Divá Bára
Božena Němcová
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Krátká, milá povídka poukazující na špatné vlastnosti lidí.
Bára je velmi sympatická mladá dívka, která se bohužel často stává terčem posměchu, kvůli jejímu jedinečnému vzhledu.
Kniha se mi četla trochu hůře, kvůli staršímu jazyku.
K maturitní četbě jedině doporučuji!
V běžném životě 19. století by to pravděpododobně takhle nedopadlo, právě proto však musela přijít feministka Božena, která si do své tvorby projektovala své vlastní sny a zároveň se nenechala svazovat žádnými předsudky, aby všem poslušným holkám ukázala, že není na škodu být odvážná a samostatná. A že si jednou budou moci vybrat život takový, jaký chtějí, ne takový, jaký jim někdo, ať už rodiče, manžel nebo společnost, určili.
Možná je celá povídka trochu až moc idylická a romanticky zasněná, zvlášť v kontrastu s tehdejší dobou, ale možná právě to dokázalo vyburcovat další čtenářky k tomu, aby si přály zažít něco podobného a šly si neústupně za svým. Určitě i díky tomu jsou dnešní ženy tam, kde jsou.
Divá Bára je krátkou povídkou popisující život dívky, které bylo navzdory jejím kvalitám předurčeno žít vesnický život vyvrhele. Příběh je díky místu a době zasazení (povídka byla poprvé publikována v roce 1856) protkán různými pověrami a iracionálními strachy, které mu dodávají jistou magičnost. Zároveň je roztomile naivní, postavy jsou většinou buď vyloženě dobré či špatné, a od počátku se nemusíte bát, že by příběh neskončil dobře. Kdysi jsem Divou Báru četl jako povinnou četbu k maturitě. Nyní bych to neoznačil za nejlepší rozhodnutí, protože děj není příliš dynamický a spíše utáhne na fantazírování typu "Jaké to asi tenkrát bylo?" než na nadupané dějové zvraty. Dnešní čtenář, který toto dílo ocení, je tedy specifický, a určitě ne průměrný žák střední školy.
Příběh Báry a její kamarádky Elšky se mi četl rychle. Nemohu říci, že by mě čeština paní Němcové nějak zpomalovala, naopak, odsejpalo mi to jedna báseň. Bára je vysloveně sympaťanda, která předběhla svoji dobu a moc jsem jí fandila. A zase jsem ráda, že to dobře dopadlo, miluji dobré konce.
Velmi pěkné filmové zpracování jsem znala, přesto se mi kniha líbila ještě víc, doporučuji přečíst všem, co také doposud znají jen film.
Knihu jsem si vybrala jako maturitní četbu. Na základní škole, když jsme ji měli číst, tak jsem ji ani nedočetla, jak moc mě to nebavilo. Nyní jsem starší a moc mě tato povídka bavila. Za jeden večer přečtená.
Milá povídka, jež mě svou atmosférou vtáhla, a já měla pocit, že jsem sama součástí. Není to nic světoborného, ale je to krásné. Ukazující na lidské vlastnosti, předsudky, na lidskou blbost...
Ale také v sobě implicitně nese spoustu dobových informací (pověry, tykání a vykání, společenské postavení...), které čtenáři napomohou představit si, co doba, v níž Božena žila, obnášela. Na závěr musím poukázat na krásně archaický a čtivý jazyk, který mi učaroval, přestože jsem se nesetkala s Boženou poprvé. Vždycky mě okouzlí.
Nikdy jsem Boženě nefandila. Četla jsem jako dohled nad čtenářským deníkem syna. A nakonec to nebylo tak špatný. Viděla jsem film, ale ten je úplně jiný. Tohle mě bavilo víc.
Není to tak dlouhé. Dá se to zvládnout za jeden den. Já mám, ale s Boženou Němcovou nějaký problém netuším jaký, ale Babička se mi nelíbila a tohle mi taky úplně nesedlo. Já vím české klasiky to musí znát každý Čech. Do povinné četby je to super, není to dlouhé ani nijak složité max nějaké těžké slova, ale to je vše.
Přelousknout knihu pro mě bylo trochu náročnější, než bych očekávala, na to, že kniha má pár stránek, četla se mi těžko. Ale dějově se mi příběh líbil a když jsem se do toho dostala, tak to bylo poutavé a čtivé. Sama od sebe bych si knihu asi do ruky nevzala, nebýt povinné maturitní četby.
Klasika od paní Němcové. Povídka z 19. století odehrávající se v malé vesnici Vestec nedaleko Prahy. Povídka o čistém přátelství, o pověrčivých lidech s předsudky, a především o nebojácné a svojské Báře, která i přes veškeré své odlišnosti dojde ke štěstí.
„Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala. Každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu.“
Při práci jsem si poslechla pěkně načtenou audioknihu. Film jsem už párkrát viděla. Jen je to v knížce trochu jinak a lepší. Líbilo se mi to daleko víc.
Moc hezky napsaný příběh o dceři pastýře s nebojácnou povahou. Na její motivy vznikl i film Divá Bára režírovaný Vladimírem Čechem (1949), ale úplně neodpovídá románové předloze.
Pastýřova dcera Bára je dívka, která se vymyká svým jednáním a myšlením době, ve které žije a díky tomu je trnem oku určitým zbožným občanům. Klasiká povídka, ve které Němcová kritizuje pokrytectví určitých lidí a prosazuje myšlenku svobodomyslné dívky, která žije podle svého přesvědčení a ne dle tehdejších konvencí.
Nádherný příběh o chudé Báře, která měla srdce plné lásky, i když od ostatních se jí nedostávalo. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože ve filmovém zpracování je o ní úplně jiný příběh, který se mi nelíbil.
Štítky knihy
přátelství láska feminismus mezilidské vztahy vesnice české povídky romantismus (literatura) život na vesnici klasická literatura
Autorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Tak to mám další klasiku kterou lze přečíst za jeden den. Divou Báru jsem si vybral abych přečetl aspoň jednu knihu od spisovatelky z naší bankovky a taky mě zajímalo to staré písmo paní Němcové, které nám lidem z jednadvacátého století přijde úsměvné (Citát z knihy: Panna Pepinka obyčejně šukala po domě nebo na poli). Ale dříve to tak bylo normální. Co se týče příběhu, je poměrně jednoduchý, nepochopení okolím, přátelství mezi ženami či hledání milenců. Je to krátký příběh, který za tu chvilku stojí. Ještě k tomu starému písmu, tahle délka mi vyhověla, nedokázal bych si představit tímhle písmem celý román, to by mi už lezlo na nervy ale kdo ví. Když už tu Němcovou musíte číst, tak zkuste tuhle krátkou povídku a buď to budete milovat nebo nesnášet. Za mě to vůbec špatné není.