Dílo I.

15.01.2019

Tam, kde se cesta ohýbá,
u kvetoucího jasmínu,
upad mi prstýnek ze stříbra,
často si na to vzpomenu.

Často si na to vzpomenem,
vypad mi z něho kamínek,
byl jako na stonku zeleném
modravý barvínek.

Dva jsem se pro něj sklonili,
na zemi ruce se setkaly,
rozkvetlé zvonečky zvonily
a oba jsme potom plakali.

Na cestu svatební zvonily
rozkvetlé zvonečky,
pro sebe jsme se zvolili,
pak jsme se ale rozešli.

Uplynul potom krátký čas
a - to už tak bývá snad -
u cesty kvete jasmín zas,
já zase jinou mám rád.

Tam, kde se cesta ohýbá,
vzpomínka už je zavátá,
už nemám prstýnek ze stříbra,
mám zato prstýnek ze zlata.

Kol prstu se mi ovinul
tak úzce, jak tě objat smím,
ztratil jsem sice srdce půl,
prstýnek ten však neztratím.

Prstýnek ze sbírky Samá láska

Co napsat o Jaroslavu Seifertovi, abych se zase neopakovala? Snad jen, že svými verši mluví k nám všem.

Výzva 2019 - 15. Kniha od autora který napsal víc než 20 knih