Dievča v zelenom svetri
Daniel Paisner , Krystyna Chiger
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413048/bmid_dievca-v-zelenom-svetri-LmO-413048.jpg
4
315
315
Skutočný príbeh poľského dievčaťa, ktoré videlo na vlastné oči peklo. V roku 1943 bolo z poľského Ľvova vyhnaných, zavraždených alebo uväznených v getách viac ako 150 000 židov. Jedna skupinka poľských židov odvážne zariskovala a hľadala útočisko v kanalizáciách pod mestom. Posledným členom, ktorý prežil, bola Krystyna Chigerová.... celý text
Romány Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , MotýľOriginální název:
The Girl in the Green Sweater, 2008
více info...
Přidat komentář
Silný čtenářský zážitek. Nebál bych se nazvat knihu "povinnou četbou". Nečetl jsem deník Anne Frank ani jiné zápisy přeživších holocaust, takže toto byla pro mne premiérová kniha k tématu. Celá skupina, která důvtipně dokázala přežít v úkrytu kanalizace protižidovský teror so zaslouží obdiv. Vzhledem k tomu, o čem to je, nemá kniha žádné "hluché místo", od první do poslední stránky kniha upoutá.
Velmi silný zážitek ze čtení, těžko by se věřilo, že se nejedná o smyšlený příběh. Jak mohl někdo přežít v tak nelidských podmínkách je opravdu udivující a obdivuhodné. Mně se kniha četla velmi dobře, mohu jen doporučit.
V knize je příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Je autentický. Ze začátku jsen měla trochu problém se začíst. Pak to šlo ráz na ráz.
Opravdový zážitek.
Hodně emotivní příběh jedné židovské rodiny. A ne jen jí ale i dalších, kteří přežívali období holocaustu v kanalizaci spolu s tisícem krys.
Veliký obdiv si zaslouží Leopold Socha, jež pomohl tyto lidi zachránit před koncentračním táborem či okamžitém zabití. (Samozřejmě velký obdiv zasluhují po právu i jeho dva přátelé, kteří rovněž se záchranou pomáhali)
Určitě doporučuji přečíst všem, kteří se o toto téma a životy lidí z období holocaustu zajímají.
Když čtu knihu,v mysli jí mám zasazenou do nějakého prostředí,které si lépe nebo hůře představím.Ale prostředí městské kanalizace s tisíci krysami,špínou,vlhkem ,zimou a neskutečným strachem s prozrazení si opravdu ani představit nechci.Nesmírný obdiv k lidem,které boj o holý život dokázal,že přežili v tak hrozném prostředí řadu měsíců.Stejně tak velký obdiv si ovšem zaslouží i jejich zachránci,kteří riskovali nejen své životy,ale životy svých rodin.Je dobře,že se tato skutečnost,o které jsem neměla ponětí/i když o hrůzách holocaustu,jsem toho přečetla mnoho/se dostala na světlo světa.Naprosto chápu přeživší,že mnozí o svých útrapách nechtěli mluvit,protože mnoho lidí z jejich okolí jim nevěřilo.Nakonec nemusíme chodit daleko a těch,kteří popírají holocaust je stále dost.Bohužel.Historie se opakuje,lidé jsou nepoučitelní.
První 2/3 knihy jsem si myslela, že knihu zařadím se 3* mezi průměrné, možná lehce nadprůměrné. Kniha se četla dobře, ale jak už psala Kramlinka88, úplně jsem se nedokázala vcítit do děje, možná právě proto, že byl vyprávěný z pohledu malého děvčete. I tragické události na mě nepůsobily tak, jak by asi měly. Kapitoly byly na můj vkus delší.
Ale poslední třetina (zejména emotivní závěr) mě dostala. Važme si toho, co máme..
Silný příběh židovské rodiny Chigerových odehrávající se v období holokaustu ve Lvově.Poklidný život malé Kryšky,jejího bratříčka Pawla a jejich rodičů, se rázem změní po vypuknutí 2SV.Pro všechny je přichystán stejný osud jako pro ostatní židovské rodiny-zákazy,omezení,vyloučení ze společnosti,život v ghettu,strach,schovávání v důmyslných skrýších...Jedinou možností přežití likvidace lvovského ghetta se pro mnohé stává kanalizace...Díky odvaze a statečnosti Leopolda Sochy ,velkému štěstí,náhodám a soudržnosti, se hrstka ukrývajících dožije konce války.
"Kto ratuje jedno zycie, ratuje caly swiat."
Krystyna Chiger nám v knize předkládá skutečný příběh své rodiny, která se před deportací do koncentračního tábora ukryje v městské kanalizaci. Vypráví o neustále se stupňujícím násilí a utiskování Židů, o tom, jak museli opustit své domovy, o životě v ghettu, o věčném strachu a hledání úkrytů před Němci..
Poté, co se otec Kryšky dozví o likvidaci ghetta, domluví se s několika dalšími muži, že se i s rodinami ukryjí v kanalizačním systému. Při hledání vhodného místa narazí na anděla strážného Leopolda Sochu..
Velice silný příběh s emotivním závěrem, který mě ještě teď vhání slzy do očí.
"Kdo zachrání jeden život, jakoby zachránil celý svět."
Kniha, u níž mi zpočátku připadalo, že je psána nějak zvláštním stylem. Po pár stránkách jsem si zvykla a syrové vyprávění kruté reality mi připadalo psané přesně tak, jak má. Chvílemi se mi tajil dech, měla jsem husí kůži, otírala si slzy smutku nebo radosti. Ačkoli jsem o holokaustu přečetla hodně knih, opět jsem se dozvěděla něco, o čemž jsem neměla ani ponětí. Obdivuji statečnost, pracovitost, vytrvalost, praktičnost a vynalézavost lidí, kteří bojovali o život svůj vlastní, život rodiny či osob blízkých. Na příběh této obdivuhodné rodiny nikdy nezapomenu.
Uf! Nesmírně silný příběh o obrovské vůli přežít a dodávat sílu ostatním i v nepřežitelných podmínkách.
(SPOILER) Knížka je čtivě napsaná, příběh je silný, poutavý a originální. Příběh se odehrává v nelidských podmínkách městské kanalizace. Prostředí je ponuré plné strachu, depresích a šílenství. Knížka vypráví o skupině polských Židů, kteří byli nuceni se skrývat v Lvovské městské kanalizaci plné vlhka, chladu, špíny a zápachu s jídlem a vodou na příděl v neustálém strach, že je nacisti najdou a zabijí. Jsou odkázáni na pomoc ostatních hlavně na Sochu, který je zásobuje jídlem a vším co potřebují a jde to sehnat po dobu 14 měsíců. Leopold Socha byl výmečný zachránce takový polský Schindler. Zachránil sice méně životů, ale to vůbec nesnižuje jeho hrdinství říkával: " Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět" Kniha je autentický příběh.
Příběh je úplně jiný, než na jaký jsem u této tématiky zvykla. Ale není méně děsivý. Příběh vypráví dítě, o to je to desivejsi. Vypráví o životě před útěkem a hlavně o schovavani. Neskutečné
Příběh byl originální, nic podobného jsem ještě nečetla, jen mi trošku vadilo vyprávění čistě z pohledu Kryšky :-/ bylo to občas takové zmatené a nějak jsem se do toho nedokázala úplně naplno vžít. Proto hodnotím 4* a ne 5. Ale dozvěděla jsem spoustu dalších užitečných věcí, i ohledně té ukrajinské armády za války, a vůbec jsem netušila, že se Židé schovávali i v kanálech....Knihu určitě doporučuji:-)
Hodnocení této knihy pro mně bylo hodně těžké.
Dříve jsem četla převážně knížky s tématikou druhé světové války, tudíž mám dost načteno. Zároveň jsem z důvodu současné situace ve světě tyhle knížky přestala v podstatě číst. Rozhodla jsem se ale po delší době, že sáhnu právě po Dívce v zeleném svetru.
Knížka mi asi úplně nesedla, což může být právě z výše zmíněného důvodu. Neseděl mi ani styl psaní a kapitoly byly velmi dlouhé, což nemám ráda. Nemohla jsem se vůbec zacist a neměla chuť číst dál, musela jsem se spíš do čtení nutit.
Na druhou stranu se jedná o velmi silný příběh, o to víc, že je napsán přímo hlavní hrdinkou. Příběh je až neuvěřitelný. Je strašně smutný, ale zároveň je zde cítit neskutečná síla a naděje. Udělalo mi radost, že konec dopadl dobře.
Takže pro mně průměrná knížka z literárního hlediska (možná spíš lehce podprůměrná), ale tím nechci vůbec snižovat hrůzu a důležitost tématu.
„Považovali nás prostě za obyčejné děti, i když po pravdě jsme se spíš podobali zvířatům. Věděli jsme pouze to, jak zůstat naživu…“
Knih, které zobrazují utrpení židů za druhé světové války je hodně, a možná jsme jimi někdy už trochu přesyceni, ale tento příběh je přece jenom zase trochu jiný. Není zasazen do prostředí koncentračních táborů, ale i tak se děj odehrává v naprosto nelidských podmínkách, v prostředí, kde by se většina současné populace obávala vůbec vkročit. Popis událostí v tomto ponurém prostředí plného strachu, nejistoty i šílenství je neskutečně depresivní, a kdybych nevěděla, že se jedná o skutečně prožitý a reálný příběh, nikdy bych nevěřila, že je možné v takových podmínkách a po takovou dobu přežít.
Kniha je psaná z pohledu malé holčičky, která svoje prožitky, které ve svém věku byla schopna vnímat, doplňuje převyprávěnými zápisky z deníku svého otce a předkládá tak ucelený příběh přežití malé skupiny polských Židů po dobu 14 měsíců v městské kanalizaci. V knize je velká spousta silných momentů – za všechny snad jen jeden, který mě opravdu zasáhl – rozhodnutí Genie ohledně svého dítěte, které je sice na jedné straně absolutně nepřijatelné, ale z jiného pohledu vlastně i pochopitelné. Této polarity je v knize spousta, autorka a přímá svědkyně tohoto příběhu popisuje objektivně i jednotlivé charaktery postav tak, že všichni Židé nejsou jen ti „hodní“ a naopak i mezi Němci se našel někdo, kdo nebyl ten „zlý“.
Postava Leopolda Sochy byla výjimečná – vlastně takový polský Schindler, který sice zachránil podstatně méně životů, což ale vůbec nesnižuje hodnotu tohoto jeho neskutečné hrdinského činu.
„Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět.“
Při čtení knihy a s vědomím, že je to skutečný příběh, mě neustále napadala otázka: kolik utrpení dokáže člověk snést? Kde má hranice? A taky si nejde nepřiznat, jak jsme v dnešní době vlastně zhýčkaní, jak často lpíme na zbytečných věcech a už mírné nepohodlí nebo narušení životních standardů nás dokáže vykolejit a vyvolat mezilidskou nenávist…
Je to kniha, kterou asi tak brzy z hlavy nedostanu – na jedné straně je z ní psychicky neskutečně špatně, ale na druhé straně vyvolává obdiv nad lidskou vůlí a nezdolnou sílou přežít.
Myslím, že je pořád ještě nutné si připomínat minulost a rozhodně bychom se z ní měli aspoň nějak poučit….je škoda, že to pořád neumíme.
„Všichni jsme byli z pomyšlení, co se Ince s babičkou stalo nebo co se jim může dít teď, zoufalí, ale smutku jsme se mohli věnovat jen omezený čas, a tak jsme jej pustili z hlavy. Ne protože bychom je snad nemilovali nebo si nechtěli uchovat vzpomínku v srdci. Ne jako projev neúcty či lhostejnosti. Ne, jedině proto, že pro pláč už nezbyl prostor…Všichni jsme se dívali, jak naše přátele či členy rodiny odvádějí jako na porážku. V jakékoliv době bychom se zhroutili žalem, ale v této nám nezbývalo, než doufat, že příště nebudeme na řadě my…“
Kde bych začala? Kniha je zajímavá už jen tím, že opět pojednává o příběhu židovské dívky a její rodiny.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst, no vlastně po celou dobu čtení jsem se kloudně nezačetla. Ale životní příběh byl tak zajímavý a napínavý, že jsem prostě četla a četla.
Musím řict, že kniha byla napsáná docela zvláštně. Bylo to vypravěni z pohledu dívky, takže vlastně její vzpomínky a do toho nejspíš četla i to co zapsal její otec.
Příběh jak už prozrazuje anotace se odehrává v kanálech. Knih na toto téma jsem přečetla už hodně, ale vždy se dozvím něco nového. Tohle bylo třeba neuvěřitelné, že žily v kanálech. A opravdu jsem do teď nevěděla, že takhle nějací židé přežívaly válku.
Knihu doporučuji, i když jsem se 100% nezačetla, ale příběh je vážně zajímavý.
Kniha se dobře četla, ale bohužel mě nezaujala tak, jak jsem si myslela. Příběh byl určitě zajímavý a muselo to být těžké žít, tak jak v té době žili aby přežili. Bohužel, za mě jen 3 hvězdy.
Príbeh Krystyny je dobre napísaný,prežila si o čosi ťažšie chvíle v podzemí zato že bola židovka,veď bola ešte dieťa,,ale počas vojny sa všetkým ľuďom ťažko žilo,aj nežidom,,
Obdivuhodné, smutné, strašné a nepochopitelné. Jakou sílu a houževnatost ti lidé měli, aby přežili. Je to historie, na kterou se nesmí zapomínat.