Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Marian Sutrová série
1. díl >
Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce britských zvláštních jednotek a Marian se začne připravovat na výsadek v okupované Francii. Během náročného výcviku se naučí zacházet se zbraněmi, výbušninami a vysílačkami, snášet fyzickou zátěž i drsné metody výslechu, skákat padákem a pohybovat se v utajení v zemi, kde stejně nebezpeční jako okupanti mohou být kolaboranti nebo zdánliví spojenci. Její mise ve Francii má ale kromě podpory domácího odporu ještě jedno, velmi speciální poslání: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by spojenci rádi využili v nevypsaném závodu o zkonstruování atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie. Skutečnost, že ji s Clémentem pojí citové pouto z dob společného dospívání, může Marian pomoci - anebo jí úkol hodně zkomplikovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Girl Who Fell From the Sky, 2012
více info...
Přidat komentář
Zrovna u této knihy mi chybělo trošku větší rozebrání života hlavní hrdinky. Všechny události byly popsány ve velké stručnosti a tady mi to přišla škoda. I od akce odbojářů jsem čekala větší napětí. Kniha je ale určitě čtivá a v budoucnu si přečtu i druhý díl.
Moje první kniha o špionáži. Četla s hezky, ale pořád jsem čekala něco, co mi nedovolí odtrhnout se od knihy. A toho jsem se nedočkala. Trochu napětí se objevilo až ke konci knihy. To mě navnadilo , přečíst si i volné pokračování - Provazochodkyně.
Celou dobu jsem čekala, kdy mě kniha lapí do svých spárů....a ono nic. Měla jsem nutkání knihu odložit, ale to se mi nechtělo, když už jsem byla za půlkou. Já se vlastně nejvíc těšila, až to trápení skončí. Druhý díl určitě číst nezačnu. Třetí kniha od autora a zcela jistě poslední. Asi si úplně nesedíme :) Nechám si v hlavě jen Skleněný pokoj, ten byl skvělý.
(audiokniha) Skvěle napsaný román, který přesvědčivě dává nahlédnou do postupů, metod a dusné atmosféry protinacistického odboje.
Trochu jsem měl obavu, že kniha bude sklouzávat k soupisu statečných činů jedné nepolapitelné odbojářky. Kniha je ale spíše zajímavým spletencem osudů různých postav, které se rozhodli jít se svou kůží na trh. A to i přesto, že si uvědomovali svou nedokonalost a chyb, kterých se dopustili, poté také někteří jistě hořce litovali.
Postava Marian je výborně napsaná a její naprosto uvěřitelné ženské chování a jednání, mě také nejednou vytočilo :) Ostatně ženy byli v románu, tak dobře vykresleny, že jsem byl přesvědčen, že knihu musela napsat také žena. O to více jsem byl zpětně překvapen.
Závěr mě i trochu dojal, ale vzhledem k povaze hlavni hrdinky byl vlastně pochopitelný a navíc je v druhém díle i smysluplně vysvětlený.
Lucie Pernetová načetla knihu opravdu moc pěkně. Obzvlášť musím vyzdvihnout načtení ženských postav jako například Ivete. Ještě bych rád zmínil moc pěkné mezihry, které krásně dokreslovaly atmosféru celé knihy.
Autor mi asi nesedí. Ze Skleněného pokoje jsem nebyla nijak odvázaná a nejsem ani z tohoto díla. Postupně mě to přestávalo bavit, tak jsem ráda, že už to skončilo.
Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení. Lepší zážitek než jsem čekala a konec byl hodně nenadálý... (hlavně když čtečka hlásí ještě 40 stran a ono to nebylo pokračování ale ukázka nějaké další knihy). Není to úplně pro milovníky knih o 2 sv.v. spíš je to dámské čtení, ale proč ne.
Zajímavé téma, velmi čtivé, napínavé. Autor opět nezklamal.
Už se těším na Provazochodkyni.
Tato kniha se mi líbíla moc. Velmi zajímavé téma, dobře napsané, seděl mi i počet stran. Jediné malé minus je takový utnutý konec. Ale jinak z knihy jednoznačně převažují dobré dojmy.
Mně se kniha líbila moc, do teď jsem o špiónech a těchto tématech nečetla. Hlavní hrdinka mi sedla, děj podle mého taky nebyl roztahaný a závěr byl překvapující.
A co je na tom vlastně tak fascinujícího? 2.světová válka? Špionáž? Tajní agenti?
Možná je to proto, že nejsem fanynka Bondovek.
Možná je to proto, že o 2.světové válce jsem toho přečetla již příliš mnoho.
Možná je to proto, že mi hlavní hrdinka nebyla příliš sympatická.
Možná je to proto, že mi příběh přišel příliš prvoplánový.
Zkrátka. Až tolik se mi kniha zase nelíbila pane Mawere.
Na knize nejvíc oceňuji postupně se rozvíjející příběh i hlavní hrdinku. Líbilo se mi, jak se hlavní postava vyvíjí, tak i že kniha dostává ke konci napínavý spád. Překvapením pro mě byl nečekaný závěr.
Tak jsem se tím prokousala. Kniha mě zaujala námětem, ale zpracování nějak neoslovilo. Souhlasím s předchozími komentáři, že se děj zbytečně táhl, první půlka zdlouhavá a i celkem nudná. Druhá půlka byla lepší, ale vše bylo takové plytké, bez náboje, chyběla mi akce a napětí vzhledem k událostem. Prostě jsem pocit, který bych od knihy takového námětu čekala, neměla. Hlavní hrdinka mi přišla naivní a některé scény jak vystřižené z červené knihovny si autor mohl odpustit. Potenciál to mělo dobrý.
Po přečtení Skleněného pokoje jsem se na knihu těšila, ale docela jsem zklamaná. Děj takový nějaký nudný a táhlý. Až poslední třetina knihy se rozjela a táhlo mě to dál jak to dopadne. Zkusím ještě pokračování, ale moc tomu nevěřím, že se příběh rozjede.
Pěkné, ale do pěti hvězd mi něco chybělo. Nejsem schopná definovat, co to bylo, možná trochu chladné? Vlastně jsem ten příběh neprožívala a bylo mi fuk, jak skončí. Můj problém možná je, že všechny autorovy knihy srovnávám s Pádem, který jsem četla jako první. A ten je určitě o třídu výš.
Tohle se mi opravdu líbilo. Sedlo mi to do momentální nálady a líbilo se mi, jak je příběh vymyšlený i napsaný. Podle anotace mě knížka vůbec nezaujala, obávala jsem se válečných popisů, ale vše se odehrává na základě psychologie postav. Nechala jsem se nenásilně přenést do místa děje a jako bych tam byla tichým pozorovatelem. Poslouchala jsem jako audioknihu, velmi dobře načtenou a moc jsem si to užila. Rozhodně doporučuji a hned jdu na Provazochodkyni.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, dle mého soudu, měl děj spád a vlastně se nedalo ani moc předvídat, co bude dál, což je obrovské plus. Úplně jsem se spolu s Marian/Laurence/Alice/Marie-Anne procházela Paříži. Četla jsem i Skleněný pokoj a Pražské jaro a za mne.
1.místo: Dívka, která spadla z nebe
2.místo: Skleněný pokoj
3.místo: Pražské jaro
Po precteni Skleneneho pokoje jsem cekala vic.. Tema lakave,ale 2/3knizky se strasne tahly a cetla.jsem jen silou vule. Posledni tretina celkovy dojem napravila a ta stala za to. Celkove,ale hodnotim jako prumer.Skoda
To se tak táhlo. Jediné, co mě oslovilo bylo, jak člověk vlastními zkušenostmi přepisuje svoje vlastní původní názory.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Francie špionáž Velká Británie ženy v 2. světové válce milostné vztahy společenské romány britské tajné služby dvacítka (věk) tajní agenti
Autorovy další knížky
2013 | Skleněný pokoj |
2010 | Mendelův trpaslík |
2012 | Dívka, která spadla z nebe |
2018 | Pražské jaro |
2013 | Pád |
Napínavé, čtivé, uvěřitelné. Dívku, která... jsem v duchu srovnávala s jinou knihou z období války - Růže bílá, černý les.
I když mají obě v Databázi knih zhruba stejné hodnocení, tak Dívka, která spadla z nebe je podle mého názoru mnohem vydařenější a daleko přesněji zachycuje realitu doby.
Docela se těším na druhý díl.