Dívka, která upíjela měsíc
Kelly Barnhill
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369400/bmid_divka-ktera-upijela-mesic-kSu-369400.jpeg
4
296
296
Každý rok obětují lidé v Protektorátu jedno novorozeně čarodějnici žijící v hlubokých lesích. Odnepaměti slýchali, že jen tak ochrání město před jejími zlými čáry. Jenže čarodějnice Xan není krutá. Naopak, o opuštěné dítě se postará, nakrmí je výživnou hvězdnou září a najde mu novou, milující rodinu na druhé straně lesa. Ale jednou dá novorozené holčičce omylem napít svitu měsíce. V její krvi začne kolovat magie. Xan se rozhodne děvčátko vychovat sama, pojmenuje je Luna a jeho kouzelné schopnosti zapečetí do doby, než bude Luně třináct a zmoudří. Jenže jak se blíží dívčiny třinácté narozeniny, kouzla začínají vyplouvat na povrch. Nad lesem se shlukují obrovská hejna hrozivých ptáků, pod zemským povrchem se probouzí sopka a kolem obchází žena s tygřím srdcem. A z Protektorátu míří k lesu muž odhodlaný Xanu zabít. Brzy bude muset Luna bránit ty, kdo dosud chránili ji. A postavit se skutečnému zlu…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Girl Who Drank the Moon, 2016
více info...
Přidat komentář
Četlo se to špatně. Ne tak jako styl, kterým byla knížka napsaná jako neustálým opakováním všeho. Věty, popisy, připomínky, dialogy, u kterých se jen prohodili postavy, které mezi sebou mluvili... Celkově vzato se ve většině knihy nic neděje. Až v poslední třetině, kterou ale neopouští ono chronické opakování.
Jedna hvězdička za babičku Xan.
(SPOILER) Asi bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem si během čtení řekla, že bych nejradši se čtením přestala a šla si pro nějakou záživnější knihu. Až nějak do strany 180 se tam nedělo absolutně nic. Bylo to neskutečně nudné a nezáživné. Autorka jen opakovala ty stejné pasáže a věty a situace, o kterých už čtenář dávno věděl, např. to, že Luna si nemůže na něco vzpomenout nebo ta otravná věta Ona je tady. Pořád jsem si říkala, kdy se tam začne něco dít a jaká je vlastně pointa příběhu. Ani postavy mi k srdci vůbec nepřirostly. Naštěstí to vytáhnul konec. Od strany 200 to už nabíralo spád a konec dopadl dobře, jen bych z něj měla větší radost, kdybych si knihu opravdu užila. Takhle mi to bylo celkem jedno.
Na pohádku tam byl docela dost postav, jejichž příběh se odehrával samostatně až dokud se nespojil. Na klasickou fantasy knihu to zase bylo dost pohádkové. Mně to ale vyhovovalo a moc jsem se bavila.
Při čtení jsem si vzpomněla na knihu Ikabog, jelikož některé aspekty příběhu byly podobné.
Myslím, že si zde každý najde něco, co v něm zarezonuje, protože spoustu věcí tak nějak známe z běžného života nebo z historie, i když v knize je to schováno za rouškou kouzel.
"To, že něco nevidíš, ještě neznamená, že to neexistuje. Ty nejbáječnější věci na světě jsou neviditelné. To, že v ně věříme, je činí mocnějšími a zázračnějšími."
Velmi zajímavá kniha s pro mě trochu zamotaným dějem. Milovníci fantasy pohádek a mladí čtenáři si jistě přijdou na své.
Popravdě... Tuto knihu jsem přečetla až na druhý pokus. Poprvé jsem ji z neznámých důvodů odložila, poté jsem se nestačila divit. Příběh nabitý kouzly, působící spíše jako pohádka pro děti, ale pokud se pozorně začtete, najdete v něm něco hlubšího, co děti nepochopí. Takova mezigenerační knížka. Příběh pohladí po duši a po dlouhé době (což mě udivuje, že je to zrovna u knihy, které jsem dala druhou šanci a vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou četla více dobrých knih) jsem měla velkou chuť číst dál a dál, dozvědět se, jak se příběh vyvine a nepočítala jsem stránky do konce. Možná je to přemrštěné, ale subjektivně tak příběh působil na mne. Teď se těším na audioknihu.
Na závěr mi to nedá...
„Vědění je moc, ale když se křečkovatí a ukrývá před světem, je to strašlivá moc."
To poslední co potřebovaly, bylo, aby lidé začali přemýšlet. Myšlenky jsou koneckonců nebezpečné."
~pro nastínění temné atmosféry, aby se poznalo, že kniha není POUZE PRO DĚTI
Nejhezci na knize je obalka a tam to bohuzel konci. Napad byl asi dobry, ale pribeh znacne pokulhaval. Autorka si navymyslela postavy a pak mi prislo, ze nevedela, co s nimi.
Kniha mě nejvíce zaujala krásnou obálkou a popisem. Původně jsem myslela, že kniha je Young Adult žánr, ale při čtení mi to přišlo jako klasická pohádka pro děti. Příběh nebyl špatný, kniha se četla sama.
Po prvním čtení: Příběh pro děti, který je určen spíš dospělým, co mají rádi pohádky, pro většinu dětí bude poselství knížky neuchopitelné. Magické, napínavé vyprávění plné lásky a zármutku se zajímavou směskou hrdinů se v první třetině trochu vleče, ale pak se příběh rozběhne a nedovolí vám knížku odložit. Fyrian the Perfectly Tiny Dragon je nejzábavnější literární postava, na jakou jsem v posledních letech narazila. Moc se mi líbily názvy kapitol.
Po poslechu audioknihy skvěle načtené Christinou Moore, před kterou smekám: Christinin přednes mě tak pohltil, že jsem strávila v posteli většinu neděle. Stálo to za to! Napodruhé mě příběh dojímal ještě víc, několikrát jsem se přistihla, že pláču. Těšila jsem se z každé chvíle, kdy se v knížce objevil Fyrian. Knížku zařadím na čestné místo ve svojí knihovně.
Knihu jsem četla a několikrát poslouchala v originále. Českým překladem jsem jen listovala, přišlo mi, že trochu zabil poetiku knihy.
Zvláštní, snová atmosféra se prolíná celou knihou a krásně doplňuje pohádkový příběh. Moc se mi líbí celý námět a obdivuji autorku za skvěle zvládnutí vážných i smutných situací. Myslím si, že se jí mistrně povedlo dětem vysvětlit koloběh života, konflikt mezi generacemi, těžkosti dospívání i nátlak a manipulaci, které mohou být lidé v životě vystaveni.
Knížka se skvěle čte!
Za mě mohla být kniha o něco lepší. Postavy, příběh, místo i zápletka skvěle vymyšlené, ale něco mi na tom celém nesedělo. Což mi přijde škoda. Čekala jsem asi víc...
Krásná kniha s originálním příběhem a příjemnými postavami. V prvním čtení jsem ji zhltla na dvakrát, hnala jsem se za koncem a doufala, že bude šťastný. Teď, když jsem ukojila svou zvědavost, bych si ji chtěla přečíst znovu a pomaleji, abych si mohla příběh vychutnat. Tato knížka za druhé (a třetí a čtvrté...) přečtení určitě stojí.
Tak z tohohle mám dost smíšené pocity.
Kniha mě zaujala příběhem, příjemným poetickým jazykem a naprosto úžasnou obálkou. Ale příběh mě velmi brzy zklamal. Zápletka s klukem z vesnice a ženou ve věži mi přišla zbytečná (vůbec si nepamatuju, jestli bylo odhaleno, jak přišla ke své magii).
Luna mě dost štvala a to je u hlavní postavy dost problém. Zamilovala jsem si Xan a Netvora z bažin. Oba jsou laskaví a moudří a velmi dobře spolu fungují. Taky se mi líbilo, jak dopadly odložené děti z vesnice.
Konec mě zklamal (část s lidmi z vesnice), ale zároveň dojal (Xan a Netvor z bažin)
Nerada to říkám, ale za mě zklamání. Přitom předpoklady k pěti hvězdám rozhodně byly – Čarodějčin syn se mi líbil moc, přičemž zápletka této knihy byla snad ještě lepší, temnější a slibovala hlubší zážitek. Pak mě dočista uchvátil poetický jazyk autorky (tímto poklona překladu a vůbec práci nakladatelství, v dnešní době něco ojedinělého).
Takže zpočátku naprosté nadšení. Byla místa, kde jsem slzela dojetím. Postavy žily a dýchaly, byly mi sympatické i lezly na nervy. Pravda, radní Gherland byl trochu strojený a papírový, ale možná jsem jenom přehnaně náročná.
Jenže v polovině se nadšení vytratilo. Asi to způsobil kolektivní Alzheimer, kdy si ani jedna postava nemohla na nic vzpomenout (a do toho nervy drásající hláška vytesaná na všem možném: „Nezapomeň! Myslím to vážně.“). A závěrečná honička v lesích, která mi nejvíc ze všeho připomněla poblázněné francouzské konverzační komedie, to znechucení dorazila.
Takže za tři a je to škoda. Opravdu slibný a silný námět rozplizlý do ztracena. Jak vlastně dopadla zlá čarodějnice? Tři dny po dočtení vlastně nevím. A ta dobrá? Čert ví. Takže takhle ne. Uměle vyvolávané tajemno skrz zadržování informací, opakování rádoby kryptických hlášek („Ona je tady!“ Která ona? Kde tady? A proč by mě to mělo zajímat?), chaoticky fungující magie.
A jestli tohle měla být kniha pro děti, tak jsem čínský bůh srandy.
Knížku jsou poslouchala jako audioknihu. Očekávala jsem od ní příjemnou oddechovku, u které nebudu muset přemýšlet azasním se v nějakém příjemném fantazy světě. Musím říct, že knížka se poslouchala hezky, ale opravdu se jedná spíš o pohádku pro děti, než o young adult fantazy. Děj je jednoduchý, černobílý a předvídatelný, ale věřím, že dětem se bude líbit.
Pěkná pohádka. Příjemný poslech. Nemám srovnání, pohádky pro děti a mládež už neposlouchám, ale zdá se mi, že se knížka povedla.
Smutek je nebezpečný
Příběh je o rodinné lásce. Dvě hlavní postavy - Antain a Luna - se v příběhu střetávají jen krátce. Je to skoro jako dva různé příběhy ze stejného světa.
Kniha je psána příjemným stylem a autorka volí pěkná slovní spojení, kterým budou rozumět i menší děti. Z knihy si lze odnést poučení, i když je to fantasy příběh.
Pro starší čtenáře může být kniha v některých částech nudná. Už od začátku víme, která postava je hodná a, která je zlá a v průběhu se nic moc nemění. Zápletka je velice jednotvárná, ale dětem to určitě vadit nebude.
Příběh je vhodný pro děti. Je velice hezky napsaný a děti mu budou rozumět.
Mimča, mimča, mimča. Smutné matky z Protektorátu nechávají děti v lese, kde si je bere zlá čarodějnice. Je tomu ale opravdu tak? Stará kouzelnice Xan děti z lesů zachraňuje a poskytne jim nový, lepší, domov za lesem. Ale co se stane, když se jednoho dítěte nemůže vzdát?
Luna vyrůstá v lesní chaloupce a netuší nic o kouzlech. Její "babička" Xan jí te totiž uzamkla do dne 13 narozenin. Ale ty se rychle blíží. A babička je moc slabá, aby přežila další cestu za dítětem z Protektorátu.
Lunina matka zešílela a je zavřená ve věži. Co když ale najde cestu ven? Cestu protkanou kouzly? Cestu za její ztracenou dcerou Lunou?
Altain - důvěřivý kluk pomalu vyrůstá a mění se v muže. Přichází první lásky a pády. A nakonec otázka - kam se ztrácí děti z Protektorátu. Jsou pověry o čarodějnici opravdu pravdivé? Ale milému Altainovi nezbývá, než se vydat do lesa. A zabít čarodějnici.
A v neposlední řadě taky Glerk - obluda z bažiny s velkým srdcem a úchylkou na poezii, Tyrian - malý velký dráček, tygr a statisíce papírových ptáčků.
Kniha je psána jazykem, který velmi dobře sedí k jejímu ději. Má krásnou atmosféru a také v ní najdete mnoho originálních nápadů. Je to spíše odpočinková kniha, takže jestli hledáte něco akčního, tak se do toho nepouštějte. Nic méně, mně opravdu sedla, a plný počet hvězdiček si u mě určitě zaslouží. Je to jedna z mých oblíbených knih :-).
Dívka, která upíjela měsíc
Příběh jako takový mi nepřišel špatný, ale asi až po týdnu, co jsem knížku přečetla, jsem pochopila pravý význam. Autorka má svůj vlastní styl psaní - to se mi na jejích knížkách líbí - ale než jsem si na to zvykla, tak jsem byla trochu zmatená. Nevím, jestli se mi víc líbila Dívka která upíjela měsíc nebo Zlobryně a sirotci. Obě knížky mají trochu zasněný, pohádkový nádech.