skaut, dá jen tak z ničeho nic dohromady s bídákem Ondrou a dokonce vzápětí při dlouhodobé hře podvede Tapina a celý svůj oddíl, své bratry skauty. Vůbec znovu objevení Ondry v ději je hodně na mus, takové násilné a dosti nepravděpodobné. V podstatě se opakuje stejná zápletka jako v jedničce s minimální obměnou. Takže Devadesátka mi přišla jako hodně slabá foglarovka, skoro jako by ani nebyla od Jestřába. Howgh.
Tuto knihu jsem zdědila po svém bratrovi, který ještě junáka zažil. Vyprávěl mi co všechno v oddíle dělali a mě to tak upoutalo, že jsem plno věcí i přinesla, když jsem jezdila na tábory.
Pribeh o prátelství hochu ve skautském oddile, ale také boj s chlapcem zlomyslné povahy - Ondrou, jemuz Mirek kdysi 'upsal duši.'
Krásná kniha o dulezitosti opravdového pratelstvi, které je narušováno jistým Ondrejem.
Doporučuji.
Pokračování knihy Pod junáckou vlajkou, kdy Mirek Trojan naprosto propadne skautskému oddílu a žije jen pro něj. Bohužel každého dostihne jeho minulost a i jeho a je nucen se své minulosti postavit ač je to pro něj velice obtížné. Další ze skvělých knih skauta tělem i duší
Jak název praví v pokračování prvního dílu se dozvídáme více o fungování Devadesátky v následujícím roku po prvním dílu. Mirek má jistou pozici v oddílu a vybudoval si v něm svou pílí pevné místo. Tak jako v prvním díle se objeví starý známý nepřítel Ondra, který chce Mirkovi zatopit, ale zdálo se mi, že teď si Mirek poradil s Ondrou celkem rychle. Jan Foglar přeci jenom asi potřeboval více času pro popis dění v Devadesátce, které ovšem bylo místy zdlouhavé a bylo toho až moc. Bral to zkrátka docela hodně podrobně. Kniha je jinak výborná.
Další skvělá knížka od pana Foglara. Velice se mi líbila, můžu jen doporučit.
Tak už vím, odkud byla ta skvělá hra, co se hrála na jednom táboře za mého mládí. Jmenovala se jinak, ale ty citace byly stejné. A lístečky byly taky nádherné.
Neméně povedené pokračování předchozího dílu o dobrodružství v Tapinově skautském oddílu a honbě v Alvarazově výzvě pro statečné a silné s typickým morálním poselstvím - 80 %
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Spolu s prvním dílem moje srdcovka a jedno z mála pokračování knih, které si čtenář oblíbil a baží po pokračování. Vrací se záporák z prvního dílu a ač se s ním Mirek nakonec vypořádá, musí ještě řešit oddílové neshody a zradu přátelství. Po přečtení Hoška a Dvorského jsem si víc kriticky všímala toho, co Jestřábovi na pubertálních hoších vadilo (co by asi řekl na současné skauty?) a jak místy tuhý režim v oddílu fungoval (100 % docházka, přesné dodržování časového rozpisu na táboře aj.). Mirkova duševní muka jsem prožívala spolu s ním, možná i proto, že jsem si zradou přítele prošla taky. Konec je sice zalit optimismem a růžovým světlem, aby bylo by tomu tak i v reálu?
Trochu mě zklamalo, že jsme se nedozvěděli, co se stalo s Přemíkem a i Ondra by si zasloužil uzavřít definitivně a jednou provždy, tak aby dobro zvítězilo a morální imperativ s ním.
Jak je uvedeno výše, jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek a bez uzardění přiznávám, že valem díky Alvarezovi. Stejně jako v Pokladu Černého delfína, i zde mě hra fascinovala podobně jako chlapce z oddílu a bažila jsem zažít něco podobného. Klobouk dolů před autorovou invencí. Po přečtení mne až svrbí prsty koupit si ve Skautské nadaci Jaroslava Foglara sběratelskou verzi hry s reprodukcí všech nálepek - v nácti, kdy jsem knihu četla poprvé, bych za takovýto sběratelský předmět dala ledvinu.