Země padajících hvězd
Frank Rehfeld
Deník Nicka Pettyho, 12. června: Byli jsme obklíčeni. Celkem to byly téměř dva tucty dinosaurů sotva větších než dospělý člověk. Měli štíhlá těla, pštrosí nohy, úzká ramena a hlavu, která seděla na krku dlouhém téměř jako paže. Ruce i nohy byly zakončeny tříčlánkovými drápy. Přiblížili se k nám nepozorovaně zpoza chatrčí a hradeb primitivní osady a jejich kruh se už sevřel. Museli postupovat velmi šikovně, že jsme si jich nevšimli dřív ani ze vzduchu, když jsme nad osadou prolétávali. Senzací bylo už to, že zde, v údolní kotlině stovky mil od oblastí časových skoků, jsou stopy lidské civilizace. Zřejmě se před nějakou dobou vydalo pár lidí – zrovna jako my – na průzkum nedotčené pravěké přírody. Z nějakého důvodu se tady usadili, založili osadu a na ochranu proti útokům dinosaurů ji obehnali valy připomínajícími opevnění. Nic jim to však nebylo platné. -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Land der fallenden Sterne, 1997
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Prokletí trpaslíků |
2013 | Krev trpaslíků |
2012 | Vyhnanství trpaslíků |
1994 | Útok ze vzduchu |
1994 | Štvanice napříč časem |
Tak jo, přes všechny mé pochybnosti autor celkem slušně zakončil všechny linky a šikovně je propojil. Přesto musím říct, že Nickův příběh neukončil k mé spokojenosti.
Opět sem měl pocit, že si sám něco vymyslí, aby to na dalších stránkách popřel, nebo ještě spíš zcela ignoroval bez jakéhokoliv ospravedlnění.
A kam se poděl chlapec z 10 dílu, kterého zpovídal šerif při evakuaci? Proč tam o něm tak záhadně psal, nerozumím tomu, myslel jsem že bude pro příběh stěžejní a ono nic.