Děvče na ocet
Anne Tyler
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337756/bmid_devce-na-ocet-CuI-337756.jpg
4
64
64
Na motivy hry ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY Williama Shakespeara. Odkvétající Kate Battistová umí být netaktní i vzpurná, pod tvrdou slupkou však skrývá dobré jádro, jež se nezapře při práci ve školce nebo v zahradě. Když ji sebestředný otec-mikrobiolog umluví, aby vstoupila do fingovaného sňatku s kolegou a zajistila mu zelenou kartu, schyluje se ke srážce vesmírů, neboť Rus Pjotr Ščerbakov je silná osobnost a „stará škola“. Držitelka Pulitzerovy ceny Anne Tylerová má na paměti, že ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY (1594) je komedie na hraně frašky, a tak jako vždy ryje do fasády zdánlivě funkční rodiny. A protože dnešní Baltimore není Shakespearova Padova, vyzní její svižně ironická etuda zaměřená na náležité chování ženy k nápadníkovi překvapivěji než provokativní výklady téže látky z let šedesátých.... celý text
Přidat komentář
Přečíst se dá, ale nepřipadá mi moc zkrocená. Vždyť celou dobu podléhá otcovu vlivu (viz jídelníček, řízení domácnosti). Takže šlo jen o vdavky. A její závěrečná také není přesvědčivá. Ale čtení rychle ubíhá. Na zahnání dlouhé chvíle fajn.
Příběh podobný Shakespearově Zkrocení zlé ženy, jen v současné době. Docela dobře se četlo
Ano, bylo to příjemné a svižné čtení, hubatá Káča se ovšem zdaleka nevyrovnala předloze klasika. O to lépe autorka vystihla hrdinčinu neschopnost, nebo spíše neochotu pokračovat v zaběhnutých stereotypech společenských pravidel, s odkazem na její nespornou inteligenci.
Jenže právě proto pro mě závěrečná řeč novomanželky v této knize byla mnohem méně přesvědčivá. Možná to bylo dáno i tím, jak málo toho dvojice společně prožila, vlastně neměli vůbec šanci se lépe poznat. Ale jako čtivou a milou jednohubku - oddech po těžším kusu - určitě doporučím; já jsem s ní strávila příjemné odpoledne.
Hanba mě fackuje, ale o Shakespearově předloze mám jen mlhavou představu. Po Děvčeti na ocet jsem v Levných knihách sáhla hlavně kvůli hezkému obalu a vtipnému názvu, ale i proto, že jsem se v té době zrovna náhodou učila na zkoušku z mikrobiologie :)
Knížka je milá a čtivá, ale... poslední třetina mi přijde oproti línému a klidně plynoucímu zbytku strašně "nahňácaná", uspěchaná, přehnaná a vůbec. Další věc, která mě mrzela bylo, že autorka děj utnula skoro hned po svatbě. Ráda bych se dozvěděla, jak se Kate s Pjotrem spolu "srovnali" a vůbec jaké byly jejich manželské začátky.
Naopak chci pochválit skvělé dialogy a "situační humor".
Celkově je pro mě Děvče na ocet milá a odpočinková knížka, díky níž jsem se navíc chytla za nos a dala si závazek, že toho Shakespeara si už konečně přečtu.
Jelikož Shakespearovu komedii neznám, nemůžu hodnotit, jak moc se její převedení do současnosti originálu drží. Samostatně ale Děvče na ocet působí jako naprosto oddechová, bohužel ale absolutně nepřekvapivá kniha, z níž by feministky radost neměly. Hlavní hrdinka je sympatická a samostatná, jenže v průběhu románu projde dost očekávnou proměnou, která z ní učiní hrdinku tuctovou. Tyler psát umí, o tom žádná, protože děj odsýpá, je svižně psaný, nepere se s žádnými dlouhými souvětími a situační humor je většinou velmi dobrý. Onen kulturní rozdíl mezi ryzí Američankou a ruským přistěhovalcem je fajn, není ale moc využit, což je dáno i nevelkým rozsahem celého díla. Vrcholem je scéna se svatbou, která je potřebně absurdní a dobře vygradovaná, samotný závěr je naopak takový ukvapený a až moc působí jako z červené knihovny. Jako nenáročná a příjemná záležitost Děvče na ocet bez problémů projde, málokdo se k ní ale vrátí vícekrát, protože po přečtení už nemá moc co nabídnout. 70 %
Jako celek - rozpačitý dojem. Kniha působí dojmem, že autorka potřebovala knihu rychle dokončit. Možná ji hrdinové přestali bavit nebo se blížil termín odevzdání? Plastické a zajímavé postavy se v poslední třetině knihy najednou - bez nějakého zřejmého vývoje - chovají v rozporu se svým charakterem a dost neuvěřitelně.
První část má slibně rozjetý děj, doplněný navíc zajímavým nenásilným zachycením kulturních odlišností a rodinného podivínství, a hledáním vlastní identity Kate.
Další rest splněn, další autor objeven. Scénky ve školce považuji za tu lepší část, celkově první půle okořenena vnitřním monologem Kate je lepší, konec je příliš uspěchany, závěr z červené knihovny (navíc s kečupem). Asi si budu muset osvěžit paměť a neposlouchám Shakespeara.
Pro mě je trochu zklamáním fakt, že autorku vlastně citový vztah mezi Kate a Pjotrem moc nezajímá. Zajímá ji vztah Kate k sestře a k matce (ty vlastně nejvíc), k otci, tetičce, ale k Pjotrovi vlastně moc ne. Takže je tu málo střetů mezi dvojicí, málo rozhovorů, málo scén. Díky čemuž máte pocit, že to vlastně negraduje, pořád čekáte až autorka rozvrství svůj román a všechny do něj obsáhne, a pak najednou skončí, bez toho aniž by byl zaznamenán vývoj hlavní postavy, nebo vývoj vztahu mezi ústřední dvojicí. Takže pokud se budu na knihu dívat optikou děje původního Zkrocení zlé ženy, nebo optikou toho, co má mít děj, gradaci a je v knize nejzajímavější, totiž onu ústřední dvojici, spokojena být moc nemůžu. Pokud se na to podívám ze strany vedlejších postav a nahlodáváním křehkých rodinných vztahů (což je koneckonců i hlavní téma autorky napříč její tvorbou), pak budu mnohem více spokojena. Má to místy opravdu vtipně vyvedené dialogy, ale celé to postrádá gradaci (tolik zřejmou u Shakespeara), a místy to možná působí poněkud rozvláčně než dynamicky (opět zřetelný protiklad k předloze). Nicméně postava Kate je charakterově velmi hezky vykreslená a zajímavý je i Pjotr, ale u něho možná visí trochu otazník, protože je v knize bohužel docela poskrovnu. 70%
Knížku jsem si vybrala kvůli výzvě, hodí se do kategorie Kniha od autora oceněného Pulitzerovou cenou. A jsem mile překvapená. Jedná se o čtivé dílko s kapkou ironie a nadsázky a se šťastným koncem. Četla jsem jedním dechem. Asi se poohlédnu po dalších knížkách od této autorky.
Byla to taková celkem milá pohádka, ale budu muset dohnat tu četbu Shakespeara. Kdysi jsem sáhla po antických dramatech a pak se už k další shakespearovské četbě nedonutila. A hrdinka Kate byla opravdu tvrdá jen naoko, ve skutečnosti mi připadala vnitřně nejistá a hledající. A zřejmě to bylo pro potřeby knihy, ale na můj vkus příliš rychle obrátila a souhlasila s tou "zelenou kartou".
Za mě spíše průměr. Hrdinka je občas trochu naivní, hrdina moc potrhlý, jazyk až moc obyčejný, vzhledem k poutavé přelepce "od držitelky Pulitzerovy ceny!". Oddechovka, která ale snadno zapadne.
Ačkoliv Zkrocení zlé ženy nepatří k mým oblíbeným dílům W. Shakespeara, tento remake jsem si přečetla s chutí a myslím, že se povedl. Kniha se četla dobře, děj ubíhal, místy i pobavil.
Příjemné čtení - na motivy slavné hry Shakespeara psané Anne Tyler. To se moc povedlo.
Kniha se mi moc líbila. Myslím, že se autorce podařila současná verze "zkrocení zlé ženy" velmi dobře. Bylo to vtipné, zábavné a pohodové čtení. Rozhodně doporučuj,i nejen milovníkům Shakespeara...
Milá knížka potěší něžnou polovinu společnosti, od mistryně ironie, držitelky pulitzerovy ceny. Neotřelý pohled s nepostradatelným humorem mě příjemně překvapil, ztotožnit se s hrdinkou je zcela přirozené, protože Shakespearovo dílo - Zkrocení zlé ženy , je výstižné a aktuální v každé době.
Třetí kniha v rámci akce "Shakespeare 400" a bavila mě. Mám dojem, že se zatím nejvíc držela původní předlohy, včetně závěrečné řeči samotné hrdinky.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Špulka modré nitě |
| 2019 |  Běh času |
| 2021 | Rusovláska u cesty |
| 2016 | Děvče na ocet |
| 1991 |  Večeře v restauraci Domov |
Bóže... nesmysly... čtyřletý si hrají na rozchod a mají představu co se u toho říká, co na to nej kámoš a kolik kamarádek mají?! Ony je v té školce počítají??? Si autorka plete školku s pubošema ...
Proč ségře říká Králík a ta má za každou větou místo tečky otazník??