Devět princů Amberu
Roger Zelazny
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543357/bmid_devet-princu-amberu.jpg
4
482
482
Tajemný Amber / Kroniky Amberu série
< 1. díl >
AMBER je opravdu jediný opravdu skutečný svět. Všechny ostatní jsou jen stíny. Nekonečný je svět Amberu vrhajícího stíny, jejichž velkolepé odlesky vytvářejí všechny ostatní světy, včetně toho, v kterém žijeme. Nekonečný jako velkolepá tajemství, před kterými se nám, smrtelníkům, tají dech. Čím však je ve skutečnosti? Z jakých rozmarů byl stvořen? Jak obrovská musí být síla, hrající si s mocnými světy jako se zrnky písku? První knihu „Devět princů Amberu“ otevírá příběh Corwina, nadčlověka se ztrátou paměti, který se probouzí na nemocničním lůžku po těžké autonehodě. Corwin netuší nic o svých příbuzných lačnících po „věčném trůnu“, ani o cestě, na jejímž počátku se právě ocitl. Nevzpomíná si na „Lorgus“ ani na jeho protipól „Vzor“. Navíc postrádá svůj balíček „trumfů“, který by mu mohl pomoci překonat pasti nastražené neznámými silami. Udržován pod vlivem narkotik zůstává sám, a někde hluboko uvnitř něho čekají na probuzení nadlidské schopnosti. Od prvního dílu knižní série „Tajemný Amber“ budete sledovat osudy rozvětvené královské rodiny, kde každý bojuje s každým. Spisovatel Roger Zelazny, velmistr žánru fantasy, disponuje jazykem plným fantazie a dočkáte se toho nejlepšího vypravěčského umění, jakým se žánr fantasy může pochlubit.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Walker & Volf
Originální název:
Nine Princes of Amber, 1970
Interpreti: Luboš Ondráček
více info...
Přidat komentář
Parádní fantasy série, která je prošpikovaná spoustou intrik a silných slov. Žádný čtenář fantasy by neměl tuto sérii minout.
A první díl? Ten obsahuje všechno, co čtenář potřebuje na začátek vědět.
A těch zvratů....
Corwin, mého srdce princ. Vynikající fantasy příběh a to tu není ani jeden drak či elf. Můžete si říct, že jde jen o klasickou rodinnou bitvu o trůn. A měli byste pravdu. Jenže jde o to, jak je to napsané. Corwina a všechny rodinné příslušníky vidíte jako živé. Popis fantaskní krajiny je úžasný. Amber nebo Rebma jsou nádherné světy. Další světy jsou ve Stínech. A nesmím zapomenout na Dworkinovo výtvarné umění a telefonování kartami. No a samozřejmě otevřený konec, aby se nám chtěl číst další díl.
Stále vynikající, i po letech, miloval jsem jako dítě a i nyní je to skvělé. Některé situace jsou sice trochu naivní a nelogické, ale obecně je to velice originální.
Začátek je fajn, postupem času se to pro mne stává neuchopitelné a moc to lítá někde v oblacích. Rodinné pikle nejsou moc zajímavé, hodně se tam tlachá tak nějak na prázdno.
Na Vládce stínů jsem narazil úplnou náhodou v knihovně, když mi bylo asi třináct let. Ze začátku mi ta kniha přišla taková divná. Zjistil jsem však, že se od ní nemůžu odtrhnout. Za mě je pan Zelazny nejlepší spisovatel všech dob. Nejde o knihu jako takovou, ale styl, jakým píše. Četl jsem samozřejmě spoustu jiných kvalitních děl, ale literárně se tomu jen málo co podobá. Sám zkouším celý život něco psát, ale přiznám se, že kvality svého vzoru jsem nikdy nedocílil. Samozřejmě, příběh je skvělý, propletenost osudů jednotlivých postav a událostí, které se zpočátku zdají být trochu chaotické, ale pak to začíná do sebe zapadat jako obrovské puzzle. Nejen, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, ale pracovala fantazie. Tohle je něco, u čeho si svoje mozkové závity opravdu procvičíte.
Přečetl jsem celou sérii. První čtyři díly byly úžasné. Volné pokračování už tolik ne, i když to taky nebylo špatné. Jen se z toho vytratilo to kouzlo. Tohle veledílo by si měl přečíst každý, kdo miluje fantasy a sci-fi.
Tohle všechno byl důvod, proč jsem si postupně všechny díly koupil, protože jsem měl, nebo stále mám pocit, že by v mé knihovně neměly chybět.
Skvělé. Miluju, když se někdo dokáže vymanit z těch tradičních fantasy prvků, jako jsou draci a kouzelníci. Tohle je originální. Stejně, nebo úplně jinak, jako Holdstockův Les mytág.
Co si o této knize pomyslet? Na jednu stranu úžasná, na druhou nuda. Naštěstí se mi Corwinovy osudy vesměs líbily.
PO letech se varcím k této klasice a brouzdám se. Je to jiné, některé věci více chápu, jiné mi přijdou výrazně jednoduší, ale pořád to je příjemné čtení.
První poloviny byla velmi dobrá. Ale pak se to zlomilo a celé mi to přišlo jako "honem honem to dopsat, ať už to mám z krku". Taková škoda skvěle rozjetého vlaku:-(
Začiatok bol skvostný.... to ako sa hlavný hrdina po strate pamäti snaží zistiť, kto vlastne je... potom to už pre mňa bolo len čitateľské utrpenie...
Autora jsem dlouho obcházela...
Začátek překvapil. Spojení "skutečného" světa a celé jeho stavby v rámci existence Amberu, nebo opačně, se mi líbí.
Některé situace a dialogy mi přišly prvoplánové. Fungovaly, ale neuspokojivě.
Ale nemůžu upřít čtivost a chuť zjistit, jak příběh dopadne.
No a tak jsem prošla stíny a dostala se až tam, kam příběhu dovolil autor.
Knihu jsem začal číst a odložil. Neseděl mi totiž styl vyprávění, který jsem předtím četl v příšerné sérii Pragocalypsa, kde se autor snažil Zelaznyho dost neuměle napodobit. Nicméně později jsem se ke knize vrátil, či spíše k audioknize. Nápady, které Zelzany do příběhu vložil jsou velice zajímavé a rozhodně chápu, že se jím nechali inspirovat další autoři (King, Gaiman). Rozumím, že se jedná o první díl série, ale pozvolný nástup střídá rychlá gradace děje (invaze na Amber). Celé mi to přišlo velice uspěchané a hlavně, hlavní hrdina většinu knihy příliš nechápe, proč to všechno vlastně dělá. Stejně tak čtenář nerozumí, proč by měl fandit Corwinovi a nikoliv Erikovi. Oba dva se totiž chovají víceméně stejně, vzhledem k prostředí, ze kterého pocházejí. Nápad tedy hodnotím prozatím lépe než samotný příběh. Ten je dle mého názoru uspěchaný a v podstatě nevím po prvním díle, v čem by byl Corwin vlastně lepším králem než Erik. K sérii se asi někdy vrátím, ale možná si počkám na audioknihu a není vyloučeno, že své hodnocení ještě upravím. Prozatím dávám bezpečné tři hvězdičky.
Začátek knihy beze zbytku využívá motiv postavy, která trpí ztrátou paměti a hlavní hrdina Corwin, aby se zorientoval a nenápadně získal co nejvíce informací, projevuje neuvěřitelný důvtip a lstivost. My se takto dozvídáme o něm i ostatních daleko víc, než ze zdlouhavých popisů.
Corwin si nárokuje trůn svého otce Oberona a celé je to o spojenectví a zradě, hrdinství a slabošství, politikaření a spoustě bitev. Na tak nevelkou knihu je toho skutečně hodně a díky zkratkovitému stylu vyprávění je tu rozvinuto mnoho různorodých linek, poznáme množství postav i dějových zvratů.
Nárok na trůn si činí devět dosud živých princů a každý z nich má jedinečné schopnosti, touží po moci a vlastní svůj magický balíček neuvěřitelně mocných tarotových karet. Karty jsou královským dědictvím, svazují osudy rodiny a mohou propojovat jednotlivá vyobrazení karet, ať už jsou to osoby nebo místa.
Karetní žargon se prolíná celým příběhem: „Uvidíme, bratře, kdo má víc trumfů v rukávu.“
„Osud nám rozdal takové karty.“
Kdo má rád fantasy, bude spokojený, snad jen, že se nedočká přílišných emocí, protože princové a princezny Amberu vnímají čas i prostor jinak, neboť jak říká i princ Corwin:
„Vyrostl jsem v přesvědčení, že jsme neporazitelné bytosti, čiré, chladné a tvrdé jako diamant; jako naše portréty na trumfech.“
Sérii knih o Amberu vnímám jako důležitou položku fantastické literatury a doporučuji ji i jako ohlédnutí za více než půlstoletí starou legendou.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Náš svět je lež. Lépe řečeno je stínem toho pravého světa, světa Amberu (zdravíme Platóna). Svět Amber leží "někde uprostřed" (asi všeho?), dostat se tam můžete pokud si to budete dostatečně silně představovat... Já vám nevím, nějak se mi ten Zelaznyho svět nedokázal dostat pod kůži. Líbí se mi propletení našeho světa se světem fantaskním, ale mám s tím stejný problém jako u předešlé přečtené Nikdykde. Ten svět je nedotažený, v Zelaznyho hlavě asi funguje perfektně, ale nám chybí potřebné znalosti loru, abychom docenili odkazy.
Hlavní postavou je ztrátou paměti trpící Corey, který se probudí na klinice kdesi v Americe. Zajímavý úvod, který vás vtáhne do děje a chcete se dovědět víc o tom, proč Corey o paměť přišel, kdo je... Ale to bych opakoval komentář k Nikdykde. Corey je nemastný neslaný, ale alespoň je vtipný a nebere si servítky (v první polovině, následně spadne do hrdinské šablonovitosti); přeci jen šermíř, co si zapálí cigáro má trochu šmrnc. Trochu mu v přiblížení se čtenáři pomáhá i ichformový vypravěč, který chvílemi mluví přímo se čtenářem, jenže mi tam chybí souvislost, proč to vlastně dělá. A u toho to končí. Corwin se ani jednou neobjeví v situaci, kde by musel ukázat nějaký výrazný charakterový rys, díky kterému byste si ho opravdu oblíbili. Snad jen jeho pobyt v kobce, kde mi nesedlo zrychlení času formou skoků, jehož obecně nejsem fanda u knížek ani filmů.
Knize celkově nesluší velká rozmáchlost děje na malém počtu stran. Nahonem jsou nám představeny všechny hlavní postavy amberského království, nicméně si zapamatujete tak dvě tři osoby a to včetně Corwina.
Musím však brát v potaz, že se jedná o první díl pentalogie, která na mě v knihovně celá čeká, tak uvidíme, kam se Amber bude ubírat a držím Zelaznymu palce, aby dílko ukočíroval a ukázal mi pěkně vykreslený svět, jenž je v jedničce jen načrtnut v hrubých, hodně hrubých obrysech. Zatím na knize nespatřuji nic extra převratného i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o padesát let staré dílo.
Výborný reprezentant tohto, čo predstavuje moderné anglo-americké fantasy. Predpokladám, že práve toto je jedna z kníh, ktoré spopularizovali onen mix moderného a starého prostredia, mix merlinovských kúziel a hrdinov s cigaretou v kútiku úst prechádzajúcich po tmavých mestských uličkách. Aj niekde tu sa črtá Harry Potter, ale napríklad aj Temná veža či Sandman. Napriek dobe vydania je to kniha, ktorú sa stále mnohí spisovatelia vedome či nevedome snažia napodobniť.
Príbeh je vcelku prostý a priamočiary, no kniha stojí hlavne na dobrých postavách, úderných dialógoch a rýchlom tempe. Autor naviac veľmi šikovne a hravo poňal zoznámenie čitateľa so svojím svetom. Povedal by som, veľmi dobrý úvod do série.
Dávam síce iba 3*, pretože to nebola úplne moja šálka čaju, mám rád silnejšie uchopenú mytológiu a väčší počet strán, no knihu bez váhania môžem fanúšikom žánru odporučiť.
Jediný a skutečný je jen Amber, vše ostatní, i Země, jsou jen stíny. Nebyla jsem rozhodnutá, jestli budu fantasy opravdu číst, protože je to už hodně let, kdy jsem tento žánr hltala, ale kniha má spád a protože je psána i s vtipným nadhledem, dočetla jsem ji. Jedině jsem přeskakovala popis bojů, i když chápu, že když princové bojují o trůn, tak tam boje být musí. Jinak příjemné oddechové čtení.
Prívlastok klasika je tu viac než oprávnený, i keď to nemusí byť celkom zrejmé. Najmä pre geniálne využitie straty pamäti ako prostriedku rozprávania - tak prirodzene vybudované, že mnohí asi nepostrehnú, čo sa stalo: že autor preklenul nás čitateľov, ktorí sprvu tiež nevieme nič a trochu sa ošívame, čo sa to deje, s hlavnou postavu s podobným problémom, riešením ktorého sa postupne nám i jemu viac objasňuje (namiesto zvyčajného krkolomného hľadania indícií v príbehoch o amnézií). Všetko je navyše zabalené v originálnom druhu magického realizmu, na ktorý buď pristúpime (s radosťou, ako v mojom prípade) alebo Tajomný Amber nebudeme mať radi, pravdepodobne s odsudkom v dodatkoch ´nerealistický´ a ´nelogický´. 4.5
Začátek, kdy Corwin netuší kdo, nebo co je, mě bavil hrozně moc. Stejně jako on, tápeme v ději a snažíme se pochopit o čem to vlastně celé je. Autor tuto přednost kterou příběh měl, zahodil do kanálu v momentě, kdy Corwin svou ztracenou paměť získá zpět. Zatím co čtenář tápe dál. Potom již příběh zcela ztratí své kouzlo. Samotná bitva je pouze řečí čísel ztrát a tak je to poměrně nudná pasáž příběhu, kde se vlastně nic moc neděje. Až od uvěznění Corwina mě to zase začalo bavit. Vymyšlený svět, který vzniká pouze v hlavě autora, si zaslouží mnohem důmyslnější a detailnější popis. Bylo to příliš povrchní. Začátek a konec super, střed úplně o ničem. Audioknihu čte Luboš Ondráček. Jeho způsob vyprávění mi moc nesedí. Je to takové odtažité, zcela bez emocí.
Ani zajímavý a chytlavý začátek nezachránil to, jak kniha pokračovala na dalších stránkách. Hlavní postava na začátku knihy ztratí paměť a postupně se dozvídá co a jak se vlastně má. Našemu hrdinovi prochází první poslední a i bez plně funkčního mozku zvládne oblbnout několik nejinteligentnějších lidí svého světa. Hlavní záporák je bez hloubky a prostě tam tak nějak je, jeho osobnost uvidíme pořádně asi až v předposlední kapitole. Princové si očividně pomocí karet mohou najít jakýkoliv svět se jim zlíbí, přesvědčit tamní obyvatelé o tom, že jsou to jejich bozi a pak s nimi vytáhnout na dobývání jiných světů. Na konci knihy nám dává autor najevo, že vše co jsme právě přečetli bylo absolutně bezvýznamné, jelikož jediný, kdo si z celé knihy nese nějaké následky je bratr hlavního hrdiny Random, jehož jediným trestem je, zase musí oženit (wow).
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Jste lékař?"
,,Ne, ale mám vám dát injekci."
,,A já ji odmítám, na to mám plné právo. Co vy na to?"
,, Že vám ji píchnu i tak."
Hl. hrdina Corwin se probouzí po nehodě v nemocnici. Zjišťuje, že tu ale něco sakra nehraje. Proč mu lékaři píchají injekce, které ho mají oblbmout? A proč má obě dvě zdravé nohy v sádře? Rozhodne se tedy jednat a utéct. Naštěstí při útěku natrefí na kancelář ředitele. Ten mu, i když ne moc ochotně, poskytne adresu jeho sestry. Corwin se tedy vydává k ní domů v naději, že mu pomůže vzpomenout si. Nebude to ale tak jednoduché. Musí si před ní dávat pozor a hlavně nemůže prozradit, že si nic nepamatuje. Jak mu dojde mohlo by ho to totiž stát život. Pomalu zjišťuje, jak se věci mají. I to, že je jedním z devíti princů Amberu. Jak se ale do Amberu zpět dostat a získat trůn, který má nyní v moci jeho bratr Eric?
Musím říct, že kniha se četla dost obtížně. Tím, že Corwin se tváří, že všechno ví, i když ví úplný prd, se ani čtenáři nedostává tolik informací, kolik by mělo. Upřímně jsem myslela, že knihu nedočtu. Asi do 3/4 knihy jsem se nemohla zorientovat. Pak se ale příběh rozjel, a nakonec to byla úplná bomba. Pohltilo mne to a nepustilo.
Svět jako takový je úžasně promyšlený. Amber (symbolizující řád) a Chaos jako jeho protipól. Tohle jsou jediné skutečné světy. Ostatní, včetně naší Země, jsou pouze stíny, které Amber a Chaos vytváří svým působením na sebe. A mezi těmito Stíny, i jejich alternativními realitami, mohou princové a princezny Amberu a Chaosu, jako jediní, cestovat. A to pomocí Vzoru. Takže promyšlené úplně skvěle. Jen malinko těžší na pochopení.
Emoce a city postav v knize nenajdeme téměř vůbec. Oberon, vládce Amberu, otec Corwina a jeho sourozenců, jednoho dne zmizí. Nikdo neví kde je a trůn zeje prázdnotou. A tehdy začíná boj o moc. Kdo bude jeho následovníkem? Všichni jsou proti všem, nikdy nevíte komu můžete věřit. A každý ze sourozenců se stará pouze sám o sebe a o to, aby že souboje vyšel, co nejlépe. Emoce zda zkrátka nejsou na místě. A zrada střídá zradu.
Moc se mi líbilo, že sourozenci se mohou mezi sebou kontaktovat přes karty nebo že mají schopnosti regenerace. Neregeneruji se ale příliš rychle. Což je velké plus. Žádní úplně nesmrtelní hrdinové.
Hodnocení: 3,5/5
Těším se na další díl.