Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532769/bmid_dite-prachu-65f54c3406aa5.jpg
5
148
148
Román o rodinných tajemstvích, potlačovaných traumatech i nekonečné síle odpuštění, který začíná během války ve Vietnamu a pokračuje i mnoho let poté. V roce 1969 se sestry Trang a Quynh rozhodnou odejít z rodné vesnice za prací do Saigonu, aby pomohly rodičům splatit dluhy. Zaměstnat se nechají v baru, kde mají flirtovat s americkými vojáky (a sem tam i něco víc) a přimět je co nejvíce utrácet. Netrvá to dlouho a stydlivá Trang se bezhlavě zamiluje do mladého a okouzlujícího pilota vrtulníku Dana. Krutá doba však jejich lásce nepřeje. O několik desetiletí později se Dan vrací do Vietnamu se svou manželkou Lindou. Doufá, že si tak zahojí staré rány a vyřeší svá tajemství z minulosti. Ve stejné době se Phong, syn afroamerického vojáka a Vietnamky, snaží se svou ženou a dvěma dětmi dostat do USA, kde by rád rodině zajistil lepší život. Sám vyrůstal v sirotčinci, na nějž nemá právě dobré vzpomínky. Byl přece synem nepřítele. Dítětem prachu. Autorka osudy svých postav umně proplétá a postupně čtenáři odkrývá dříve neznámé souvislosti. Protagonisty nechává zpětně čelit rozhodnutím, která učinili za války, a najít to, co je spojuje navzdory rozdílné rase, kultuře či jazyku.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
Dust Child, 2023
více info...
Přidat komentář
Kvalitní a pěkná kniha, dozvěděla jsem se více z historie a o Vietnamu. Jen jsem se trochu ztrácela občas v postavách a jménech a trvalo mi delší dobu než jsem se začetla. Na mě bylo asi mnoho dějových rovin a příběhů.
Válka ve Vietnamu a její projevy na osudech lidí. I po 50 letech od skončení války je stále přítomná. Výborné.
„Dítě prachu“ od Nguyễna Phan Quế Mai je mimořádný román, který vás zavede do bouřlivé historie Vietnamu a odhalí osudy postav, které jsou poznamenané válkou, láskou a hledáním. Příběh sester Trang a Quynh, jež v roce 1969 opouštějí rodnou vesnici, aby začaly nový život v Saigonu, je plný dramatických zvratů a silných emocí. Trang se nechá unést zakázanou láskou k americkému pilotovi Danovi, což jí změní život. Po desetiletích se Dan vrací do Vietnamu, aby čelil stínům své minulosti, zatímco Phong, syn afroamerického vojáka a Vietnamky, se zoufale snaží vymanit z chudoby a zajistit lepší život pro svou rodinu.
Nguyễn Phan Quế Mai mistrovsky propojuje příběhy svých postav, které spojuje nejen bolest, ale i nezdolná touha po odpuštění a přijetí. Autorčin styl je neuvěřitelně živý, každá stránka dýchá autenticitou a emocemi. Román vás vtáhne nejen svými tragickými momenty, ale také jemnými záblesky naděje a krásy, které odrážejí lidskost i těch nejtemnějších časů. „Dítě prachu“ není jen příběh o válce a jejích následcích, ale také o odvaze překonávat hluboko zakořeněná traumata, budovat mosty mezi kulturami a nalézat vlastní identitu. Je to dílo, které vás dojme svou syrovostí, dosáhne upřímnosti a dlouho po dočtení ve vás bude rezonovat.
Po přečtení Hory zpívají jsem chtěla jet do Vietnamu a Dítě prachu už jsem si brala s sebou na cestu:)
Kniha o tom, co válka udělala s lidskými životy. Dívky nucené dělat společnice, vojáci poznamenaní válečnými hrůzami a děti narozené neznámo komu, stigmatizované geny odlišné rasy.
Román zpracovávající téma války ve Vietnamu a na okraji společnosti postavených ameroasijských dětí, takzvaných dětí prachu, jež se narodily vietnamským ženám a jejichž otcové byli americkými vojáky...
Dan, pilot sloužící kdysi ve Vietnamu, se po letech konečně postaví svému dlouholetému traumatu a vině, když pocítí touhu najít svou tehdejší vietnamskou milenku Kim a dítě, jež spolu čekali... Phong, Vietnamec, u nějž je na první pohled zřejmé, že jeho otec byl černošský americký voják, se naopak snaží najít svého otce... Osudy těchto dvou můžu se samozřejmě propletou...
S touhle knížkou jsem měla trochu potíž... Začala jsem ji číst v době, kdy na to nebyla ta správná nálada, proto jsem ji pak na chvíli odložila, zase pokračovala, to už jsem byla tak v půlce a připadalo mi, že děj docela stojí na místě a nikam se moc nehýbe, takže jsem knihu zase odložila a pak se k ní konečně vrátila... Závěr už byl dynamičtější a měl rychlejší tempo, ale trochu mě zklamala velká míra náhody, díky níž autorka nakonec příběh uzavřela...
Celkově mám tedy naprosto subjektivní pocit, že Hory zpívají mě oslovily více, nicméně i Dítě prachu můžu doporučit, především kvůli tématu, jež bude pro mnohé zřejmě nové, a tedy originální a zajímavé...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Tenkrát v šedesátým devátým ...
Někdo z nás jistě pamatuje,málo kdo byl u toho.
Jimi Hendrix se svým kytarovým vesmírem řádil na podiu.
Lidé se řádně začali procházel po měsíci.
U nás se natrvalo usadili tzv. pomocní bratři proti kontrarevoluci.
Aby toho nebylo málo,pak taky pokračovala válka v oblasti zvané Indočína.
Tam se věru děli věci.Vlasy stávali hrůůůzou.Lidem šedivěli vlasy.Vypadávali vnitřní věci.Trvalé následky.
To je pořád málo,jakékoliv přirovnání a slova nestačí.
Představy ? Moc radši nemyslet.Zapomenout ? Nikdy !
Co tam bylo doopravdy nevím,nebyl jsem tam !
Pro tyto účely,jsou tu takové užitečné báječné věci,jako je právě kniha s názvem Dítě prachu.
Rok 1969 až po současnost.Tři různé pohledy mnoha zúčastněných stran i postav.
Barvitý košatý příběh Vietnamské pohnuté historie.O nelehké době,smutných věcech,navždy poznamenaných lidských osudech.
Silně emociálně,jak jinak s přesahem a protiválečným poselstvím.
Fakta skrytá ve fikci,Mai na ni pracovala spousty let,mimořádný počin.
Kdo četl Hory zpívají,jistě sáhne i po další kvalitní četbě této autorky.
Od toho se nedá odtrhnout. To bylo v noci - "ještě jednu kapitolu a už půjdu spát...tak teda ještě jednu a už půjdu vážně spát......ale no tak ještě jednu kapitolu, ale vážně už poslední..."
No, jak to dopadlo jsem se sice dozvěděl, ale zaspal jsem a ráno jsem přišel pozdě do práce.
Autorka je neřád! :)
Tento příběh je opět WOW. Těžký to byl život narodit se vietnamské ženě a americkému vojákovi. V zemi, kde barva pleti je hodně důležitá a mít jen trochu odlišnou barvu kůže se trestá chudobou a odsouzením. O to horší je potom touha po identitě a poznání, kdy ne vždy skončí happyendem. Velmi silný příběh o hledání nejen sama sebe.
Ihned potom, co jsem knihu vzala do ruky a začetla se, jsem ji už nemohla odložit. Děti prachu mě doslova pohltily. U málo které knihy se mi stalo, že by se mi o osudech lidí i zdálo.
Děti prachu jsou děti narozené ze vztahů mezi vietnamskými ženami a americkými vojáky. Jsou to děti, které se životem musely doslova protlouct, protože byly zavrhované a odsuzované.
V této knize je krásným způsobem nastíněno, co způsobila válka ve Vietnamu nejenom těmto dětem, ale i jejich matkám a otcům. Téma se vám může zdát depresivní, ale není tomu tak. Kniha je plná naděje a pozitivního nastavení mysli.
Byl to neuvěřitelně emotivní příběh, který mě opět utvrdil v tom, že nikoho nemůžete odsoudit za jeho činy, pokud jste nešli v jeho botách. Rezonovat ve mně bude ještě dlouho a určitě to není jeden z těch, které uložím do knihovny a zapomenu o čem byl.
Doporučuji, už jen kvůli tomu, aby vás kniha něco naučila.
Tahle autorka prostě umí psát. Popisuje část dějin, se kterou se většina z nás v dějepisu nesetkala, přitom je to tak zajímavý výsek dějin, který vede k pochopení mnoha dalších událostí. Knížce bych vytkla jen klišé konec, Hory zpívají se mi líbily o chlup víc. Jsem ráda, že jsem měla možnost se zase něco dozvědět o vietnamském národů, o jejich houževnatosti a smutných dějinách. Vytkla bych výběr interpretky - na můj vkus opravdu přehrávala, což občas na mě působilo až rušivě. Knížky autorky s radostí doporučuji.
Dítě prachu, novinka autorky úžasného historického románu Hory zpívají a pravděpodobně má nejočekávanější kniha roku 2024.
Hory zpívají byly tou nejlepší knihou, kterou jsem v loňském roce přečetla, takže očekávání jsem měla od autorčina dalšího románu velká.
Děj Dítěte prachu nás opět zavádí do Vietnamu, kde sledujeme dvě hlavní hrdinky, sestry, které se rozhodnou opustit svůj domov, aby prací splatily rodinné dluhy. Jejich nové zaměstnání jim ale převrátí život vzhůru nohama a poznamená nejen jejich vzájemný sesterský vztah...
V knize Dítě prachu, stejně jako v Hory zpívají, najdete dojemný příběh jedné rodiny, který vás emočně dostane... Zamilujete si postavy, začtete se během jedné kapitoly a na konci budete chtít víc!
Hory zpívají u mě sice stále jsou číslem jedna, ale Dítě prachu mě rozhodně nezklamalo a nemůžu se dočkat, až od autorky vyjde něco dalšího.
Kniha Dítě prachu od vietnamské spisovatelky Nguyễn Phan Quế Mai, známé také díky knize “Hory zpívají, představuje hluboce emotivní a silné dílo. Zobrazuje osudy válečných dětí, které vzešly z komplikovaných a často tragických vztahů mezi vietnamskými ženami a americkými vojáky během války ve Vietnamu. Autorka nám poodhaluje životy těchto dětí, které se ocitly na společenském okraji, často opuštěné a stigmatizované kvůli svému původu, což zasahuje do jejich duše i těla.
Příběh je rozdělen do dvou hlavních dějových linek, které jsou vyprávěny z pohledu několika klíčových postav. Phong, syn afroamerického vojáka a vietnamské ženy, touží po útěše a lepším životě v Americe se svou rodinou, zatímco sestry Trang a Quynh, spolu s bývalým americkým vojákem Danem, prožívají vlastní útrapy a hledají své místo ve světě. Každá z těchto postav nám ukazuje jedinečný pohled na válku a její ničivé následky, což nám umožňuje hlubší pochopení emocí a tíživých situací, kterým čelí.
Kniha odhaluje dopady války na jednotlivce, a to velmi citlivě a empaticky. Přestože se kniha zabývá těžkými tématy, jako jsou opuštěnost, stigma a touha po identitě, autorka dokáže čtenáře vtáhnout do děje a učinit ho překvapivě čtivým a poutavým. Autorčina schopnost vyprávět příběh tak složitý příběh srozumitelně, avšak s hlubokými emocemi, dává čtenářům naději a ukazuje sílu lidského ducha i v nejtemnějších chvílích.
Dítě prachu je knihou, která zanechává silný dojem a rozhodně stojí za přečtení pro ty, kdo mají zájem o závažná témata a složité lidské osudy. Toto literární dílo nám všem připomíná, jak je důležité porozumět a projevovat empatii těm, kdo procházejí těžkými životními situacemi.
Za knihu děkuji @nakladatelstvijota
Hodnocení: 5/5
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/
(SPOILER)
Mám ráda knihy z dalekých zemí, navíc pokud je napsal spisovatel, který z té země pochází.
A právě takovou knihou je i Dítě prachu. Autorka nás ve své knize seznámí s osudy Ameroasiatů, dětmi amerických vojáků a vietnamských dívek, míšenci, které posměšně nazývají děti prachu.
Takovým míšencem je Phong, muž, který se snaží s rodinou dostat do USA. Phong to má velice těžké, vyrůstal v sirotčinci vedeném laskavými jeptiškami, protože byl odložené dítě. Navíc Phongův otec byl afroamerického původu, takže se i vzhledem velice liší od většiny vietnamské populace.
Další linkou ze současnosti je příběh Dana a jeho manželky Lindy. Dan se vrátil z války ve Vietnamu s pocuchanými nervy. Po více jak 40 letech se rozhodne vrátit do Vietnamu, kde chce vyhledat svou někdejší přítelkyni, Vietnamku Kim, kterou opustil těhotnou.
Třetí dějová linka se odehrává koncem šedesátých let, kdy dvě sestry Trang a Quýnh se vypráví pracovat do baru v Saigonu, aby splatily dluhy svých rodičů.
Je jasné, že se všechny tři linky příběhu propojí.
Na knize je vidět, že autorka čerpala z autentických vyprávění Ameroasiatů. Celkově je kniha obžalobou války, protože, jak je v knize zmíněno, nikdo není vítězem.
„Na konci každé války ať už je vítězem kdokoliv, jsou všichni poražení."
„Dítě prachu chce také poukázat na dopady válek a ozbrojených konfliktů, které nekončí smrtí a zraněním."
Děti prachu - to byly děti, narozené za války ve Vietnamu, děti amerických vojáků a vietnamských žen. Ve většině případů neodpustitelné hříchy, které končily v sirotčincích :-(
Kniha je rozdělená do dvou hlavních dějových linek a zároveň časových období. Linka z roku 1969, dvě sestry, nechají si říkat Kim a Lan, přijedou z chudé vesnice za prací v baru. Potřebují si vydělat peníze, na dluhy rodičů, na studia, na vlastní sny...Těžké životní osudy žen, které tam pracují :-( Co všechno jsou ochotné pro splnění snů udělat ? Znásilnění, chudoba, možnost díky této práci uživit svou rodinu a poslat děti do školy, za vzděláním. Asi si to v dnešní době moc neumíme představit a bereme vzdělání jako samozřejmost :-/ Tahle linka byla velmi emočně náročná.
Nejinak tomu ovšem bylo i ve druhé lince z roku 2016. Která je rozdělena ještě na dva příběhy. Jeden nám představuje mladého Phonga, který se narodil ve Vietnamu s černou kůží, vyrůstal od roku 1972 v sirotčinci a teď po všech těch letech pátrá po svých rodičích. Ve druhém příběhu v roce 2016 sledujeme amerického bývalého vojáka Dana, který se po cca 40 letech vrací i s manželkou do Vietnamu, aby našel své dítě a jeho matku, kterou kdysi dávno, za války, hluboce miloval.
Dějové linky se nám v určitém bodě samozřejmě propojí, ale můžu vám prozradit, že ne tak, jak bychom asi čekali, tak jednoduché to nebude ;-)
Tento příběh a celá kniha byla opravdu úžasná. Nejen, že celý příběh je inspirován skutečnými událostmi, podobné příběhy se opravdu ve Vietnamu odehrály, ale je opravdu zajímavý, citlivě napsaný a člověk má pocit, že těmi postavami žije.
Já stále doufám, že se k nám bude dostávat čím dál tím víc asijské literatury, protože je opravdu skvělá. Co jsem zatím měla možnost si přečíst, byly opravdu skvělé knihy, i když mnohdy o velmi těžkých tématech, ale aspoň trošku nám to dokáže tu jejich, pro nás mnohdy nepochopitelnou kulturu, přibližit :-)
„Mezi nimi začal rašit strom lásky, který měl stále více listí. Úplněk za úplňkem se jejich hudba navzájem proplétala a kořeny vrůstaly jeden do druhého."
Úžasná kniha, je vidět, že autorku stála hodně času. Nemohla jsem se odtrhnout od stránek. Příběh dvou sester za vietnamské války. Nádherné,smutné, dojemné.
Tak jako u Hory zpívají i u této knihy téže autorky ti jako první vyvstane na mysl válka. Ta ve Vietnamu do níž se zapojily i Spojené státy. Nečekej ale velké množství pasáží z boje a ani zařazena u nás není ve válečné literatuře.
Díky výstižně zachyceným důsledkům, zabroušením do vod posttraumatickych problémům vojáků a okořeněna malebným jazykem na tebe mává ze světové literatury.
Velice dobře napsané, tak jako předchozí kniha. Přístupný jazyk . První stránky mi maličko vadila moudra mezi řádky, nijak neškodící příběhu ale narušující jeho plynulost.
Nechala bych je tam ale rozhodne v menším počtu.
Pak jsem nad tím mávla rukou, protože v textu převzalo kormidlo hlavní téma a to osud Ameroasijských dětí. Jejich diskriminace, překážky při cestě do Ameriky a hlavně snaha najít rodiče.
Kontrasty, to je moje. A tady jsem si na nich pochutnala třeba v podobě úslužných/zdvořilých Vietnamců vs války, ke které tato přídavná jména nepatří.
Propast mezi bohatými Američany se stříbrnou lžičkou v puse a chudými vyvrheli ve vlastní zemi kvůli rasovému mixu v jejich krvi.
Jsou tu perspektivy obou stran válečného konfliktu, pospané křivdy, bolest, osudy vietnamských žen živících se prostitucí. Věrohodnost tomu nechyběla, nicméně přehlušoval ji mnohdy patos a setkání jako z telenovel.
Odpouštím zromantizované pasáže, protože dávat do povědomí válečné konflikty a jejich dopad na lidi je tak důležité. Válka skončí, ale lidi musí žít dál a ty důsledky jsou zdrcující.
Nádherná kniha.
Tolik bolesti, zklamání a ústrků, které musely tyto nechtěné děti prožít.
Tolik naděje, doufání a snů, které čekaly dlouhé roky na naplnění.
Tolik traumat, nočních můr a zmrzačení, která si odnáší každý kdo prožil válku.
A přesto se stále válčí a zabíjí!
Bylo to silné, smutné a těžké čtení. Moc hezky napsaná kniha. Ten příběh a postavy teď určitě nějakou dobu nedostanu z hlavy.
Autorka se narodila v Severním Vietnamu, a když měla 6 let, odstěhovala se s rodinou na jih. V mládí pracovala na rýžových polích a jako pouliční prodejkyně zeleniny a cigaret. Studijní stipendium jí později umožnilo studovat v Austrálii. Následně získala doktorský titul v oboru tvůrčího psaní na Univerzitě v Lancasteru. Dlouhodobě se věnuje podpoře vzdělávání mladých dívek a působí jako mírová ambasadorka organizace PeaceTree Vietnam, která pomáhá likvidovat nevybuchlé bomby ve Vietnamu. V současné době žije střídavě v Kyrgyzstánu a ve Vietnamu.
Od autorky jsem již četl knihu HORY ZPÍVAJÍ, která se mi líbila. Kniha DÍTĚ PRACHU se mi také velmi líbila.
Autorka psala román 7 let a je výsledkem jejího doktorandského výzkumu na Lancaster University. Své skutečné rozhovory, novinové články, dobrovolnickou práci s lidmi postiženými válkou, četbu a akademický výzkum přetvořila v dílo fikce. Postavy jsou sice smyšlené, ale jejich životní osudy jsou inspirovány skutečnými událostmi, jako byla například zavedení zákona o návratu Ameroasiatů domů či obchodování s Ameroasiaty.
Střídají se kapitoly ze současnosti (od roku 2016) a z minulosti (rok 1969). Román má více dějových linií.
Hlavními postavami jsou sestry TRANG a QUYNH, které se rozhodnou, že odejdou ze své rodné vesnice za prací do Saigonu, aby pomohly rodičům splatit dluhy. Trang je starší než Quynh. Nechají se zaměstnat v baru, kde si mají povídat a bavit americké vojáky. Od samotného počátku mi bylo jasné, že to nezůstane jenom u povídání.
Sestry se seznamují s novým prostředím a se zaměstnankyněmi. Neměly to určitě jednoduché, ale často se říká, že ženy vydrží mnohem více než muži a platí to také o těchto sestrách. Trang se později zamiluje do Američana Dana, který pilotuje vrtulník.
V roce 2016 se Dan vrací do Vietnamu se svou manželkou Lindou. Doufá, že vyřeší svá tajemství z minulosti. Ve stejné době se PHONG, syn afroamerického vojáka a Vietnamky snaží se svou ženou a 2 dětmi dostat do USA, kde by rodině zajistil lepší život.
O Vietnamu jsem moc informací nevěděl, ale změnilo se to se čtením knih od této autorky. V minulosti jsem věděl, že se odehrávala válka ve Vietnamu zejména z amerických akčních filmů a také jsem v minulosti hrál akční PC hru Viectong.
Při četbě jsem si uvědomil, že ve válce ve Vietnamu trpěli nejenom samotní Vietnamci, ale také američtí vojáci. Nedokážu říci, jestli bylo správné, aby se Američané pletli do této války. Hodně Vietnamců a Američanů v této válce zemřelo a hodně Vietnamců mělo fyzické postižení (děti narozené s dvojnásobnou lebkou, bez ruky aj.) v důsledku rozprašování herbicidů z vrtulníků (např. Agent Orange). Po skončení války trpěla řada amerických vojáků, tak také jihovietnamští vojáci posttraumatickou stresovou poruchou. Autorka všechno srozumitelně vysvětlila.
Během války ve Vietnamu docházelo k tomu, že američtí vojáci si užívali s vietnamskými ženami a leckdy to skončilo tím způsobem, že žena otěhotněla a následně porodila dítě. Takovým dětem se následně říkalo dítě prachu. Když skončila válka, američtí vojáci odešli a ženy často zůstaly s dětmi sami a musely se o ně sami postarat, což vůbec nebylo jednoduché. Časem se některým americkým vojákům rozleželo v hlavě, že mají dítě a měli by za své činy převzít zodpovědnost. Jenže tyto myšlenky bohužel přicházely pozdě, když muži už byli v pokročilém věku. Následně se rozhodli, že se vrátí do Vietnamu a budou řešit věci z minulosti. Někteří muži už ve Vietnamu zůstali a pomáhali v této zemi, s čím bylo potřeba.
Autorka mě dokáže vtáhnout do jejích příběhů. Její knihy jsou plné emocí a dozvěděl jsem se díky jejím knihám o Vietnamu více informací. Při čtení některých pasáží mi bylo velmi smutno a hodně jsem to prožíval. Uvědomil jsem si, že je velmi důležité mít rodinu a vědět, kdo jsou jeho rodiče. Vědět, odkud má člověk kořeny.
Kniha se četla dobře a určitě knihu doporučuji k přečtení. Závěr byl překvapivý. Určitě si přečtu další knihy, které autorka napíše.
V knize nalezneme také různá vietnamská přísloví např.:
Ženy neumí čůrat výš než na vrchol stébla trávy. /Ženy nedokážou být velkorysé/
Každý potřebuje otce. Dítě bez otce je jako dům bez střechy.
V knize nalezneme také další informace o Vietnamu jako informace, jaká jídla se jí ve Vietnamu, o různých rituálech a celkově o životě ve Vietnamu včetně války ve Vietnamu.
Vietnam se mi jako země líbí a také je známo, že v Česku žije vietnamská komunita, která především pracuje ve službách. V našem městě znám několik vietnamských večerek a různých obchůdků, kde se dá koupit různé zboží. Vietnamci také prodávají na různých tržnicích.
V závěru knihy se nachází POZNÁMKA AUTORKY a PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěkný přebal.
Moc jsem si oblíbila příběhy této spisovatelky. Ale u Dítěte prachu jsem se kolikrát ztrácela v postavách. Více se mi líbilo vyprávění z minulosti.
Těším se na další setkání s autorkou.