Diskrétní zóna přehled

06.03.2023

Cenný rozhovor s pozoruhodně činorodou osobností českého práva, soudnictví a politiky. Kniha vyšla už před více než 10 lety, bylo by tedy zajímavé číst její pokračování, v němž by Rychetský dost možná některé své postoje a formulace (mj. asi hlavně ty, které se týkající Miloše Zemana, o němž je v knize věru dost) poněkud přehodnotil. Navíc by se při té příležitosti mohly odstranit na můj vkus až příliš četné překlepy.

Pokud bych měl Pavla Rychetského charakterizovat nějak obecněji na základě tohoto rozhovoru, jeví se jako člověk nesmírně nadaný intelektuálně i organizačně, ale leckdy až sveřepý. Zároveň (a autor sám na to v závěru férově upozorňuje s tím, že lidská paměť je výběrová a milosrdná) se nelze zbavit pocitu, že nad některými érami svého angažmá (zejm. fungování v rámci Zemanovy vlády a obecně dlouhodobá blízká spolupráce se Zemanem) poněkud přivírá oko, vyzdvihuje spíše jejich klady a soustřeďuje se výhradně na svou úlohu (která třeba i mohla být veskrze pozitivní, ale nepohyboval se přeci ve vzduchoprázdnu), ba si dokonce myje ruce. Rozhodně však platí, že je to bytostný levičák se silným sociálním cítěním a smyslem pro rovnost. V tom je velice autentický. Svědčí o tom až umanutý důraz, jaký klade v závěru knihy na problematiku kauzy 3Okorunového poplatku u lékaře a zřizování ÚSTR. Obě záležitosti nejen vcelku zevrubně propírá přímo v rozhovoru, ale navíc v knize coby přílohu nechal otisknout své vyjádření k nim přímo z Ústavního soudu, který svého času obě věci řešil (a nevyřešil ku spokojenosti Rychetského), podle mě trochu zbytečně. Cítil-li takovou potřebu, mohl to klidně ještě podrobněji rozebrat přímo v rozhovoru, to by knihu kompozičně narušilo méně.

V každém případě je kniha čtivým svědectvím o jednom osudu, několika epochách našich moderních dějin a jedné kapitole historie naší právní vědy. Tomáš Němeček byl na svého respondenta velmi dobře připraven, říkám si, že snad až příliš dobře (opakovaně si "pamatuje" víc než sám Rychetský). Jelikož jsem např. v devadesátých letech politiku ještě tolik nesledoval, velmi bych ocenil větší názornost ve znění otázek, potažmo zevrubnější tazatelovy textové vstupy, v nichž by Němeček objasňoval dobové politické události a kauzy, o nichž Rychetský jako přímý účastník tehdejšího dění hovoří. Většinou si sice člověk tak nějak mlhavě vzpomene, případně to pochopí z kontextu, ale u některých událostí a osobností jsem poměrně tápal (kdo si dnes např. vzpomene na takového Jaroslava Bureše?).

12.09.2021

Velice poutavé čtení. Oceňuji u pana JUDr. Rychetského i jak dokázal upřímně komentovat práci svých kolegů a to bez toho aniž by se snažil například snížit jejich důstojnost či jejich erudici. Je to balzám oproti tomu jaké knihy politici píšou dnes.