Disturbia
Christopher Fowler
Příběh s prapodivným provokativním názvem se odehrává v centru dnešního Londýna. Jeho protagonisty jsou dva mladí muži: ambiciózní začínající novinář Vincent Reynolds a bohatý nudící se aristokrat Sebastian Wells. Dohromady je svede Vincentův záměr napsat reportáž o životě mnohamilionového města a jeho různorodých obyvatel. Při sběru informací Vincent vypátrá, že Sebastian předsedá záhadnému spolku s problematickou minulostí, a pokusí se do něj tajně proniknout. Je odhalen a za trest musí absolvovat riskantní noční hru, která ho zavede do labyrintu historických zákoutí. V této hře jde o život, a to nejeden, její konec je však překvapivý.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2002 , OlympiaOriginální název:
Disturbia, 1997
více info...
Přidat komentář
Nevím, přečetla jsem, nezanechalo to nic. Prostě jen plnění bobříků, střet tzv.dělnické třídy a aristokracie.
Upřímně nevím jaký na mě knihy udělala dojem, přečetla jsem si jí spíš ze zájmu o autora, který mě velice potěšil knihou Runa, tak Disturbia mě tak trochu sklamala,
SPOILER
Jak už se zmínil s-reader byla jeho hra též pro mě takovou počítačovou hrou a stejně od poloviny knihy víte, že to prežije, že to musí přežít, to se ovšem netíkalo osob, které mu pomáhali, takže tam byl takový menší strach o ně. Potešilo mě, že se na scéně objevil Bryant a jeho scéna s kočkou v saku mě dost pobavila.
Scéna v Zoo u tučňáků, byla dost prapodivná, bránit se tučňákem, no budiž.
A konečná scéna byla pro mě dost překvapivá, tohle jsem opravdu nečekala, čekala jsem nějaký kompromis, ale ne tohle.
Jinak, to byla takové odpočinková četba, když jsem se k ní pár dní nedostala, nebyla jsem vůbec o nic ochuzena.
Ale jinak jí hodnotím kladně.
Určitě se vám už někdy stalo, že přečtete knihu a vůbec nevíte, proč jste to vlastně udělali. Něco jako zbytečná kniha. Snad jen to, že jsem si u ní odpočinul ospravedlňuje její bytí. Nestojí za to, abych ztrácel čas komentářem, ale přesto mi to nedá. Disturbia je velmi průměrný thriller. Podklad pro zápletku je někde v konfliktu tříd – šlechta vs. dělníci a autor se snaží čtenáři předestřít izolovanost šlechty a vzájemnou solidaritu dětí ulice. Plnění úkolů je jako počítačová hra, vždy se najde nějaká nápověda třeba v podobě lidí, známých i neznámých, kteří se neočekávaně zjevují, aby svým zásahem posunuli děj dále. Scéna v ZOO, kdy se hlavní hrdina ubrání vzteklým tučňákem mě dost vzala, to se jen tak nevidí (abyste rozuměli, on se nebrání vzteklému tučňákovi, on používá tučňáka jako zbraň). Motivace osob je velmi chabá a nelogická. Závěr, který má být překvapivý, je jen negace obvyklého závěru podobných knih, takže nepůsobí překvapivě, jen křečovitě.
Chápu, že na toto dílko je škoda plýtvat překladatelským umem, ale ne-um, který předvedla překladatelka Jana Kolářová, je zarážející. Některé věty nedávají vůbec smysl. A o dva překladatelské skvosty se musím podělit:
První: Jméno Prométheus je řecké zkomolení sanskrtského slova Pramatha, což znamená protipožární cvičení.
Druhý: … cítil se jako Brutt za jeho dlouhé noci muk před Caesarovou smrtí.
A takových perel je tam více. Prostě dokonalost sama…
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2000 | Runa |
2006 | Vražda za oponou |
2006 | Podzemní proudy |
2008 | Schodiště do temnot |
2002 | Disturbia |
Šmankote, právě jsem si to půjčila! Tak to ani neotevřu, naštěstí jsem si přečetla přítomné komentáře a ty mě dostatečně odradily. Díky za ně a vůbec za celou Databázi :-)