Divá Bára / Karla
Božena Němcová
OBSAHUJE DVĚ POVÍDKY: Divá Bára -- Karla. První je o nebojácné a přitom obětavé dívce, která svým založením a způsobem života se vymyká běžné konvenční představě. Druhá o chlapci, který má v převlečení za dívku ujít vojně, přitom však neujde lásce.
Přidat komentář
Tak jsem se zase musela vrátit k Báře. Před pár dny běžel v televizi film, ten si pokud mohu také nenechám ujít, a tak jsem si musela znovu přečíst i knihu. Nevím, čím mě tak fascinuje, vždyť v jiných knihách jsou daleko větší "hrdinové" ve všech směrech, ale prostě jsem si ji zamilovala. Ráda porovnávám knihu s filmem, což u ostatních knih moc nedělám. Ale zde mě to baví, v každém je spousta rozdílů, ale obojí je podařené. Bára je bezelstný, přímý člověk, užívá si obyčejného vesnického života a pod pojmem štěstí si ani neumí moc představit, třeba oproti Elišce. V příběhu je názorně ukázáno, jak moc může někdy drobná lež, někdy i třeba nevinná, obrátit někomu život vzhůru nohama. Když lidé věřili na pověry, které někdo šikovně "podpořil", bylo vystaráno. Po všech ústrcích, které si vytrpěla, jsem jí moc přála to závěrečné štěstí, které bylo vlastně v tom, že potkala člověka, který stejně jako ona pověrám a babským povídačkám nevěřil.
Já prostě Boženu můžu. Divá Bára mě baví hodně, emancipace v 19.století, tleskám.
Klasika, která nikdy neomrzí ... Divou Báru jsem už dřív určitě četla a líbila se mi ...
Dvě kratší povídky, které se dobře čtou. Divá Bára je svou dobu jiná jak povahou tak vzhledem, nehledí na konvence a žije si tak, jak to cítí. To je v očích místních obyvatel špatné, protože se to vymyká zaběhnutému standartu. Druhá povídka Karla je o matce, která se snaží ochránit syna před vojnou tím, že ho vydává za dívku. Každá doba je svoje a ti, kteří se vymykají nemají mnohdy lehký život
Moje nejoblíbenější od Boženy Němcové. Takzvaná srdcovka, kterou si musím přečíst každý rok. V této knize je i Karla, která není tak známá, ale určitě stojí za přečtení.
Bohužel, ani jedna se mi nelíbila. A Divá Bára zfilmování je mnohem lepší, i když to té povídce vůbec neodpovídá :D
Dávám 4* proto, že knihy od B.Němcové nevyhledávám. Obě povídky jsem četla ještě jako náctiletá a mnohem více se mi líbila Karla. Myslím, že by ani současným dětem (2.stupeň ZŠ) neublížilo, kdyby si alespoň jednu z povídek přečetly.
Prosté a krásné. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdičky, ale když ono je to tak moc prosté a krásné, že musím dát plný počet. Bára je klasika. Je to příběh vyloučeného děvčete, které je ale šikovné, nebojácné a všechny vesnické omezence strčí do kapsy. Díky jejímu úsilí si nejvěrnější kamarádka může vzít za muže svou velkou lásku z Prahy a Bára také nepřijde zkrátka. Větším překvapením byla méně profláknutá Karla. Čím si mě tak získala? Tímto:
„Což se mu stalo? Bul on chlap selný."
„Domácí nemoc —," pravila Markyta.
„Och, té není pomoc," jistila selka, „když nemůž člověk dymů."
Domácí nemocí, kterou znám. Krásným příběhem. Vesnickou romantikou. Milostnou zápletkou. Říkala jsem si (pozor, pointa!!): a sakra, ta Němcová se nezdá. Dvě holky? Pak to samozřejmě bylo jinak a oni spolu žili šťastně až do smrti. Vojáček. (Kluk jako buk, když odložil ty holčičí šaty, hehe...)
Ach! Ještě, že se o tom na těch školách učí a občas si člověk něco takového přečíst musí, protože tohle je sice takový „čítankový kousek“, ale zároveň velká láska.
Četla jsem nějak povinně. Božena není autorka mého srdce :(( avšak, že "Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem" je tak trochu mým rebelským životním mottem:))
Divá Bára:
Ráda se k této povídce vracím. Už prvně když jsem jí četla (někdy na základce?), mne velmi zaujala, asi jako mnoho dívek. Bára, jakožto dívka, která je prostě jiná a je tak okolím zavrhována. Bára jako divoká, silná, krásná a nebojácná dívka, protipól její něžné a křehké kamarádky Elišky. Myslím že skoro každá jsme chtěly být jako Bára. Doporučuji také filmové zpracování této povídky z roku 1949.
Karla:
Povídka Karla mi určitým způsobem připomíná Čapkovu Matku - Matka má strach o svého syna, nechce o něj přijít jako o svého muže a snaží se ho udržet doma, aby nešel do války. Rozdíl je pouze ve způsobu chránění svého syna. Karla je chlapec, kterého máma Markyta od dětství vydává za holčičku, jenže přijde puberta a mužské touhy si žádají své, přírodě neporučíš... Povídka byla pro mne z počátku složitější na čtení (nářečí - "h" před slovy začínající na "a" a "u", bul místo byl apod.), přesto si člověk zvykne a čte se celkem hezky.
Dobrý člověk:
Taková docela milá pohádka o tom, že když jste dobří a chováte se ke všem hezky, tak i když s vámi ostatní občas zametají, tak vy si radši necháte s*át na hlavu (Madla nechce odejít od zlé paní u které slouží, i když se má komu svěřit, i když kolem sebe jinak má dobré lidi). Nakonec ale všechno dobře dopadne a budete šťastní. Prostě pohádka, ale celkem milá a nenáročná na čtení.
Pan učitel:
Psáno z pohledu malé žačky, která jde poprvé do školy a má strach, protože jí ostatní děti říkali, že učitelé jsou zlí, bijí děti rákoskou apod. Má však štěstí a její učitel je hodný a děti má rád a nikoho netrestá. Konec byl trošku dojemný, ale celkově mě tato povídka nebavila, vlastně celé to je jen po popisování toho co se ve škole dělá a jak to tam chodí, žádný děj, jen zdlouhavý popis.
knížku jsem četla jako povinnou četbu na střední a dodnes nedám dopustit na tyhle hezké povídky!
Tento soubor obsahuje dvě z nejznámějších povídek. Divá Bára je uchopitelnější díky běžnému jazyku... dala bych ****, Karla díky nářečí se hůř čte a i námět mě celkem zklamal. Který kluk by nechal tak dlouho svou matku manipulovat se svým životem? Ať teď nebo v 19. století? Hodnotím **.
Drama nechtěné obyvatelky vesnice, kterou vesničané nenávidí a nalézá pochopení jen u faráře a jedné rodiny.
Část díla
Divá Bára / Divá Bara
1856
Karla
1855
Autorovy další knížky
| 1958 | V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Divá Bára je jedno z alter-eg Němcové, ok, emancipované ženy to měly vždycky těžký; Karla je další idealizovaný příběh, snad s reálným jádrem, inspirovaný pobytem na Chodsku (tehdy žili lidi v jedné světnici, spolu celý rok, ve dne v noci, fakt by si nikdo za cca 15 let nevšiml, že dívce nerostou prsa, ale vousy, atd. atd.), prostě jak někdo může považovat Němcové psaní za "realistické", to opravdu nechápu: v čem?
třeba v obrazech z okolí domažlického sice popíše kroje a zvyky, sem tam vloží nějaké nářeční slůvko, ale popisy mezilidských vztahů nejsou odpozorované, charaktery černobílé, selektované na dobré a zlé bez vývoje, děj nevěrohodný, upravený do pohádkově útěšné kostry "přes obtíže vše dobře dopadne a zlo je potrestáno"
mimochodem vesnička Medákov se od 14. století nazývá Mrdákov, což v polovině 19. století nemělo dnešní vulgární význam: mrdati = rychle (se) hýbat, vrtět, mrkat