Dítě, které jsem neměla
Kate Hewitt
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513167/bmid_dite-ktere-jsem-nemela-BFM-513167.jpg
4
37
37
Je teplý letní podvečer, když u Mii někdo nečekaně zazvoní. Jakmile na verandě uvidí stát dospívající dívku, okamžitě ví, kdo to je, přestože ji roky neviděla. Její dcera Daisy. Daisy, které se před sedmnácti lety vzdala s vědomím, že jí nemůže dát život, jaký by si zasloužila. Suzanne naopak byla dokonalou adoptivní matkou: vyrovnanou a plnou lásky k dítěti, o němž vždy snila. A především Mie slíbila, že zůstanou v kontaktu, aby Daisyino pouto s biologickou matkou nikdy nezmizelo. Ale jak roky plynuly, Mia se odstěhovala a návštěv ubývalo. Mia jako by téměř dospělou Daisy už ani neznala. Jenže najednou je tady, reálnější než kdy předtím, má strašné tajemství a věří, že jediný, kdo jí může pomoct, je Mia. Ta má ale ve skříni vlastní kostlivce – takové, jež se bojí komukoliv odhalit. A zatímco se Suzanne zoufale snaží získat své dítě zpět, Mia bojuje se svou minulostí. Dokážou však dívce, jíž obě nazývají dcerou, pomoct dřív, než bude pozdě?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
The Child I Never Had, 2022
více info...
Přidat komentář
Každá adopce je velký zásah do života všech zúčastněných. Otevřená adopce je způsob, jak snížit ztráty dítěte , ale i biologické matky a adoptivních rodičů.
Adoptované děti mají v nejhlubším podvědomí nevyřešené konflikty emoční, ale i psychické. Nenaučí se milovat, tápají ve svém životě a to, ať už o své adopci ví nebo ne. A to nejenom v pubertě, ale většinou je to provází celý život.
A o tom je hezký příběh biologické matky Mii, která dala svou dceru k adopci, ale vychovává své další dcery s manželem Tomem. Na druhé straně adoptivní rodiče Suzanne a Mark, kteří se snaží dát Daisy jen to nejlepší. A někde uprostřed Daisy, která dospívá a chce znát pravdu.
Každá postava zde má svůj prostor. O Suzanne jsem si myslela, že je zkostnatělá, ale návštěvami u své maminky a následnou její zpovědí jsem pochopila i její jednání.
Můžeme mít více lidí,kteří nás miluji a i my můžeme milovat .....více lidiček o tom je tato knížka.O lásce a touze nezranit ....a přesto ...trošku lásky aby zbylo i na Vás.
Nevšední téma, které upoutá především čtenářky. Už to tady zaznělo v předešlých komentářích, obzvláště první půlka knihy hodně rozvleklá, nemohla jsem se pořádně začíst. Druhá půlka už víc čtivá, naplněná dějovými událostmi.
Příběh na zajímavé téma,jako je adopce.
V této knize vypráví adoptivní i biologická matka své pocity.
Je to takové velké rodinné tajemství-které nemělo být nikdy prozrazeno.
Za mě trošku zdlouhavé a přehnané.
(+ SPOILER) Malinko zdlouhavé, to bezpochyby. Nicméně na ten konec mi Daisy tak lezla krkem, jako kdyby byla středobod vesmíru a všechno muselo frčet jen kolem ní. Mimochodem když to byl takový happyend, tak jsem zvědavá, jak by jí malá Sophie za své kulhání na celý život v pozdějším věku poděkovala.
Velice zajímá kniha na téma adopce. Je velmi zajímavě pojatá, tím že se v ději postupně vracíme zpátky do minulosti a to přesně chronologicky zpátky. Napřed mě to trochu mátlo, ale mělo to něco do sebe.
Téma je velmi silné, smutné a opravdu je zde popisována vel i složitá situace, která se vyvíjí dlouhé roky. Určitým způsobem je všem těžko na duši.
Adopce je asi často složitá a bolestná a to jak je pojatá v této knize spolu se všemi okolnostmi je srdce drásají dlouhodobá situace.
Kniha mě velmi zasáhla.
KNIHA: Silné téma adopce zpracované z pohledu dotyčného dítěte i obou matek - biologické a adoptivní. Zajímavý náhled do jejich uvažování a pocitů. Příběh sám pak sebou nese v zápletkách i několik překvapivých momentů. Za mě rozhodně zdařilé a sympatické čtení.
(SPOILER)
Krásná, i když místy velmi smutná knížka vyprávěna z pohledu adoptivní matky i biologické matky, které zůstala v kontaktu se svou, dnes již témeř osmnáctiletou dcerou. I když Mia i Suzanne často stojí proti sobě, mají společný cíl: zajistit, aby byla Daisy v pořádku. Obě mají svůj pohled na věc, chovají se jinak, chtějí něco jiného pro Daisy. Pravdu mají obě, i když Mia mně byla blíž, chápala jsem obě matky.
Jen to velké rodinné tajemství, které se nikdo neměl dozvědět, mě zklamalo. Proč to Mia tak dlouho tajila, až se vše vyhrotilo? A tajemství Suzanniny matky mně přišlo trochu moc, jako by do příběhu nezapadlo, nemuselo tam být.
Ale emoce obou matek byly v knize vykresleny bravurně, opravdu se do nich čtenář mohl vžít a soucítit jak s Mio, tak se Suzanne, ale i s Daisy.
(SPOILER) Čtu třetí knihu od této autorky. Má zajímavé názory na danou situaci. Vadí mi, že vše vede do extrému. Jedna dcera zmrzačí druhou dceru a hlavní postavě (matce) to "nevadí".... Na začátku adoptovana dcera nenávidí "nebiologickou" matku a ke konci už jsou najednou kamarádky..... Je tam toho víc. Až moc přehnaně vymyšlené... Přitom téma zajímavé.
Ze začátku se to na mě docela dost táhlo,nic moc se nedělo, ale od půlky to bylo fajn čtení.I slza ukapla
Autorovy další knížky
| 2021 |  Není to moje dcera |
| 2022 | Za olivovým hájem |
| 2009 |  Romance v Miláně |
| 2016 | Podle řeckých pravidel / Šejkova zajatkyně |
| 2023 | Dítě, které jsem neměla |
Velmi pěkná kniha. Příběh ze života, kdo je součástí v adoptované rodině, pozná se v tom.