Dievča v zelenom svetri
Daniel Paisner , Krystyna Chiger
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413048/bmid_dievca-v-zelenom-svetri-LmO-413048.jpg
4
296
296
Skutočný príbeh poľského dievčaťa, ktoré videlo na vlastné oči peklo. V roku 1943 bolo z poľského Ľvova vyhnaných, zavraždených alebo uväznených v getách viac ako 150 000 židov. Jedna skupinka poľských židov odvážne zariskovala a hľadala útočisko v kanalizáciách pod mestom. Posledným členom, ktorý prežil, bola Krystyna Chigerová.... celý text
Romány Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , MotýľOriginální název:
The Girl in the Green Sweater, 2008
více info...
Přidat komentář
Kniha podle skutečné události, vyprávěná z pohledu malé holčičky. Jak co vnímala, čeho se bála, co prožívala. Fascinující, jak některé situace děti braly jako hru, jak byly nadšené z maličkostí, jak dokázaly být tak ukázněné. Vůbec si nedokážu představit, jak se museli cítit. Zavření po tmě ve skrýších, sami aby je nikdo neobjevil. Poté život v kanále a takovou dobu. Úžasné bylo, jak se rodiče obětují pro své děti, aby je zachránili. A jejich zachránce, musím říct, že je úžasné, že se někdo takový vůbec v té době našel a riskoval pro ně.
Příběh o neuvěřitelné síle rodiny i vytrvalosti jednotlivce. Osud hlavních hrdinů je jistě obdivuhodný. Ve čtení mě trošku rušily chyby v textu a časté opakování již řečeného. Lehce přehnaná mi přijde informace o množství vlastněných peněz.
"Považují se za naše osvoboditele, jelikož nás osvobozují úplně od všeho."
"Takto nehovoří člověk, jakým matka byla, takto se nechová člověk, jakého by ze mě chtěla mít; takto nás změnila válka, takto nás změnili Němci."
"Ve svém uvažování jsem nebyla ani tak fatalistka jako realistka."
"Nikdy se na ničem neshodnete. Vůbec se nedivím, že nás ti Němci chtějí všechny zabít."
"Tropit si legraci z vlastní nekonečně zoufalé situace je značně sofistikovaná záležitost."
"Nepřipadalo nám to jako žebrota, spíše jako způsob, jak z ničeho udělat něco a díky tomu přežít."
"Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět."
"Nebylo by čestné domnívat se, že naše břímě bylo těžší než břímě těch ostatních. Já jej však na svých bedrech ponesu hrdě dál."
Příběh je to nepochybně hrozný, osudy kruté. Všichni byli velmi stateční, houževnatí, a museli hodně riskovat a obětovat, aby přežili. Nicméně kniha jako taková nebyla napsána příliš čtivě, což je velká škoda, jelikož by toho bezpochyby mohla mnoho předat dalším generacím.
Velmi silný příběh, jako ostatně většina příběhů z tohoto období.
O to silnější, že je to zcela reálný příběh spoluautorky, vyprávěný z pohledu malého děvčátka. Je opravdu velmi zajímavé, co takové malé děti mohly zvládnout a jak se přizpůsobily. Smutnější je už fakt, že válkou nebylo vše zapomenuto a návrat do běžného života se zdá téměř nemožný.
Na tohle nesmíme zapomínat. A moc bych si přála aby i dnes bylo více lidí jako byl pan Socha.
Autorčino vyprávění je velmi smutné, ale zároveň i poutavé. Je až neuvěřitelné, co lidské tělo a mysl dokáže vydržet a překonat. A to, co autorka se svou rodinou prožila během více než ročního skrývání v kanalizaci pod Lvovem je asi pro všechny čtenáře nepochopitelné. Tyto příběhy by nikdy neměly zapadnout v zapomnění.
Plně se ztotožňuji s pocity skok01. Prostě hrůza. Opět musím jen říct, že se máme výborně.
Kniha mě zároveň velmi oslovila i zasáhla. Co je v knize popsáno, hlavně prožito, je pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych sám osobně prožil. Skutečně obdivuji osoby v knize, že si něčím takovým prošli a že to přežili, já osobně nevím, jestli bych něco takového přežil. Nedokážu si něco takového ani v nejmenším vůbec jen představit, že bych se v takové situaci vůbec ocitl. Pro mě osobně je to naprosto nepředstavitelné a nepochopitelné.
Těžký příběh z období holocaustu. Lidé, kteří jsou k tomu donuceni,udělají všechno pro to,aby přežili. Nepředstavitelné a nelidské podmínky. Naštěstí byl alespoň s dobrým koncem, ikdyž ne zas tak docela
Na toto téma jsem toho přečetla už dost, ale "schovka" této rodiny byla fakt pekelná a bezkonkurenčně nejhorší.
Chvílemi to bylo tak hrozné, že jsem si myslela, že je to fikce... Jenže nebyla.
Rozečetla jsem ji kvůli povinné četbě a myslím si, že je to jedna z mála knih v tom seznamu, která by tam opravdu měla být.
.... čtivý příběh, zase trochu jiný, z druhé světové války. Tolik měsíců ve tmě, v kanálu, vlhku, s krysami, neumíme si to představit. Lidé toho museli hodně vydržet
Tuto knihu by si měla POVINNĚ přečíst naše 5kolka a ostatní vítači, aby věděli, co hlavně Ukrajinci, ale i Rusi prováděli v Polsku. Hážu je do jednoho pytle. O fašistech je to jasné. Můžete se mnou nesouhlasit, ale to je tak všechno. Kniha má spád, dobře se čte.
Příběh zase z jiné strany než z ghetta tábora. Zajímaví příběh ale strašně ukecaný. Žít v podzemí a být závislý na druhých a nevědět co se stane a jestli člověk přežije je obdivuhodný příběh.
Jako každá kniha z období druhé světové války se čte i tato těžce.
Je to drsný příběh o souhře náhod a obrovského množství štěstí. To že je příběh vyprávěn z pohledu dítěte je ještě těžší na čtení.
Vůbec nevím, jak hodnocení této knihy uchopit. Pokud budu hodnotit pouze knihu a úplně vynechám příběh, tak dávám tři hvězdy. Je to kvůli stylu psaní - málo přímé řeči, opravdu dlouhé kapitoly a celkové vyprávění bylo takové zvláštní. Také mě trochu zarazila úvodní kapitola, kde autorka vyzradí v kostce všechno, co se v knize bude dít. Když to vezmu kolem a kolem, tak by mi stačilo přečíst jen úvodní kapitolu. Ale jelikož nerada odkládám rozečtenou knihu, tak jsem to dočetla - ale s velkou nechutí. Tato kniha mi vůbec nesedla.
Příběh jako takový je jako ostatní z té doby. Neuvěřitelný, emotivní a je zde vidět, jako vůli mají lidé žít. Pro nás, rozmazlence dnešní doby, je nepředstavitelné, co lidé museli udělat a jak žít, aby vůbec přežili.
Pokud by byla kniha napsaná jiným stylem, mé hodnocení by bylo určitě 5 hvězd.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Čekala jsem totiž více akce a přímé řeči, ale kniha je psaná spíš dost popisně. Trochu mě také zklamalo, že hned v úvodní kapitole autorka prozradila všechny zásadní události svého příběhu, takže jsem později nemohla být tolik překvapená, jako kdybych se tyto informace dozvěděla úplně poprvé.
I když knihu nehodnotím nijak extrémně vysoko, jsem ráda, že jsem se k ní díky letošní čtenářské výzvě dostala. Tenhle příběh o hrůzách holokaustu je jiný, šokující a opravdu autentický, až vám někdy zůstává rozum stát, co všechno jsou lidé a především děti schopné zvládnout.
Mám moc ráda knihy různého zaměření týkající se období druhé světové války. Zde se jedná o velmi pěkný příběh polské židovské dívky a její rodiny vyprávěný očima děvčátka. Autorka si vzala na pomoc deník svého otce a srovnávala tak fakta z jeho zápisníku se svými vzpomínkami.
Tuto knihu bych proto doporučila i školou povinným čtenářům, kteří se o tuto část naší historie zajímají.
příběhy z druhé světové války mě vždycky dostanou, občas jsou drsnější občas ne, tenhle byl drsný dost. v hodinách dějepisu jsme horko těžko dobrali meziválečné období, tak mě občas překvapí, co se dělo a kde se to dělo. co mě vždycky překvapí, jaký zvěrstva si lidi jsou schopný navzájem dělat. no četlo se to hůř, spíš slohem, než mluvou. ale zas jedna z těch poučných.
Příběh je založen na skutečných událostech, který pojednává o životě v nepředstavitelných podmínkách. Vyprávění bylo velmi emotivní. Místy jsem měla opravdu namále, ale po 100 stránkách čtení o tom, jak se žije v kanále mě kniha začala nudit..
Ani si nedokážu představit, jak to musel být hrozný zážitek, žít v tak otřesných podmínkách, hrozba infekce, žít mezi krysami, neznat pocit mít čisté šaty, vlasy...
Když si člověk uvědomí, že se tohle opravdu stalo, běhá mu mráz po zádech... Věřím, že na Krystynu a její rodinu dlouho nezapomenu.
Závěr vytáhl hodnocení knihy opět o něco výše. Po konci cítím, že mám srdce roztříštené na milion kousků.
Ačkoli mě utahané kapitoly s pobytem v kanále částečně nudili, ve výsledku se mi kniha líbila. Svým způsobem mi připomněla knihy od Aleny Mornštajnové. Pokud tedy máte rádi knihy o holokaustu, vřele doporučuji.
Podle mě je to jedna z mnoha knih, která by se měla dostat k co nejvíce lidem. Je potřeba, aby se o tomto tématu mluvilo a aby se vědělo, co hrozného se dělo a už se to neopakovalo.
Neskutečně smutný příběh a přesto bohužel pravdivý. Budu dlouho "vstřebávat" a doporučuji přečíst každému, kdo se zajímá nejen o židovskou otázku. Doslov od samotné protagonistky přináší další informace o životě po válce.