Devatenáct dopisů
Jodi Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421934/bmid_devatenact-dopisu-G8y-421934.jpg
4
188
188
Devatenáct. Něco na tom čísle je. Devatenáctka je číslo, které se vine celým tímto příběhem, který vám nyní budeme vyprávět. Píše se 19. ledna 1996. Jemu je sedm a jí šest let. Nastěhovala se do vedlejšího pokoje a svět byl najednou barevnější. Uplynulo devatenáct let a jeho sen se stal skutečností: stala se jeho ženou. Byla jeho životní láskou, spřízněnou duší. Byla důvodem, proč se těšit na každé nové ráno. Stačilo pouhých devatenáct dnů po svatbě a svět se obrátil naruby. Mohla za to jedna tragická nehoda a koma, které po ní následovalo. Již nic nebylo takové jako dřív. Když se vrátila zpátky do života, jako kdyby nic předtím neexistovalo. Ztráta paměti mu vzala nejen manželku, ale především jejich lásku. On se však nehodlal smířit, začal psát dopisy, dopisy o lepších a šťastnějších časech.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Nineteen Letters, 2017
více info...
Přidat komentář
Kdosi, kdo mě zná, mi tuto knížku doporučil s tím, že to není typicky červená knihovna. Musel to být kanadský žert, páč je to velmi velmi slaďoučké a na mě i dost mimo realitu ;)
S sebou na dovolenou jsem si původně vezla jinou knihu. U mamky v knihovně mě však na první pohled zaujala obálka Devatenácti dopisů, tak jsem se nakonec pustila do ní. Jsem za to vděčná, protože tohle byl ten pravý odpočinkový román plný lásky a naděje, ačkoliv byl hodně naivní. Ale má romantická duše tleská. Přesně to jsem k odpočinku potřebovala.
Vydržela jsem to do 1.dopisu. A to se už dál nedalo. Nezáživné a bez šťávy. Ale hodně naivní a romantické duše si to asi užijí. Nedočteno a nehodnotím.
Jinak, krásná obálka.
Velká romantika, možná chvílemi až trochu moc. První polovina knihy se mi četla hůře, ale ke konci se to docela rozjelo, dopisy chodily rychleji za sebou a celkově byl příběh zajímavější. Chvílemi jsem byla i trochu na měkko. Za mne celkem zdařilá kniha pro ženy, ale je potřeba se prokousat tou první polovinou.
Četla jsem do poloviny knihy, pak jsem strany přeskakovala, byla to velká slaďarna a ten konec velice předvídatelné.
Začátek knížky byl pro mě "nepoživatelný" a chtěla jsem ji odložit. Od té doby, kdy začaly chodit dopisy, dostal děj spád a čtení bylo příjemné. :)
Knihu jsem nemohla ohodnotit níže než 5 hvězdičkami, které si naprosto zaslouží. Všechno, co jsem věděla, když jsem začala číst tento román, bylo, že došlo k tragické nehodě a že tam bude devatenáct dopisů, ale kromě toho jsem si upřímně nebyla jistá, jakým směrem se příběh bude ubírat.
Brax a Jem začali jako přátelé, brzy se stali nejlepšími přáteli a později se rozkvetla láska, tak osvěžující vidět vztah bez některých nebezpečí, která dnes vidíme v tolika románech. Díky vyprávění z pohledu obou hlavních postav, dostáváme detaily, a to nejen ze současnosti, ale i z minulosti. Jako čtenář dostáváme skutečný náhled do jejich životů, což umožňuje naší mysli si skutečně vykreslit obrázek o jejich vztahu.
Pořekadlo říká, že láska přemůže vše a tento příběh je důkazem, že tomu tak zcela jistě je.
Nejsem zrovna čtenář romantiky, ba právě naopak vyžívám se v utrpení, hororech a týrání v knihách. Knížku mi doporučila známá a jelikož není až tak tlustá za den jsem ji přelouskala. Vlastně zhltla. Na čtení je hodně jednoduchá a i když občasně nesmyslná a přeslazená až běda. Líbí se mi koncept dopisů, šťastného čísla a nehynoucí naděje a lásky. Velké plus za příběhy vedlejších postav a ne jen strohé soustředění a řešení "problémů" hlavních postav. A hodně cením obal, je zpracován velmi pěkně.
Tohle byla taková slaďárna! Ale fakt, hrozně hrozná slaďárna! :D až se mi líbila. Jasný, je to těžce uvěřitelný, zvlášť to, aby si chlap pamatoval slovo od slova před devatenácti lety.. tý lásce bych i věřila, ale tomuhle? Věřila bych i na to dobré, co se stalo kolem a kolem (no věřili byste? Samá láska a jen jeden nevěrný polibek!)
Musím říct, že mám stejně milujícího chlapa, naprosto, a když jsem se ho zeptala na naše seznámení, prostě neví. :D a to je to 8 let. :D takže tohle bylo to, čemu jsem nejmíň věřila.
Ale! U celý knihy jsem měla takovej ten úsměv, takový to potěšení z tý převelký lásky (jasný, pořád to bylo moc!), jenže ono to bylo fakt hezký. :)
Tuhle slaďarnu si doma rozhodně nechám, protože až mi bude špatně ze světa a nenávisti, tohle to určitě zachrání.
Romantické příběhy mám ráda, ale tenhle se mi bohužel moc nelíbil. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, tak i pro mě je kniha moc přeslazená a tím pádem i méně uvěřitelná. Dokonce jsem se přistihla, že jsem během knihy několikrát otočila oči v sloup, když už mi to přišlo moc. Pro někoho kdo má rád červenou knihovnu, Harlekýnky, Danielle Steel apod., tak může být kniha pěkná, mě ale bohužel nezaujala.
Kniha mě zaujala překrásnou obálkou v mých oblíbených barvách. Při čtení mě napadají tato slova: láska, cit, něha, empatie, touha, prosby, modlitby , chtíč, pochopení, důvěra, emoce, pomoc, sen, víra, naděje, přání ale největší váhu má slovo vzpomínky. Nádherné podání lásky v nejtěžší chvíli života milujících se mladých lidí. Dopisy, které vrátí, co má dál pokračovat. Díky paní autorko za krásnou knihu.
Jedno číslo, láska na celý život rozděluje lidi od sebe. Dny, které jsou pro Jemmu a Braxtona hodně důležité, ale tragické v jednom, jsou nenápadně označeny číslicí devatenáct. Tolik let se spolu kamarádí, od doby, co jednomu z nich zemřel rodič a zastoupil ho rodič druhého a zároveň tolik dní mají před sebou, ale ten devatenáctý by oba vymazali ze života...
Jemma se jen sehla, aby vytáhla zvonící mobil, za pár okamžiků slyší zvuk třeštícího skla, pak všechno zahalí tma...
Braxton volá své ženě, hned nato se dozvídá, že se na cestě do práce stala vážná nehoda a jeho novomanželka je jejím účastníkem. Teď leží v nemocnici a bojuje o život. Romantický příběh o hledání vlastního já, ale hlavně o znovunavázaní vztahu s milujícím manželem. Přes jeho dopisy, aby si k sobě Braxton a Jemma dokázali najít cestu.
Krásná kniha, která mě opravdu chytla za srdce. Braxton byl úžasný, že to nevzdal i přes všechny těžkosti, které zažil a pomocí dopisů dokázal, aby se do něj Jemma znovu zamilovala a našla se.
Tato knížka byla moc hezká a romantická, ale nejspíš záleží, v jakém rozpoložení ji čtete. Mně zrovna sedla do nálady, takže mi nejedna slza ukápla.
Kniha pro mě byla velmi emotivní, protože se v ní řešila těžká témata - zejména téma ztráty, které protíná celý příběh (ztráta paměti, ztráta důvěry, ztráta rodičů, ztráta partnera, ztráta sebe sama...).
Hlavní postavy mi byly sympatické a rychle si mě získaly. Nebyl zde žádný typický záporák, ale to mi vzhledem k tématu nevadilo.
Kniha vypadala tak slibně, ale jak je psáno v předchozích komentářích, je to slaďárna, a velká. Chybí tady jakákoliv záporná nebo alespoň neutrální postava. Vždyť to nejhorší, co tady muž udělá manželce, je, že políbí jinou ženu. Je to prostě trochu delší Harlekýnka...
Uf, to bylo tak sladké, že opravdu nedoporučuji diabetikům. Občas jsem měla pocit, jestli z mi z ní med nekape na podlahu. Přiznám se, že po první kapitole jsem měla chuť knihu odložit. Naštěstí jsem jí ale dala šanci. Stejně tak přiznávám, že občas i slzička ukápla, autorka vsadila na velký doják. Přestože hlavní hrdinové prožívají spoustu tragédií, tak stejně je nakonec vše zalito sluncem a vezmou si z toho jen to dobré. Ze začátku se děj šíleně táhl, zato konec mi přišel uspěchaný.
Asi budu jedna z mála, ale tady jsem šťastnou ruku při výběru neměla... Za mě osobně je to tak přeslazený a naivní příběh, že v něm postrádám špetku reality. Počítala jsem sice s happy-endem, ale také s takovou hezky napsanou oddechovkou. Za celou dobu jsem se jedinkrát nevcítila do situace ani postav. Kniha a hlavně dopisy jsou psané zvláštně, až moc popisně. Všechno je vlastně v knize vykresleno jako úžasné, idylické, postavy mají na výjimky jen kladné vlastnosti a neustále se dojímají. Ve 13 by se mi to asi líbilo, ale dneska?!
I přes to všechno je teda kniha vcelku čtivá, i když jsem už odpočítávala stránky do konce...
Devatenáct dopisů
Knížku jsem si vybrala podle lákavé obálky. Byla to pro mě červená knihovna, ale za mě oddechová knížka. Všechny dopisy se mi líbily a příběh taky.