Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Milénium / Millennium série
< 2. díl >
Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před otištěním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po ní zahájí celostátní pátrání, které podporuje mediální kampaň, při níž vycházejí najevo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je přesvědčen o Lisbethině nevině, ale ta odmítá jakoukoli pomoc při pátrání po skutečném viníkovi. Do hry navíc vstupuje nelítostný gang násilníků, který po Salanderové jde, a tak se kniha mění v závod o její záchranu... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2012 , OneHotBookOriginální název:
Flickan som lekte med elden, 2006
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Mě se druhý díl moc nelíbil, dalo by se říci až nudil a měla jsem problém ho dočíst. První celkem dobrý, ale druhý mě zklamal, bohužel. Jsem ráda, že jsem si ho jen půjčila.
Četlo se to rychle, což je možná dobře, protože delší čas už bych se superženou Lisbeth asi nevydržela. Začátek je jak z jiného příběhu a konec je tak strašný, že jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo být naštvaná, že mě autor takhle tahá za nos. Vata mezi tím se prostě "jen" dobře čte. Třetí díl rozhodně ne.
Líbil se mi víc než první díl, od začátku jsem četla jak divá a 600 stran zvládla za 2 dny :-) Nutně potřebuju třetí díl!
Myslel jsem, že to nebude tak dobré jako první díl - nicméně tohle byla neuvěřitelná jízda a často do ranních hodin :)
a je to v prčicích....čtu čtu a čtu, a říkám si: ještě 10 stránek a můžu jít spát..dočtu 10 stránek..... a musím si vzít ještě 3.díl..takže sbohem spánku, je mi to líto..:-)
Sice je to román dlouhý na 600 stran rozdělený na 32 kapitol, které jsou poměrně rozsáhlé, ale přesto se dá přečíst jedním dechem. Je to tím, že je psán velice jednoduše a čtivě. A přitom se ani nezdá, že by se autor s popisy nějak moc páral. Tak jako tak se dá do knihy rychle začíst a ještě rychleji se nechat pohltit příběhem. Osobně se mi velice líbil ten exaktní detektivní styl, kde postavy obvykle místo "měla krásné modré oči a jmenovala se..." byly popisovány stylem "měla 173 cm a na občance uvedené jméno..." Stejně tak mi byl sympatický autorův smysl pro detail. Nejenom, že tu bylo detailů celá řada a všechny byly pro příběh důležité, ale autor je dovedl i hezky zvýraznit. Užíval pro ně často různá pojmenování. Jednu událost třeba tituloval Všechno To Zlé, jindy dával předmětům jméno (Krabička na cigarety od Miriam Wu). Zkrátka i méně bystrý čtenář se v tom rozsáhlém a detailním příběhu neměl šanci ztratit. Kromě toho byl děj vskutku hezky poskládán. Věřím, že při zvolení jiné kompozice by se z děje vytratila dynamika, chronologická dramatizace a jistě by některé dějové zvraty nepůsobily tak nečekaně. Na konci se navíc děj poměrně uvěřitelně a logicky vyjasní, zapadnou do sebe všechny dílky a závěr je přirozeně uspokojivý, což není plus, nýbrž samozřejmost. Na tuto samozřejmost se někdy u komplexnějších příběhů zapomíná. Jinak ještě před čtením jsem četl komentář uživatelky kiddlinka a dával si dobrý pozor na záměnu Er a Ich formy. Ano, je pravda, že ji autor někdy libovolně měnil, avšak vždy ji přehledně odsadil na další odstavec a zvýraznil kurzívou. V posledních kapitolách občas kurzíva při vnitřních monolozích chyběla, ale to mohla být už chyba překladatele. Jediné, co bych knize mohl vytknout je minimum emocí. Chci říct - Švédové jsou trochu jako my Češi - příliš racionální. To mi sice nevadí, ale aspoň jednu citovou "americkou" scénku bych uvítal. Když se totiž dobře podá a zasadí do správného místa, zanechá na čtenáři hluboký dojem. Toť názor můj... Mimochodem: první zápletka na ostrově s hlavním dějovou linií skoro vůbec nesouvisí, nicméně osobně ji pokládám jako ukázka pro čtenáře, čeho všeho je Lisbeth schopná, zvláště pokud je druhý díl pro čtenáře prvním setkáním s trilogii Milénium.
Tento díl se mi z celé trilogie líbil nejvíc, opět jsem se po přečtení podívala na film a tak si zážitek z knihy ještě posílila.
Opět knížka, která mě k sobě připoutala od prvního slova, začínám číst poslední díl a už teď na začátku lituju, že to bude konečná..
Úžasný a napínavý druhý díl. Narozdíl od Muži, kteří nenávidí ženy se nejedná o uzavřený příběh, takže čtenář musí okamžitě sáhnout po pokračování.
Myslím, že skvělému prvnímu dílu se nevyrovná, ale i tak bezvadné počtení, těším se na další díl.
Po přečtení první knížky jsem byl nadšený a vrhl jsem se do druhého dílu. Začátek mě bavil, byl poměrně zajímavý a děj svižně utíkal. Avšak co se dělo potom mi rozum nebral, střed knihy by se dal o nějakých 200 stran zredukovat. V podstatě se zde stále opakovala stejná fakta z vyšetřování a kolikrát jsem měl chuť přeskakovat řádky. Ke konci se to pomalinku rozjíždělo ale žádné překvapující zvraty se nekonaly. Je to škoda, třetí díl si přečtu jen z povinnosti celého kompletu.
Autorovy další knížky
2008 | Muži, kteří nenávidí ženy |
2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
2010 | Milénium 1–3 (box) |
Celkově trilogie Milénium patří k mým nej nej knihám, které jsem v poslední době četla.