Diskrétní zóna
Pavel Rychetský , Tomáš Němeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137843/mid_diskretni-zona-ouH-137843.jpg
4
27
27
Pavel Rychetský, stávající předseda Ústavního soudu, někdejší generální prokurátor České republiky, místopředseda federální a později i české vlády pro legislativu a senátor patří k nejrespektovanějším osobnostem na naší politické scéně. V rozhovoru, který s ním vedl novinář Lidových novin specializující se na tematiku práva a spravedlnosti Tomáš Němeček, se ale Pavel Rychetský představuje také ve své méně připomínané roli předlistopadové – jako jeden z prvních signatářů Charty 77 a její právní expert, aktivní v samizdatové publicistice, v listopadu 1989 jeden ze zakladatelů Občanského fóra. Vzpomínky na předlistopadou dobu tvoří první část knihy, na ně pak navazují úvahy o demokracii a právním systému po roce 1989. Do jaké míry se „útěk před právníky“ v období naší polistopadové transformace dodnes projevuje v politickém a společenském životě? Jaká byla role polistopadových vlád, především vlád Václava Klause a Miloše Zemana? Jaká je role Ústavního soudu coby poslední instance ochrany ústavnosti? Na tyto a další otázky hledá odpověď knižní rozhovor s jedním z našich předních odborníků v oblasti práva.... celý text
Přidat komentář
Velice poutavé čtení. Oceňuji u pana JUDr. Rychetského i jak dokázal upřímně komentovat práci svých kolegů a to bez toho aniž by se snažil například snížit jejich důstojnost či jejich erudici. Je to balzám oproti tomu jaké knihy politici píšou dnes.
Škoda jen, že Pavel Rychetský dosud nesepsal obsáhlejší knihu vzpomínek. Navíc uplynulo další osm let, bohatých na události. Nepochybuji, že by to bylo přinejmenším tak zajímavé čtení jako tenhle knižní rozhovor, vedený poučeným tazatelem.
Jedná se o klasický biografický rozhovor, který pokrývá důkladně celý život vyšetřovaného. Zcela souhlasím s příznivými ohlasy, že se kniha vydařila. Oproti jiným podobným, které jsem měl možnost číst, tak má výhodu, že vyšetřující je myslím docela jedinečně kvalifikován pro interview (neboli rozhovor) s jednou z postav \"Českého snáře\" a potom politikem a potom ústavním soudcem, který je (nebo přinejmenším dlouhá léta byl) navíc současně nekonvenčním intelektuálem a občas i advokátem. Skoro bych řekl, že nikdo jiný by takto nebyl schopen rozhovor vést.
Cenný rozhovor s pozoruhodně činorodou osobností českého práva, soudnictví a politiky. Kniha vyšla už před více než 10 lety, bylo by tedy zajímavé číst její pokračování, v němž by Rychetský dost možná některé své postoje a formulace (mj. asi hlavně ty, které se týkající Miloše Zemana, o němž je v knize věru dost) poněkud přehodnotil. Navíc by se při té příležitosti mohly odstranit na můj vkus až příliš četné překlepy.
Pokud bych měl Pavla Rychetského charakterizovat nějak obecněji na základě tohoto rozhovoru, jeví se jako člověk nesmírně nadaný intelektuálně i organizačně, ale leckdy až sveřepý. Zároveň (a autor sám na to v závěru férově upozorňuje s tím, že lidská paměť je výběrová a milosrdná) se nelze zbavit pocitu, že nad některými érami svého angažmá (zejm. fungování v rámci Zemanovy vlády a obecně dlouhodobá blízká spolupráce se Zemanem) poněkud přivírá oko, vyzdvihuje spíše jejich klady a soustřeďuje se výhradně na svou úlohu (která třeba i mohla být veskrze pozitivní, ale nepohyboval se přeci ve vzduchoprázdnu), ba si dokonce myje ruce. Rozhodně však platí, že je to bytostný levičák se silným sociálním cítěním a smyslem pro rovnost. V tom je velice autentický. Svědčí o tom až umanutý důraz, jaký klade v závěru knihy na problematiku kauzy 3Okorunového poplatku u lékaře a zřizování ÚSTR. Obě záležitosti nejen vcelku zevrubně propírá přímo v rozhovoru, ale navíc v knize coby přílohu nechal otisknout své vyjádření k nim přímo z Ústavního soudu, který svého času obě věci řešil (a nevyřešil ku spokojenosti Rychetského), podle mě trochu zbytečně. Cítil-li takovou potřebu, mohl to klidně ještě podrobněji rozebrat přímo v rozhovoru, to by knihu kompozičně narušilo méně.
V každém případě je kniha čtivým svědectvím o jednom osudu, několika epochách našich moderních dějin a jedné kapitole historie naší právní vědy. Tomáš Němeček byl na svého respondenta velmi dobře připraven, říkám si, že snad až příliš dobře (opakovaně si "pamatuje" víc než sám Rychetský). Jelikož jsem např. v devadesátých letech politiku ještě tolik nesledoval, velmi bych ocenil větší názornost ve znění otázek, potažmo zevrubnější tazatelovy textové vstupy, v nichž by Němeček objasňoval dobové politické události a kauzy, o nichž Rychetský jako přímý účastník tehdejšího dění hovoří. Většinou si sice člověk tak nějak mlhavě vzpomene, případně to pochopí z kontextu, ale u některých událostí a osobností jsem poměrně tápal (kdo si dnes např. vzpomene na takového Jaroslava Bureše?).