Dítě nevymodlíš, lásku nevynutíš
Věra Řeháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345684/bmid_dite-nevymodlis-lasku-nevynutis-ObI-345684.jpg
4
23
23
Jana s Alešem si vždy přáli mít početnou rodinu. Navzdory dvěma vymodleným těhotenstvím se jim ale nedaří přivést dítě na svět. Proto se po několikaletém manželství rozhodnou pro adopci čtyřměsíční holčičky. Děvčátko působí adoptivním rodičům radost. Jedná se o dívku všestranně nadanou, svou inteligencí převyšující své vrstevníky. V době dospívání však z nudy chodí s partou kluků krást, začíná se toulat… Ve třinácti letech se Petra bezhlavě zamiluje do drogového dealera. Domluvy ani výhrůžky rodičů nepomáhají. Petra utíká z domova a žije se svým přítelem. Kurátorka ji přinutí k návratu. Jana pozoruje, že Petra z velké lásky vystřízlivěla, má dokonce panický strach z bývalého přítele. Na domluvu lékaře je Petra umístěna na čas v psychiatrické léčebně. Matka Jana je rovněž hospitalizována. Když jsou obě propuštěny z lékařské péče domů, Petra se přiznává, že je těhotná. Před Janou a Alešem je další trauma. Jak mají vyřešit situaci, když čtrnáctiletá holka čeká dítě, o které nemá zájem? A de facto nestojí ani o svoje adoptivní rodiče…... celý text
Přidat komentář
Přečteno za jeden jediný den. A jsem vyždímaná jak hadr na nádobí.
Příběh Jany a Aleše, kterým osud nedopřál vlastní dítě. Vlastně dopřál, ale jen na chvíli. Štěstí, které jim bylo dopřáno pouze na pár týdnů. Příběh jednoho adoptovaného mimina, čtyřměsíční holčičky Petry. Nadprůměrně inteligentní a již po pár letech navíc krásné slečny.
Ale, třikrát ALE ... dají se oblbnout geny? Dá se to s čím přijdeme na svět změnit? Mohou být děti tak strašně kruté k někomu, kdo by za ně dal život? Ufff ...
Ta kniha je úžasná a strašně moc bolí. Euforie, naděje i beznaděj. Jsem u konce a myslím na to, jak si někdo může zasloužit všechno a druhý nic.
Zajímavý námět, ale styl psaní se mi nelíbil a určité zastaralé výrazy z úst pubertálního dítěte i jeho rodičů mne dokonce odtrhovaly od děje. Vzhledem k tomu, že kniha má 200 stránek, přečíst a dočíst se dá. Očekávala jsem ale něco víc.
Náhled do určitého období Jany, která by chtěla mít dítě. Nakonec jej adoptuje, ale je s ním víc starostí než radostí. Kniha mi spíš než román připadá jako životní svědectví, trochu krkolomné a se zvláštními zastaralými výrazy.
Příběh Jany je v podstatě smutný .Jana velmi touží vdát se a mít děti, jako její starší sestra , ale k ní byl osud velmi krutý. Navzdory všemu to nevzdává a s manželem nakonec dítě adoptují ,ale bohužel ani to neskončí šťastně. Kniha se četla dobře.
"Je mnoho milujících rodičů a málo milujících dětí."-čínské přísloví
No nevím, zajímavý příběh, celkem i pěkně napsané, ale něco tomu nějak chybí. Takže za mě tři hvězdičky, víc ne.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Adam a Erik – kluci z hor |
| 2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
| 2011 |  Dívka s cizí tváří |
| 2007 | Hon na kluky |
| 1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Kniha přečtená za jediný den. Styl psaní je trochu zastaralý, ale kniha není nejnovější, takže to chápu. Spíš mě děsí, že je dítě schopné se takhle chovat v 11 letech. Mám stejně staré dítě a tohle bych nedala. Jinak příběh moc pěkný.