Čtveráci
Václav Kaplický
Román o hrdinech "bezejmených" mapuje začátek třicetileté války (1618) přes životní osudy "méně významných" lidí, kteří jsou ale nečekaně rozvážní a čestní, ale současně je spojuje silná touha po boji s tehdejšími pány.
Přidat komentář
Super historický román, plný historických faktů, čtivý a přitom umělecký jazyk.
Byl by to jeden z nejlepších historických románů, kdyby nebyl tak poznamenán ideologií. Veškerá šlechta jsou vykořisťovatelé, měšťané jsou panstvo a sedláci pracující třída. Jinak ale historii stavovského povstání popisuje autor výborně a někde až s překvapujícími podrobnostmi. O to víc mi vadilo, že některá fakta V.K. schválně zamlčuje, aby mohl zdůraznit ničemnost a neschopnost stavovských i císařských důstojníků. Namátkou třeba Mansfeldův ztracený majetek v bitvě u Záblatí nebo Buquoyovu exemplární popravu uherských důstojníků. Na druhé straně třeba obléhání Jindřichova Hradce nebo bitky sedláků s knechty byly skvělé.
Kaplického čtveráci snili o lepším světě bez panské roboty a čtvrtém stavu. Je ironií, že v době vydání knihy v roce 1952 už naplno běžela kolektivizace, během níž byli sedláci okradeni o svoje grunty i majetek, mnozí byli přesídleni a čtveráci skončili na popravišti nebo v pracovních táborech. Čtvrtý stav přestal na dlouhých 40 let existovat.
Historický román Václava Kaplického Čtveráci nás zavádí do Čech na začátek třicetileté války. Země úpící pod surovými a nelítostnými nájezdy hord najatých žoldnéřů, ať už císařských nebo protestantských, se bouří. Ve válkou zmítané zemi povstává rebelie nejchudších z chudých, prostých a obyčejných sedláků, kteří se rozhodnou bojovat za zrušení poddanství a za práva nového čtvrtého stavu. Kaplický uchopil náročné téma svým vlastním osobitým způsobem a na pozadí oněch bouřlivých historických událostí nám před oči staví ne licoměrnost a poživačnost šlechty a panského stavu, ale osobní statečnost a bezejmenné hrdinství vůdců z lidu. Právě na jejich pohnutých životních osudech vykresluje tragičnost války a s ní související bídy a strádání. Na obrovské ploše oživuje desítky postav, které ani nejsme schopni udržet v paměti a zařazovat do kontextu, stejně jako desítky různých epizod, které se prolínají, kříží, rozbíhají a někdy úplně míjí základní dějovou linku, takže je potřeba být neustále ve střehu. Celá ta živočišná mozaika se valí vpřed jako kombajn, který semele všechno v dosahu, ale občas hutnost a zatěžkanost klasů zarazí radlici do oraniště tak, že v nastalé vyprošťovací pauze je nebývale obtížné udržet oči otevřené. Válka, ať už třicetiletá nebo jiná, nikdy nebyla věc jednoduchá a probojovat se až na úplný konec knihy může být někdy pořádná řehole a odříkání…
Velmi dobrá historická knížka z dob třicetileté války, v níž je popisováno, jaký krušný čas dolehl na prostý lid a jaké bezpráví a krutostí se dopouštěla vojska jedné či druhé strany, táhnoucí krajinou.
Jeden z nejsilnějších historických románů, které jsem kdy četl. Počátek třicetileté války je tu zobrazen ve vší syrovosti a absurditě, reálie jsou mistrovsky vykreslené, stejně jako hluboká psychologie postav. Nejvíc oceňuju, že předbělohorská historie tu vůbec není podána černobíle a pomocí ideologických klišé, ale ve vší složitosti a nejednoznačnosti. Autor nešetří tu ani onu stranu, píše padni komu padni, ale současně dokáže vystihnout palčivá náboženská dilemata, která v té době lidé prožívali. Velké dějiny se tu zcela přirozeně prolíbají s osudy jednotlivců. A to vše je postaveno na motivu cesty plné napětí a dobrodružství, u kterého se rozhodně nelze nudit. Některé situace jsou tak skvěle napsané, že zalezou pod kůži a už je nelze zapomenout. Jen varování pro citlivější povahy – čtení občas hodně bolí, je tu plno lidského zla a krutosti.
Vynikající historický román, plný bohatého děje a desítek postav smyšlených i skutečných osobností českých nebo zahraničních, které ovlivnily naše dějiny počátku 17.století! Například hrabě Buquoy.
Na osudech rodu Buquoy v Čechách lze dobře demonstrovat údajnou nespravedlnost Benešových dekretů. Karel Bonaventura Buquoy, císařský generál, terorizoval v čele loupeživé soldatesky (jak popisuje Kaplický) v letech 1618-1620 jižní Čechy. Císař ho za jeho služby odměnil konfiskovanými majetky rodu Švamberků. Karel Bonaventura padl v boji v roce 1621, ale jeho rodina v Čechách zůstala, a postupně vlastnila rozsáhlé majetky v jižních a severních Čechách. Protože se Buquoyové hlásili k německé národnosti, byl jejich majetek konfiskován v rámci Benešových dekretů v roce 1945, a poslední hrabě Buquoy, Karel Jiří zemřel ve vězeňské nemocnici. Československý stát nevrátil konfiskované majetky rodu Švamberků, protože Švamberkové vymřeli po meči již v roce 1664. Pravděpodobné je, že i kdyby v roce 1945 žili, nic by nedostali, nicméně konfiskace podle Benešových dekretů byla v tomto případě spravedlivá, protože napravila 300 let starou krádež, spáchanou rakouským císařem. To jsou paradoxy!
Román "Čtveráci" vyšel prvně v roce 1952, byl psán v letech 1950 - 52, podle doslovu Jaromíry Nejedlé, který je v tomhle vydání obsažen.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Skvělá kniha, ale při tom tak psychicky náročná. Číst o tom, jak probíhal rozklad naší země "v přímém" přenosu prostě bolí...