Dívčí hrob
Jeffery Deaver
Školní autobus vezoucí osm hluchoněmých školaček a jejich učitelky zastaví na kansaské silnici, aby se vyhnul děsivé autonehodě. Vzápětí však vyjde najevo, že zastavit byla osudová chyba. Venku totiž čekají tři nebezpeční vrazi a hluchoněmé dívky se stávají jejich rukojmími. Trestanci se uchýlí do opuštěné budovy bývalých jatek, odkud vznášejí požadavky a vyhrožují, že nebudou-li jejich podmínky splněny, zavraždí každou hodinu jednu dívku. Následuje dvanáctihodinové obléhání plné napětí, během něhož se dva geniální mozky - vůdce uprchlých vězňů a policejní šéf - utkají ve válce nervů. Muži zákona jsou si plně vědomi, že v případě jejich neúspěchu se mohou bývalá jatka až příliš snadno znovu proměnit na dům smrti - v jeden obrovský dívčí hrob…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2000 , DominoOriginální název:
A Maiden´s Grave, 1995
více info...
Přidat komentář
Tentokrát jsem se rozhodla podívat na přes 20 let starou záležitost J. Deavera. A mohu říct, že to nebyla chyba.
Čtení je to neuvěřitelně napínavé, se spoustou zvratů, i když s velmi jednoduchou zápletkou - uprchlí vězni, rukojmí, vyjednávač. Hltala jsem každou stránku a byla zvědavá, co se ještě zvrtne.
Konec byl za mě nepředvídatelný a zároveň přitažený za vlasy. Během čtení jsem měla také problém orientovat se ve jménech. Byla jich spousta, stejně tak, jako příjmení. Zde tedy za mě mínus. Jinak mohu čtení rozhodně doporučit!
Vracím se zpět k Deaverovým starším knihám, některé mě baví více, některé méně a tady bych spíše napsal méně. Vyvrcholení bylo fajn, ale dalo se tipnout, že to nějak tak bude. Hlavní kladné postavy pro mě nebyly zajímavé, agent o ničem a Melániiny výpravy do svého mozku jsem nejraději chtěl přeskočit, spíše byl lepší příběh záporné postavy.
Druhá kniha co jsem od Deavera četl a nebyl tam Lincoln Rhyme.
A Potter není Rhyme.
Ano, bylo zajímavé číst o světě neslyšících.
Ano, bylo zajímavé číst o snaze dívek něco se situací udělat. Ale nějak jsem té Melanii tu proměnu z poprděné ve statečnou nevěřil.
Co opravdu zajímavé nebylo, že kniha byla nekonečně zdlouhavá. Místy až nudná. Je možné, že za to můžou knihy jako Modrá sféra, Tanečník, nebo Sběratel kostí.
Sice jsem knihu dočetl, jenomže ani konec plný zvratů u mě dojem nezachránil.
A z čeho začínám mít špatný pocit je, že Deaver umí. Umí nás nakrmit tím, co po něm vlastně chceme. Takže se vytrácí pocit originality a nastupuje autorská rutina.
Rozhodně začnu se čtením Deaverových románů šetřit.
Napínavý thriller se zajímavou zápletkou, skoro strašidelným prostředím a s neobvyklou slovní hříčkou.
Kdysi dávno moje první od Deavera... Kvůli téhle knize jsem nakoupila další jeho dila, objevila Rhyma i jeho povídky. Dosud považuji Dívčí hrob za jeho nejlepší dílo a je to moje srdcovka.
Nejdříve jsem měla pocit, že styl psaní je trochu jiný než u příběhů Lincolna a Amélie, ale nakonec jsem se dočkala toho, na co jsem u autora zvyklá :-)
Nicméně bych dílo řadila mezi slabší počiny...
Popisy vyjednávání byly v některých částech zdlouhavé a myšlenkové pochody hlavní neslyšící aktérky občas postrádaly souvislost.
Závěr jako vždy překvapí, což zachránilo část hodnocení :-)
Už bych na to od Deavera mohla být zvyklá, ale přesto mě ten vzorec tentokrát docela šval.
Nejdřív strašně dlouhá část byla o vyjednávání, a pak na posledních desítkách stránek rychle deavrovské obraty a překotné rozuzlení.
Moc mi nepomohlo ani množství postav. S tím mám obecně problém, že si nepamatuju jména, takže dávám přednost detektivkám s Rhymem nebo Danceovou, které už znám a přidám pak jen pár další osob a líp se zorientuju.
Celkově tedy pro mě
- poměrně nepřehledné obsazení
+ hodně zajímavé prostředí neslyšících a komplikace (ale i rozšířené možnosti), které to způsobuje
+ tradiční deavrovský závěr
= slušná detektivka na 3*.
Tak tahle kniha mě bavila, nečekal jsem až tak silné násilí, stejně jako dost barvitý popis vnímání neslyšících. Kupodivu, popsaný svět neslyšících, smýšlení, nejistoty, hierarchie, dost zajímavé a detektivku obohacující. Za mě dobrý.
Netradičně pojatá detektivka, která mě překvapila. Už jen to, že povolání hlavní postavy nebyla psychologie, ale literatura. Zaujal mě i náhled do světa neslyšících dívek.
Tato kniha byla první, kterou jsem od autora četla, proto je třeba brát mé hodnocení s rezervou. Svým způsobem byla kniha zajímavá, ale čtení mě moc neuchvátila. Určitě je dobrým nápadem vytvořit příběh, kde nejde jen o to chytit vraha, ale zavést čtenáře přímo do děje vyjednávání. Určitě dám autorovi ještě šanci a něco si od něj přečtu.
Pro mně byla kniha unikátní v tom, že nebyla o žádném honu za vrahem, ale od začátku šlo o vyjednávání. Nečekané zvraty a ten konec...moc mě to bavilo.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno americká literatura rukojmí detektivní drsná škola uprchlíci únosy dětí kriminální thrilleryAutorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
Věřím, že první kniha od autora, která mi byla půjčena, je stejný případ jako první kniha od Bachmana (Kinga). Nebavilo mě to. Další Kingovy knihy pak byly skvělé. Týden jsem se prodíral příběhem o únosu dívek třemi uprchlíky z věznice a na straně druhé vyjednávání naším hrdinou Potterem. Začátek byl čtivý, ale velmi brzy se děj odehrává pouze mezi obrněnou dodávkou FBI a únosci s rukojmí v budově bývalých jatek. Chápu, že autor chtěl co největší přiblížení skutečnosti, bohužel však to začala být nuda až na několik stránek zvratů. Možná jsem nebyl jen naladěn, možná se mi budou líbit jeho jiné knihy. Kdo si chce pocist o všech figlech a postupech policie při záchraně rukojmích téměř po minutách, přijde si na své.