Dionýské dithyramby a jiné básně
Friedrich Nietzsche
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397509/mid_dionyske-dithyramby-QjF-397509.jpg
4
19
19
V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je u Nietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještě znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež inspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátit báseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou nedostačivost překladu.... celý text
Přidat komentář
V Misálu je pár dobrých, hezky zrýmovaných, ironických básniček (Pocestný, Zbožná Pepa, Píseň theokritovského pasáčka koz) a pak tohle:
SILS-MARIA
Zde seděl jsem a čekal — vlastně na nic,
byl mimo zlo a dobro, neměl hranic,
ve hře světel, stínů cele, cele z vln
a cele polednem a času pln.
Vtom, přítelkyně! Z jednoho jsou dvě—
— a Zarathustra prošel kolem mě...
Je to dvojjazyčný "zrcadlový" překlad, ostatní dva oddíly výboru kromě Mistrálu (Dionýské dithyramby, Zpěv půlnoci) dost slabé.
Úchvatná sbírka básní geniálního myslitele F. Nietzscheho, ve které je citelné spojení mimořádných uměleckých zručností a zarathustrovské filozofie. Hloubka a osobitost veršů místy pozastavuje dech. Tohle je absolutní manifestace autorova vztahu k myšlení - pohrdal akademickým postojem k filozofii a ignoroval hranice mezi ní a básnictvím.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Antikrist |
| 1996 | Mimo dobro a zlo |
| 2019 | Tak pravil Zarathustra |
| 2002 | Genealogie morálky: polemika |
| 2010 | O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním |
Tohle možná bude znít jako výmluva ze studu, ale je to tak. Sbírka mne příliš nezaujala, ale bude to dost možná spíše můj problém, než problém sbírky. Víte, já moc neumím číst poesii. Ještě s tou epickou nemám problémy, ale lyrika mi nikdy moc nešla, nemám na ní trpělivost. Ne, dithyramby nejsou přísně vzato lyrické, jedná se o poesii lyricko-filosofickou, ale v důsledku to vyjde nastejno. Já jsem teď navíc v mezisemestrálním režimu „přečticonejvícknížekcodokážešatoconejrychlejiprotožezachv
ílibudešmusetzasejenimstudovatanebudešmoctčístryhclééé!“.
Ale abych alespoň něco řekl. Některé básně jsou poněkud pochopitelnější, jiné méně. Osobně jsem si dost užil například Ariadnin nářek. Jiné, zpravidla ty o jedné strofě, jsou hůře uchopitelné, tedy i pochopitelné. Ale to může přirozeně platit pro rychločtení. Když si přečtete jednu denně a trochu se nad ní zamyslíte… kdo ví?
Je fakt, že jsou básně prosáklé Nietzscheho filosofií. Ale – a třeba je to opět kvůli nehodícímu se přístupu – osobně se mi zdá, že jsou s jeho filosofií spojené spíše esteticky, nežli fakticky. V takto krátkých básních konec konců zrovna Nietzsche nemohl vyjádřit hlubší myšlenky.
Ale pokud Nietzschemu rozumíte víc než já, jste trpělivější a vnímavější k pocitové stránce poesie, patrně by se vám básně mohly líbit. Už proto, že autorova osobitost je zde patrná a jeho vytržení zjevné. Nejzajímavější se mi tedy líbily Dithyramby, ale všechny tři části mají velice dobré kusy.