Dlouhý, Široký a Krátkozraký
Zdeněk Svěrák , Ladislav Smoljak
Divadlo Járy Cimrmana série
< 7. díl >
Stejně jako většina ostatních her Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí – odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část hry tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu – byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta – princezna Zlatovláska – má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče – zlý princ Drsoň, který se chystá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.... celý text
Přidat komentář
Můj cimrmanovský křest. Uměla jsem to celé zpaměti... A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! :D
Járu Cimrmana nemusím, ale tohle divadlo mám ráda. Najít teda téma tohoto příběhu je dost těžké (kvůli maturitě), ale to je jen detail :-)
Všechny díla od Járy Cimrmana mám ráda, je to skvělé odreagování s humorem. Ať už knižně, filmově či jako audio
Moje nejméně oblíbená Cimrmanská hra. Přesto tam bylo pár opravdu skvělých momentů, které mě dostaly a musel jsem se smát.
Tohle byla moje první zkušenost s Divadlem Járy Cimrmana "naživo" - do té doby jsem všechno znal jen z uchrchlaných, stokrát přetočených magnetofonových nahrávek. Kromě strhujícího divu jevištní techniky, kdy se muž Zlatovláska (Petr Brukner) přímo na jevišti proměnil v princeznu Zlatovlásku (Petr Brukner), až mu praskly balónky, jsem tak měl možnost zhlédnout i pěknou kreaci - na zvukových nosičích vynechanou -, s jejíž pomocí si děd Vševěd (Jaroslav Weigel) s využitím hezoučkých, údajně vlastnoručně vyrobených rekvizit "vynutil" účast na závěrečné hostině. Pět hvězd. Víc to nejde.
Bystrozraký zády k publiku: Milé děti, myslím že mě všechny dobře znáte... to je prostě geniální a nejde se nesmát.
Druhá z mých nejoblíbenějších her. Takto si představuji dobrou a kvalitní pohádku. Nejlepší je samozřejmě scéna s dědem Vševědem. A mimořádně geniální je i konec: "Já bych si s dovolením také ještě vzala." Samozřejmě pět hvězd.
Já ho znám, on tu byl, tady všude seděl... Kde sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.
Nová verze pohádky a docela zajímavá! Doporučuji tuto knihu číst doma, rozhodně ne na cestách! Hrozí tady smrt smíchem! Moc moc moc doporučuji!
Tak tohle přesně je TA pohádka, u které se nedá spát, která se prostě musí dokoukat.. :) jen mě mrzí, že je to jediná pohádka tohoto divadla.. :)
..a nejhorší ze všeho jsou trpaslíci!
Podle mě s Dobytím severního pólu to přímo je cimrmanovská klasika.
Skvělá hra - po shlédnutí divadelního představení kvarty na gymnáziu jsem si to prostě musela přečíst.
... jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt. Obr je silný, ale má jistě slabé místo. Kdybychom v tomhle měli jisto, princ Jasoň by na něj vyjel s koněm, bodl by ho a bylo by po něm. Jestli se nám to podaří, půjdeme spolu k oltáři. Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí ...
"Tady všude seděl, jak sedíš ty a ty a ty ... tady všude seděl." :D