Provazochodkyně
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280837/bmid_provazochodkyne-WGi-280837.jpg
4
432
432
Marian Sutrová série
< 2. díl
Zatímco spojenecké jednotky na jaře roku 1945 utahují smyčku kolem Berlína, vynořuje se z trosek a rozvalin Německa na scénu tohoto románu osamělá postava. Je to Marian Sutrová, se kterou její britští velitelé ztratili kontakt na podzim 1943, kdy v Paříži padla do rukou gestapa. Nyní je jednou z mála přeživších agentů Velitelství zvláštních operací. Statečně čelila zatčení, brutálním výslechům i hrůzám pobytu v koncentračním táboře Ravensbrück, ale jakou cenu za to musela zaplatit? Vrací se do Anglie, kterou sotva poznává, učí se žít v poválečném světě, kterému nerozumí, a hledá nějaký záchytný bod, s jehož pomocí by mohla začít budovat svůj nový život. Rodina a přátelé jsou jí nablízku a mladý důstojník RAF se snaží probudit v ní chuť k normálnímu životu, k lásce a citům, ale vzpomínky a prožitky nepřestávají Marian pronásledovat. Za války se naučila, jak splynout s davem v ulicích Paříže, jak zabíjet a přežít mučení a věznění – nyní se musí přizpůsobit znovu, musí se naučit, jak žít v podivné realitě poválečné Anglie. Jakkoli se Marian snaží znovu vybudovat svůj život a setřást ze sebe minulost agentky a hrdinky odboje, vzpomínky na mučení, nešťastnou lásku a zradu nedokáže zapudit – podobně jakou touhu po dobrodružství. Když ji její bývalý řídící důstojník láká zpět do temného světa špionáže, těžko odolává vnitřní potřebě sloužit vyšším cílům. Marian se dostává do tíživého soukolí politiky studené války a nakonec je nucena riskovat všechno - aby ochránila ty, které miluje, aby pomohla věci, které věří, a, ze všeho nejvíc, aby dala průchod svým touhám. Provazochodkyně přináší napínavou a velmi propracovanou sondu do složitých motivů idealismu a odvahy těch, kteří nepřestali bojovat ani poté, co druhá světová válka dávno skončila. Je to ale také příběh neobyčejné ženy: ženy, která neváhá vraždit, která dokáže přežít, hrdinky i zrádkyně.... celý text
Přidat komentář
"Říkala jsem si, že si to možná rád přečteš. Je to můj příběh. Ach ne, ne ten poválečný zmatek. Je to o tom, co se stalo za války. Když jsem byla hrdinka."
Já bych řekl, že to je vše říkající. V první knize byla Marian Sutrová hrdinka. V knize druhé, po válce, už to byl jen jeden velký špionážní zmatek. A jako u každého agenta, nikdy nevíte, jestli to, co se dělo, mělo nějaký smysl. Nenechte se zmást, vlastně mě ta kniha velmi bavila. Dobře se četla, bavil jsem se. Nedokázal bych ale vysvětlit, o čem to vlastně bylo a co bylo účelem.
Kniha ma dost negativnych recenzii, aj ked nechapem preco. Marian sa spravala tak, aby sa mohla vyrovnat s minulostou, sem tam mi prisla trochu naivna a prilis nadrzana. .. Ale inak pribeh skvely, studena vojna s Ruskom, sami spioni a jedna spionka k nim
Začala jsem poslouchat a zároveň se začala divit, proč tak nízké hodnocení. Příběh se rozjel na první dobrou a podle mě přímo ukázkově. A zdárně ještě relativně dlouho pokračoval A pak jako když utne. Politika, studené válka, politika. A velké prázdno a nic. Konec se opět rozjel, ale moc už to nepomohlo. Na druhé straně - přiblížení poválečné situace, hrozba a blízkost studené války - to se počítá, jen bohužel suchopárně podáno jak z nějaké politické příručky. A naopak - vykreslení postavy Marian. Jak snadné a lehce pochopitelné bylo pro mě její chování a prožívání, byť jsem jedna z mnoha těch, kteří již v podstatě vyrůstali “tak trochu hodně ve skleníku. A to je důsledek autorova umu v tom nejlepším slova smyslu - jak dokáže zprostředkovat čtenářům dobu, kterou sami neprožili.
Tento komentář jsem začala psát s jasnými třemi hvězdami. A nakonec dávám čtyři. Tak nějak jsem si to v hlavě při tom psaní dodatečně přehodnotila. Ta kniha musí dostat čtyři, když vás i několik týdnů po přečtení stále ponouká k přemýšlení.
Víme o Simonu Mawerovi, že levou zadní zvládá mnohovrstevnaté romány s propletenými stylistickými styly, vztahy mezi postavami i zápletkami. A víme, že mu to jde obzvlášť dobře u témat, která reflektují reálné dějiny. Ať jde o Skleněný pokoj nebo třeba Pražské jaro. Anebo o Dívku, která spadla z nebe, jehož příběhu se nejvíc přibližuje Mawerova poslední kniha Provazochodkyně. Dokonce jsem měl někdy pocit, že na dřívější děj navazuje. Mawer to umí. Umí zachytit nejen atmosféru, ale i psychologii doby, v níž se odehrávaly osudné dějinné momenty. Tentokrát jde o bezprostředně poválečnou situaci ve světě po roce 1945, kdy se společnost ocitala na pokraji nové a ještě ničivější války mezi Západem a Východem. Pro Mawerovu hrdinku Marian, která byla za války jako britská agentka vysazena a také zatčena v okupované Francii, válka neskončila. Chápe vztah k vlasti a jejím demokratickým hodnotám, ale zároveň cítí zodpovědnost k míru. Neustále osciluje mezi vlastenectvím a zradou, špionážní strategií a bezbřehým idealismem, neřkuli naivitou, která z ní učiní terč zpravodajských her Sovětů i Britů. Jde o neobyčejnou sondu do lidského uvažování v době, kdy se Evropa dočkala míru za cenu nového napětí akcelerovaného vědomím, že světlo světa spatřila zbraň, která dokáže vyhubit lidstvo. Navíc Marian je neobyčejně plastická postava, kterou čtenář poznává prostřednictvím vyprávění jejího celoživotního mladého ctitele a rodinného přítele Sama. V tom prolínání vyprávěcích stylů, vypravěčů i různých dějových a časových linií je Provazochodkyně unikátní. Jak mají knihomolové někdy tendenci po přečtení knihy hledat nedostatky, nedorazy a nelogičnosti v příbězích, tak tady by nepochodili. Celá struktura Mawerova románu se zdá dokonalá.
Druhý díl mě nenadchl tak jako první. Kniha je mnohem pozvolnější a první polovina je o dost lepší než druhá. Zajímavá část je popisování a problematika poválečného světa a i Marianino vypořádávání se s následky války. Nicméně její povaha a chování mě v této knize vadila, přestala mi být sympatická. Chvílemi pro mě bylo těžké se zorientovat ve všech komplotech a postavách. Nicméně jsem ráda, že jsem si pokračování přečetla a jedná se o důstojné zakončení série.
Audiokniha. Musím se přiznat že první díl jsem baštil i s navijákem ale druhý díl mně nudil. Sklamání.
Já toho pana Mawera baštím! Číst o tom, jak se Marian těžce vyrovnává s hrůzami, které prožila za války bylo poučné. A snad ještě víc poučné pro mě bylo, jak autor čtenáři přiblížil problematiku poválečného světa.
Vlastně mě nikdy nenapadlo, že pokud byla jaderná zbraň v rukou Američanů, byl to destabilizující a velmi nebezpečný prvek, který mohl skončit svržením bomb na ruská města. Tak by se USA sice vypořádaly s problémem socialistického SSSR, ale za jakou cenu. Kladu si otázku, jak by svět po takovém zásahu dnes vypadal. Čapkovsky se ukázalo, že odpovědnost vědců za jejich vynálezy zdaleka nekončí přivedením vynálezu na svět. Musí promýšlet, jaké důsledky bude pro lidstvo mít a v případě negativních důsledků přijmout osobní zodpovědnost za znovunastolení rovnováhy. Přesně to udělal Marianin bratr Ben.
Jediné, co mi trochu vadilo, byl vypravěč. Protože jsem knihu četla pomalu, zapomínala jsem, kdo to je, když v příběhu vystupuje tak málo. Rušivé pro mě bylo, že o Marian věděl tolik, i když s ní v kontaktu prakticky nebyl. Zavánělo mi to domněnkami o ní.
Druhý díl u mě, oproti prvnímu, propadl. Nebylo to úplně špatné, ale ve srovnání s Dívkou spadlou z nebe, se mi určitě tento díl líbil mnohem méně. Čtivé to bylo opět, ale nevím jestli mi vadilo chování Marian nebo přílišné zaobírání se politikou. Zkrátka a dobře, jsem ráda, že jsem si přečetla i pokračování, ale jsem asi ráda, že další už není.
Zase jedna " dvourychlostní " kniha. První polovina je vynikající. Popisy toho, jak se Marian vyrovnává s minulostí a jak se snaží zakotvit v běžné poválečné společnosti je fantastické čtení. Pak bohužel vstupují do hry výzvědné služby, kombinace na kombinaci, nevíte kdo je čistý a kdo ne. Tohle není literatura, ve které bych se vyžíval. Škoda, že autor neudržel původní linii.
Pokračování o Marian S. jsem uvítala. Kniha je jiná. Oproti I. dílu je děj mnohem pomalejší. Prostor dostávají další postavy z první knihy jako například Ned. Kniha je čtivá a napínavá. Určitě stojí za to. Nenechte se odradit špatným hodnocením.
Příběh byl vemi zajímavý, přesto místy rozvleklý. Přiznám, že pokud bych neposlouchala jako audioknihu (výborně zpracovanou), asi bych dost pasáží přeskočila. Marian se hledá, doba je těžší něž za války, kdy byl nepřítel jasný, zde má mnoho podob, a ona se snaží jednat podle svého svědomí (a mínění) pro mír a dobrou věc. V osobním životě nemá tak pevný postoj, je dobrodružka a příliš nehledí na city a mínění jiných. Což při čtení hlavní hrdince dost ubírá čtenářovo sympatie.
Začátek knihy se mi líbil, těšil jsem se na tu “akci”, ale bohužel jsem měl přehnané očekávání. Některé pasáže zajímavé, ale některé bohužel nudnější…a konec knihy…
Měl jsem čerstvé čtenářské srovnání s knihou Mladí lvi, ze které jsem velmi nadšený. ;-)
Provazochodkyně je ve srovnání mnohem slabší…
Kniha se mi hodně špatně četla, nelíbila se mi a do čtení jsem se musela nutit. S prvním dílem, který mě zaujal, se to vůbec nedá srovnávat. Od autora už žádnou další knihu číst nebudu.
Autor patří k mým oblíbencům, jeho knihy čtu s chutí. Obdivuji, jak dokáže během několika málo stránek čtenáře skvěle zaujmout a přitáhnout k příběhu. Oproti jiným jeho knihám mi však tentokrát přišel příběh trochu rozvláčný a zvláště v druhé polovině knihy už i trochu moc natahovaný.
Jak se z valecne hrdinky stane pani agentka do vetru.
Ja mam tohoto autora fakt rada, ale je to jak s jednim ceskym autorem: cim je starsi, pise rychle jak zamlada a ja mam pocit, ze se zblaznil.
Uz ten konec u divky z nebes (?), kdyby ji nechal prejet motorkou, byl by to silny pribeh, ale ona se necha chytit ve spanku na nadrazi a kdyz prezije muka valky, stane se z ni agentka kam vitr, tam plast.
Tak to vidim ja.
Je to muj osobni problem.
Neznat autorovy fakt silne stranky, tak to snad nedoctu, ale uz to mam hotovo a nikdy vice (tato kniha).
Jak bychom se na světě mněli dobře, kdybychom sami nevkládali takovou moc šíleným jednotlivcům, kteří si kolem sebe nabalí bezpáteřní darebáky. Všichni si myslí, že tady budou navždy a každý chce mít všechno a nikdy nemají dost. Už věřím v konec světa, protože k němu míříme.
Pro mě hodně zajímavé čtení, už několikátá kniha od autora. Vždycky mě baví, že mě to donutí přemýšlet o některých věcech i trochu jinak. Nikdy nic není černobílé.
Čtivě napsáno, ale někdy už mě ta poválečná politika železné opony začínala nudit.
Štítky knihy
Londýn špionáž poválečná doba válečné romány tajní agenti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Svět agentů a špionáže není zrovna moje parketa, navíc mi to přišlo zdlouhavé.
Nicméně forma vyprávění mě zaujala.