Děvčátko, rozdělej ohníček
Martin Šmaus
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/8231/mid_devcatko-rozdelej-ohnicek-3jG-8231.jpg
4
163
163
Příběh o životní pouti Roma Andreje Dunky začíná v osadě na Poljaně, těsně vedle sovětské hranice, ale brzy se přesouvá na pražský Žižkov. Rodina posílá malého Andreje krást. Chlapec projde různými „asimilačními institucemi“, křižuje republiku vlakem, setkává se s lidmi... Jde o krásný, krutý, jedinečný i typický příběh – příběh o poválečné anabázi slovenských Romů do českých zemí. Autor v knize spojuje literární dovednost s poutavým vyprávěním a zřetelným sociálně-etickým posláním. Autorův debutový román se stal vítězem 10. ročníku Literární ceny Knižního klubu.... celý text
Přidat komentář
Příběh, který plyne, rozvíjí se, je smutně melancholický, místy až lyrický a přitom plný emocí i energie, která je s Romy spojena. Stejně tak jsou voleny jazykové prostředky - dlouhá souvětí, téměř žádná přímá řeč, spousta obrazných pojmenování, bohatý jazyk, ale také romština. Kniha má zvláštní kouzlo. I když Romy nepřikrášluje a čtenář poznává jejich životní styl se vším všudy (život z přídavků, potyčky, vybydlování bytů apod.), nevzbuzuje vůči Romům nenávist. Snad proto, že hlavní hrdina Andrejko se tolik snažil dělat věci ne vždy po vzoru romských rodin, ale po svém. Chtěl být dobrý. Žít spokojený život, v rámci možností zabezpečit rodinu. Ale společnost mu to nějak neumožnila, protože předsudky a stereotypy jsou v ní hluboce zakořeněny. Je to kniha o hledání cesty, místa, smyslu života...
Mne sa kniha páčila. Pochádzam z východného Slovenska a spolužitie s touto menšinou nebolo vždy jednoduché. A asi im nikdy nebudem úplne rozumieť.Príbeh Andrejka ale ukazuje, že aj keď sa niektorí snažia, alebo by to chceli inak..ich pôvod ich stiahne zas dolu. Pre väčšinu gadžov to bude vždy špinavý cigán. Držala som mu palce,chcela som, aby to všetko dobre dopadlo..ale potom by možno kniha nebola taká aká je. Krásne napísané, prebudí vo vás emócie, vrátane zlosti, smútku..opisuje rómsky svet, ktorý my aj tak nepochopíme. Tak ako oni nepochopia ten náš.
skvělé! jsem moc ráda, že jsem se díky čtenářské výzvě dozvěděla o téhle knížce a můžu jen doporučit těm, co se chtějí více dozvědět o životě Romů.
Co mám k této knize říct? Místy jsem byla naštvaná, z celé romské kultury, z jejich uvažování. Místy mě kniha ani nebavila, příliš mnoho květnatých popisů okolí, pocitů, lidí a pořád dokola. Pořád se tam někdo styděl, třásl.... Ale potom, když sourozenci odešli z Plzně zpátky na východ, jsem se nestačila divit. Nakonec jsem došla k tomu, že Andrej měl v životě obrovskou smůlu, i když vypadal, že je slaboučký a neumí do pěti počítat, byl ve skutečnosti hrozně silný člověk.
Knížka Martina Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček se mi také velmi líbila.
První bod dávám za naprosto čarovnou češtinu, která rezonuje s cikánskou kulturou plnou emocí,
druhý bod za odvahu při volbě tématu a jeho zpracování založené na pečlivé přípravě,
třetí bod za to, že nic neidealizuje, nepředstírá, že neexistují obtíže, se kterými zápasí majorita při spolunaživání s tímto etnikem,
čtvrtý bod za to, že nám nabízí pohled i z druhé strany a lehce připomíná základní morální ideu, že každý člověk je lidská bytost,
pátý bod za hledání toho ... kde, na jaké cestě se poztrácely staré písně, plačtivá a starodávná halgatá, která nejdou napsat do not, leda že by notová osnova byla utkaná z tenkých pavučin a noty z třpytivých kapek ranní rosy, krvavých šípků nebo řežavých uhlíků...
Šestý bod bych dala tomu, kdo by konečně vytvořil pravidla soužití, včetně způsobu jejich vymáhání, které by umožnily oběma stranám žít podle svých představ bez konfliktů a parazitování.
Andrejko má dobré srdce a rád by žil obyčejným životem, jenže se narodil jako Rom v chudé osadě u slovensko-ukrajinské hranice, v rodině Dunků, jejíž mnozí členové nemají ke kriminalitě daleko, a tak se s ním táhnou předsudky ze Slovenska přes Prahu až do Plzně a zpět, od dětství až po dospělost. Vždy, kdy už zasvítí v jeho životě šťastná hvězda, následuje pád do úplného bahna. Hodně depresivní kniha, ze které jsem si odnesl poznatek, že i malá vlídnost / pomoc může v životě toho, komu je projevena / poskytnuta znamenat opravdu hodně.
Tohle je zajimava kniha. Ja ani nevim, co k ni napsat. Asi jen jedno ... prectete si ji.
Ke knize jsem se doatala víceméně náhodou, ale už po prvních stránkách mě naprosto pohltila, silný příběh cikánského chlapce psaný nádherným jazykem.
5 hvězdiček dávám autorovi za jeho neotřelý jazyk.
Co se obsahu týče jsem na rozpacích.
Přesně tohle si většina lidí o cikánech myslí ,ale zkuste to říct a budete ten nejhorší rasista . Myslím,že jim nejvíc ubližujeme tím,že jim konečně nezačneme říkat pravdu .
Ne není normální dělat si táborák uprostřed obýváku , není normální plodit jedno dítě za druhým a natahovat ruku , když je nemohu uživit .
Není normální vyřvávat na sociálce , ani incest není úplně běžný .
Není omluvou jejich bolavé srdce , ani touha spát pod hvězdami . Jsou to klišé , neumím si představit , že by nějaký současný Rom přivítal bryčku , koně a rozdělat táborák ? No nevím.
Vyjadřují se o nás jako hloupých gádžech ,ale mám pocit , že peňázky, za kterými se někdy až moc ženeme, jim nesmrdí.
Ano, příběh Andrejka je tragédie jednoho lidského života , ano bylo mi ho líto , chápala jsem jeho touhu pomstít Anetku i bezradnost co s Darjenkou.
Jejich myšlení a způsob života ale nechápu. Jsem prostě hloupá gadžina.
Tehdy to mělo alespoň nějaký kouzlo. V časech, kdy Cikáni kočovali v loukoťových povozech, roztáčeli barevné sukně u ohňů, mluvili romaňi a svými písničkami dokázali vystihnout hluboké pocity, na které slova nestačí. Zapomenutý svět kontrastuje s novým a divoká příroda uhýbá vykřičeným panelákům. Děj v knize přesto plyne jaksi samozřejmě, autor nechává zodpovědnost celého výkladu na čtenáři a možná proto se mnou dokázal tak silně otřást. Doporučuji jako povinnou četbu všem přechytralým náckům a jiným bodrým xenofobům. Možná by se jim rozsvítilo v holých palicích a objevili by onu starou nepříjemnou pravdu - že do tohohle vosího hnízda se šťouchalo a pořád šťouchá klacíkama z obou stran.
Jedna z nejnádhernějších knih, co jsem kdy četla. Autor dokázal tak neuvěřitelně citlivě plout na vlně cikánské duše, tak jemné a zranitelné, ohrožené okolním světem. Bylo to napínavé, strhující, smutné a krásné.
Bachtali tiro drom, Andrejko, ťaves bachtali. Velmi citlivě napsaná kniha, která nejenže popisuje osudy jednoho člověka, ale i mentalitu jednoho národa. Neomlouvá, neodsuzuje, prostě jen popisuje. Byly chvíle, kdy jsem měla chuť křičet, nevracej se tam, nedělej to. Andrejko se řítil do průšvihu, neměl stání a ve chvíli, kdy začínal být šťastný, tak ho začalo pálit dobré bydlo. Jazyk autora je dynamický a to knize prospívá.
Tahle kniha se mi dostala do rukou dávno před tím, nežli jsem objevila Databázi - a teď když jsem na ni narazila , se mi ihned vrátily dojmy u celé knihy. Od té doby, když kdykoli a kdekoli slyším cikánskou muziku ( a přizneme si, komu z nás při ní není do pláče a nebo při jejím poslechu vidí svět v těch úplně úplně nej...růžových barvách) a nebo se připletu k takovému příjemnému letnímu ohni a koukám do plamenů , na tuhle knihu si vzpomenu. A je mi jich líto - těch věčných kočovníků, které zavřeli nedobrovolně do paneláků a teď jim to všichni vyčítají, - co jim vyčítají? že je násilím donutili vzdát se svého ? Co bychom dělali my, kdyby nás někdo donutil sednout na koně, opustit koupelnu s teplou vodou ? Taky bychom se bouřili. Tím neospravedlňuji to jejich současné chování na bázi až skoro vydírání. Ale je někdo kdo by jim - alespoň někdy -*nezáviděl jejich bývalou volnost, kterou se snaží udržet? Tak samozřejmě nesouhlasím s jejich hodnotami , určitě bych při první majetnické facce, která padne jako by vyznání lásky , nebo při krádeži , nedej Bože jiných nepravostech nemohla s nimi žít, ale proto je asi zavrhovat nemůžu. Je to jejich kultura a jejich hodnoty, které my nikdy nepochopíme.
Výborně napsaná kniha, která podle mého názoru vychází z velmi dobré znalosti reálií. Nemám pocit, že by autor viděl problém asimilace Romů ze Slovenska černobíle, alespoň v první třetině knihy tomu tak není určitě. Problém řady etnik na celém světě totiž ukazuje, že je-li člověk vytržen ze svého přirozeného prostředí a je-li mu vnucena odlišná kultura, dochází k řadě problémů. Šmaus uváženě pracuje s jazykem, přímou i nepřímou řečí, jeho metafory jsou originální, barvité a korespondují s celkovým laděním románu. Kniha zároveň vyzývá k tomu, aby se čtenář nad problém zamyslel v historickém kontextu. Naprosto zaslouženě bylo dílo oceněno Magnesií Literou.
Mně se tahle kniha líbila. Já mám pro cikány slabost, i když soužití s nimi před dávnými lety v jednom baráku pro mne lehké vůbec nebylo. Jsou živočišnější a to je v knize dobře znát. Naše mentality jsou tak rozdílné, že když si někdy rozumíme, dá se to nazvat skoro zázrakem. A knih o cikánech zase tak příliš mnoho není. Tak je dobře, že je tu pan Šmaus. Zajímalo by mne, zda mezi nimi žil nebo zda je jedním z nich, což by mi vysvětlilo to, že je celý příběh vylíčen tak živě a dojemně, že kolikrát chytí za srdce.
Příběh o andělském cikánkovi Andrejkovi je tendenční jak málokterý.
Popis romského světa špíny, zlodějin i bití manželek (jistěže z lásky) ,je v knize neuvěřitelně zromantizovaný.
Neschopnost myslet dopředu znamená vlastně smysl pro upřímné žití tady a ted', dopování mimin práškama je zoufalá obava z jejich srdceryvného pláče, incest pokud je z čisté lásky se jeví v pořádku.
Hlavnímu hrdinovi musíte odpustit úplně všechno. Proč?
Protože ho znáte od malička, kdy nevinně okradl strýčka a proto musel jet krást do Prahy.
Musíte mu odpustit protože zabil šikanujícího ,musíte mu odpustit protože je tak upřímně smutný a srdíčko mu bouchá....protože je zamilovaný...protože má rád přírodu, protože........
A tohle všechno ten blbej bílej gadža prostě nikdy nepochopí. Uf!
Obrovské Uff!
Nevím, jak je to možné, ale vypadá to, že pan Šmaus musel mezi cikány snad žít, protože to, co napsal naprosto přesně sedí. Navíc je to opravdu silné a kvalitní počtení, nezbává než dát plnej počet a doporučovat dalším chtivým čtenářům.
Děvčátko, rozdělej ohníček
Autor v příběhu vystihl samotnou podstatu citlivého tématu integrace Romů - na jedné straně geneticky daná "klanová paměť", na druhé straně předsudky většinové společnosti... Konflikt, který nemá řešení? Podáno vyváženě a velmi zajímavě.