Dítě na skleníku: výbor ze současné americké poezie
* antologie , Josef Jařab
Rozsáhlá antologie současné americké poezie přináší výbor z veršů čtrnácti nejvýznamnějších básníků 60. a 70. let 20. století. Ve svých verších autoři vypovídají o americké přírodě a otázkách civilizace, o složitosti moderního světa, jeho problémech a cestách k jejich řešení. Hovoří také o problematice víry a skepse, o vztahu mezi depresí a euforií, o filozofických, náboženských a etických konfliktech tohoto kontinentu. Jde o zcela ojedinělou antologii, která vyniká dokonalým uspořádáním a vynikajícím básnickým přetlumočením. Vybral, uspořádal, úvod a medailóny autorů napsal Josef Jařab.... celý text
Přidat komentář
K té knížce mám stále větší respekt. Kdysi v mládí jsem si jí koupil především kvůli Bukowskému, ale jak stárnu, včítám se do veršů kdysi opomíjených. Ale hlavní důvod, proč sem dnes píšu komentář, je tento objev: Před básní Sestře od A. Richové je následující věnování:
"Natalii Gorbaněvské, uvržené za svou politickou aktivitu na dva roky do vězeňské psychiatrické léčebny; a dalším."
Knížka vyšla v Odeonu ještě před revolucí. Lidé, kterým se podařilo protlačit k vydání takovou knihu, museli mít pořádnou kuráž. Smekám před nimi.
"Čti jen tolik knih,kolik jich stihneš přečíst, aniž by ti to ovšem bránilo žít "Kenneth Koch
Byly doby,kdy jsem si říkala tak to nestihnu už asi nic.Jedna bláznivá pandemie a vše doháním
Když nevím, do čeho se pustit, sáhnu po téhle, chvilku listuju a pokaždé se NĚCO najde; ani by se neměla dávat do přečtených...ale do "často otevřených"...
Skutečný skvost, který se dá poměrně lehce sehnat v antikvariátech za méně jak 100,-. Konec 80. let byl vůbec bohatý na vydávání americké poezie a jedním z příspěvků je i Dítě na skleníku, který se spolu s Horoskopem Orloje řadí k tomu vůbec nejlepšímu - v rámci překladové poezie -, co u nás vyšlo. Pečlivý výběr, skvělý překlad, zajímavé medailony; krátké, ale dobře napsané. A ten obrazový doprovod v podobě fotografií Roberta Franka je kapitolou sám o sobě. Škoda jen, že je těch básníků jen 14. Americká poezie od 60. let výše je neskutečně pestrá stylově i tematicky, a tak vybrat 14 těch nejzajímavějších byl jistě těžký úkol. Myslím ale, že se to i tak povedlo na výbornou. Ti, co se nevešli, mají často v češtině své vlastní výbory, jako například moji oblíbení autoři Robert Creeley, Galway Kinnell a Raymond Carver. Doporučuji.
Kdybych si měl vybrat výbor z amerických básníků, šáhnu primárně po Horoskopu orloje, sekundárně po Obeznámení s nocí, Terciálně po Dítěti na skleníku.
Což ale neubírá nic z hodnoty této knihy, tato kniha je trochu chudší, protože to nejlepší už zařadil A. Přidal do Horoskopu, a taky ty nejlepší americké básníky už dávno přeložil Zábrana (Ferlinghetti, Ginsberg, Corso, Pound, Bukowski, Ashbery, Plath S.,...), takže je to srovnání trochu nefér.
Vizuálně mě kniha moc nezaujala.
Když se chcete seznámit s moderní americkou poezií, která rozhodně má svá specifika a od té evropské se liší, je toto ta správní knížka. Jinak beze zbytku podepisuji, co napsal HTO.
Vynikající ediční počin, stejně jako podobná antologie Horoskop orloje. Úvodní studie od profesora Jařaba, jednoho z mála lidí, kteří skutečně umí psát o poezii, čtrnáct básníků – jimž u nás dodnes většinou nevyšel samostatný výbor – s medailónky rovněž od JJ, překlad Jaroslav Kořán – v poznámce s díky Miloslavu Žilinovi, Petru Kabešovi a Zdeně Jařabové: lepší už to skoro být nemůže – a k tomu všemu jako bonbónek skvělé fotografie Roberta Franka, jemuž do úvodu ke knize Američané napsal Jack Kerouac tyto nádherné věty: „Ten bláznivý pocit, který máte v Americe, když slunce rozpaluje ulice a z jukeboxu nebo z nedaleké pohřební sině k vám dolehne hudba, právě tohle zachytil Robert Frank ve svých báječných fotografiích, posbíraných na cestě, kterou v ojetém voze (za Guggenheimovo stipendium) podnikl prakticky po všech státech, fotografiích příznačných pohotovostí, záhadou, géniem, teskností, zvláštní tajuplností ve stín ponořených výjevů, jaké na film dosud nikdo nezaznamenal ...
Komu se tyhle vobrázky nelíbej, tak nemá rád bliriku, jasný? A dyš nemáte rádi bliriku, běžte se rači koukat domu na bednu, na ty voširákovaný kovboje, co jim hodný koně nezkřivěj ani vlásek ..."
Kniha americké poezie byla chystaná k vydání jako Jazzpetit Jazzové sekce SH, ale StB se přičinila o to, že vyšla, až když se mohlo. Naštěstí se zachovaly poschovávané rukopisy, a tak to přece jen vyšlo.
K mým favoritům patří James Wright, Gary Snyder a dělnický Philip Levine. O Bukowskim nemluvím, toho práce jsou pěkně profláklé.
Ale Wright vyšel znovu, jiných překladech a Snyder také.
Je to dobrá antologie, přestože vám všichni kritici (jak praví Buk) „pudrují prdel“. Najděte si proto sami své oblíbence.
Kořán a Jařabem na ní dělali skoro deset let. Jarda uměl lépe česky, Jařab zase anglicky – vzpomíná.
Jo, tenkrát nám ještě „vítr vzdouval kraťasy“, jak píše Roethke...