Divadelní román
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126355/bmid_divadelni-roman-6523be3ee658d.jpg
4
124
124
Bulgakovův Divadelní román poodhaluje čtenářům lákavý a tajemný svět divadla s jeho zákulisím, hereckými šatnami s vůní líčidel, magickou proměnou herců v dramatické postavy, ale i s intrikami a půtkami, zkrátka vším, co život u divadla přináší. Jde o dílo nedokončené, a přesto kompaktní. Autor pro ně zvolil formu zápisků, oblíbených i v ruské literatuře. Vznikaly v letech 1930—36, jako dílo zamlčovaného autora však mohly vyjít až v roce 1965. Jejich hrdina, začínající dramatik Maksudov, svádí nerovný zápas o svou hru s renomovaným Nezávislým divadlem. V postavě Maksudova i v obrazu Nezávislého divadla Bulgakov rozvinul groteskní obraznost, která provází celou jeho tvorbu, a zúročil vlastní zkušenost autora a dramaturga Moskevského uměleckého divadla. Maksudov se seznamuje nejen s divadelním, ale také s literárním světem Moskvy 20. let minulého století. Nešetří šlehy na adresu samolibých koryfejů divadelního umění, herců i rychlokvašných spisovatelů, kteří čile vpluli do oficiálního proudu tehdejší literatury a využívali všech nabízených výhod. Navzdory kritickému pohledu ovšem přiznává, že je stravován (podobně jako Bulgakov) láskou k Nezávislému divadlu a je k němu připoután jako klíště...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , DoplněkOriginální název:
Театральный роман (Teatral'nyj roman), 1965
více info...
Přidat komentář
Evidentně to není žádná brnkačka napsat román, pak z něj udělat hru a nakonec jí protlačit do divadla ke zkoušení. A do toho všeho bejt v Rusku. Leontějevič tvrdě narazí u kámošů z mokrý literární čtvrti, u špatnejch rejžů, ředitelů a státního zřízení. Od začátku se to vaří a řítí kamsi do prdele. Kdyby to Bulgáč stihnul dopsat, tak by to asi s Leontějevičem dopadlo jak v receptu Jirky Babici. Čili, za pomalého míchání lejeme do hajzlu.
Odsejpalo to jako štěrk z prasklý sajtny a nenudilo to. Bulgakov nezklame.
prvá kniha, prečítaná v e-podobe:) a zdá sa mi, že oveľa rýchlejšie, než v klasickom papierovom vydaní.
snový svet MB je fajn, človek si uvedomí, že literatúra je aj - a najmä - hra so slovami a obrazmi, že to nie je len prvoplánové vyplnenie papiera. že nestačí popisovať svet, ako ho poznáme a vidíme, že treba čosi viac, čo je za tým poznaným. radosť čítať!
Jedině satira může přesně vystihnout mírně vyšinuté, nepravděpodobné, v každém okamžiku teatrální prostředí divadla. I v portrétech lidí, s nimiž se nedá vyjít, nedá pracovat, nedá dorozumět bez velkých gest, je znát láska a okouzlení - s divadlem žít nejde a bez něj taky ne. Vím, že stěžovat si na chybějící závěr nemá smysl, ale hrozně by mě zajímalo, jestli román časem ztemněl, nebo se i Maksudovova sebevražda odehrála jako úsměvná, byť rozčilující ztřeštěnost, jako i všechny jeho pestré zážitky.
Bulgakov patrí medzi mojich obľúbencov na poli literárnom, preto pri potrebe prečítať knihu, ktorej názov je na obálke červenou farbou (fanúšikovia čitateľskej výzvy chápu), padla voľba na jeho román V zákulisí - treba povedať, že v dokonalom slovenskom preklade. Bolo veľmi príjemné opäť sa dostať do halucinogénneho sveta tohto skvelého autora :). Smiať až rehotať sa nahlas na jeho neopakovateľnom humore. Vychutnávať si brilantne napísaný text zo špecificky šibnutého divadelného prostredia a o ľuďoch v ňom - tú šibnutosť sa autorovi podarilo zobraziť úplne presne (intrigy, afekt, teatrálnosť aj v bežnom živote, závisť, maniere...). Bolo veľmi príjemné tešiť sa z ľahkosti, akou je román napísaný, z autorovho poznania človeka, ktoré tak geniálne vedel zaznačiť do slov. Tu musím spomenúť tri kúzelné scény - vtipné a dokonalo napísané: diktovanie hry Maksudovom Poliksene Toropeckej, pracovný deň Filipa Filipoviča a čítanie hry Ivanovi Vasilievičovi. Bolo tiež veľmi zaujímavé dozvedieť sa viac zo života samotného autora, ktorý sa tak trochu prehmotnil do hlavnej postavy. Jediná škoda tohto diela je, že je nedokončené...
Asi trpím nějakým zvláštním druhem čtenářského sebepoškozování, protože si to jinak neumím vysvětlit. Dobrovolně a s nadšením jsem se vrhla na nedokončený Divadelní román. Teatrální, groteskní a místy až absurdní příběh o mladém neúspěšném ruském autorovi. Bulgakov přináší satirický pohled na tehdejší divadelní scénu. Kriticky se vyhrazuje vůči zakladatelům MCHATu Konstantinu Sergejeviči Stanislavskému a Vladimiru Ivanoviči Němiroviči-Dančenkovi, Stanislavského metodě, a dokonce i zakladateli moderního dramatu Antonu Pavloviči Čechovovi. Přestože jejich život kritizuje, tak ho i bezmezně a vroucně miluje. Aby také ne, když v MCHATu nějaký ten čas působil jako autor a dramaturg.
Celá kniha je plná narážek na Čechova a jeho tvorbu. V postavě režiséra a spoluvlastníka divadla Ivana Vasiljeviče jasně vidíme Stanislavského, do kterého se mnohdy až hrubě naváží. Ale jedno se Bulgakovovi musí nechat. Psát uměl a jeho nedokončený román se mi četl opravdu dobře. Tahle nervy drásající kniha je divadelní verzí odi et amo.
Ačkoliv na ruských autorech zrovna neujíždím, dá se říct, že tento krátký román mi něco dal. Nelze neobdivovat styl, kterým je příběh napsaný a vnitřní pochody samotného autora.
Škoda jediného v divadelnom románe je tá, že ho Bulgakov nestihol dokončiť a to vzhľadom k tomu, že svoje posledné sily venoval knihe Mistr a Markétka, ktorú dokončil pár dni pred svojou smrťou.
V divadelnom románe je možno vidieť odraz trápenia samotného Bulgakova, ktorý sa stal obeťou svojej doby. Prostredníctvom Maksudova poukazuje na problémy vtedajšej spoločnosti, na prekážky, ktorým musel neustále čeliť, ale aj na nájdenie jeho lásky k divadlu.
"...literatura není hračka, to si pamatuj! Když něco napíšeš, to neznamená, že už jsi autor. To chce styl! Zapiš si to za uši, brácho!"
Existují určitá velmi specifická prostředí, v kterých se pohybují velmi specifičtí lidé a to je velmi vděčné téma... Od první stránky člověk ví, jak kniha dopadne (i když de facto vlastně nedopadne), ale i tak si to se zájmem přečte, protože tahle kniha je prostě svým způsobem ze života...ze života určité (úzké) skupiny lidí. Tím mi trochu připomněla Amisova Šťastného Jima, ale ten nezvratný konec (který nepřijde), to je "depka" hodná Kavky.
Obrovská škoda, že tento román zůstal nedopsán. Je to vůbec prokletí Bulgakova, stejně dopadla i Bílá garda a téměř tak skončil i geniální Mistr a Markétka. V Divadelním románu se dostáváme do zákulisí divadla, které Bulgakov dokonale znal a nejspíš se v ději odrazilo i nemálo jeho vlastních zkušenosti. Jinak je to celé mile absurdní a sarkasticky úsměvné, přesně jak to autor dokonale umí. Vypravěč románu navíc spáchá sebevraždu, to je nám oznámeno již na počátku díla, v předmluvě a to mu umožňuje vše komentovat z nadhledem člověka, který to má „za pár“ a nemá co ztratit. Velmi osvěžující a vtipné.
Štítky knihy
satira ruská literatura 30. léta 20. století Sovětský svaz 20. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Vynikající čtení.