Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285342/mid_divka-s-pomeranci-qHA-285342.jpg
4
1032
1032
Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Albatros (ČR)Originální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
“Já myslím na večery jak dnes, kdy nebudu už žíti smět. Ale v tom případě jsi tu byl. Lucky you!”
Dívka s pomeranči je výjimečná. Od té doby, co jsem ji před lety přečetla poprvé, jsem od Gaardera přečetla spoustu dalších knih, i když pořád ne všechny, ale tahle je má nejmilejší.
Čtení smutné, dojemné, zamilované, protkané filozofickými otázkami.
Kniha, ke které se ráda vracím. Vždy se mě dotkne nějak jinak. Zatímco kdysi jsem to vnímala hlavně z pohledu dítěte, dnes už i z pohledu rodiče. Uvidíme, co mi dá zase za pár let.
Ako tu už niekto písal, z knihy mam zmiešané pocity. Viete o koho pôjde, predvídate ale ponurosť príbehu teda rozhodne nečakáte. Čítanie napínavé, dobre sa číta. Útlosť knihy Vás prinúti prečítať ju za jeden večer, dokonca, hovorím za seba, si pár myšlienok na konci knihy aj označíte za zaujímavé a hodné zamyslenia. Ale, a teraz prichádza ale, po dočítaní máte príjemný pocit z mračnom ponurosti. A ten vo Vás ostane dlhšiu dobu. Knihu mám na polici "prečítať viackrát" stojí zato, ale stále mám pocit, že mi ten príjemný pocit z príbehu niečo v pozadí kazí...
Příliš dlouhý úvod k otázkám života, smrti a smyslu bytí. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že nikdo z nás nerozhoduje o svém narození, mi předložená odpověď nedává smysl.
Ale Beethovena Měsíční sonáta se poslouchá u čtení příjemně.
Patnáctiletý Georg dostal dopis od svého otce. Tato zdánlivě obyčejná událost je ovšem přeci jen něčím překvapivá, protože jeho otec před jedenácti lety kvůli vážné nemoci zemřel. Protože svému synovi chtěl vyprávět příběh, který by čtyřletý chlapec ještě nemohl pochopit, rozhodl se mu jej sepsat a zajistit, aby si jej mohl přečíst v budoucnu. K chlapcově údivu je to však příběh nejen o životě a jeho blížícím se konci, ale především o záhadné dívce s pomeranči. Kdo jen to může být?
Dívka s pomeranči je vlastně o romantický příběh, v němž Georg poznává, s jakými pocity se jeho táta musel vyrovnávat, když věděl, že brzy zemře a nebude mu tak dopřáno, aby viděl svého syna vyrůstat. Chlapec však také ke svému překvapení zjistí, že právě od otce získal jistou fascinaci vesmírem a Hubbleovým teleskopem. Georg postupně rozkrývá záhadu dívky s pomeranči, romantické lásky svého otce, a závěrem nabývá odvahy, aby se sám konečně osmělil oslovit dívku, v níž našel zalíbení. Nakonec však především zodpovídá otci důležitou otázku, na kterou by mu jako čtyřletý sotva mohl umět odpovědět.
Laskavý příběh, který voní po pomerančích a pojednává o vztazích a vyrovnávání se s vlastní smrtelností.
(SPOILER) Velice mě tato kniha dojala, jak tatínek vysvětloval, co se mu stalo. Od začátku bych netušila, že by dívka s pomeranči mohla býti Georgova matka, ale ano, byla. Také mě dojalo, že zrovna oni viděli mrtvou holubici v okapu.
Tolik doporučovaná a skoro inkonická kniha a já byla tak zklamaná. Příběh mě nebavil, pro mě neměl spád a napětí. Pořád jsem čekala kdy přijde to moudro nebo tolik zmiňovaná filosofie, neviděla jsem ji - snad možná sem tam něco k zamyšlení. Asi tím, že je kniha určena pro mladší, tak se hodně, hodně opakuje, jiný smysl toho mi uniká, ale mě to rušilo.
Já, kdo se bije v prsa a hlásá do světa, že není romantik, jsem takřka zadržovala slzy při dočítání dopisu Jana Olafa o tajemné Dívce s pomeranči svému synovi, protože ten hluboký smutek se mi nezadržitelně vdíral pod kůži. Cítila jsem nicotnost lidské bytosti, když ji její osud válcuje a ona už s tím nemůže dělat nic jiného, než jej přijmout. Norský filozof a spisovatel mi zůstával doposud vzdálený. Už pár roků mám doma i Sofiin svět, který mi věnovala moje dnes již zesnulá teta. Byla to chytrá ženská, jenomže mě některé anotace prostě odrazují. Myslím, že konečně nastal čas abych se hlouběji seznámila se světem Josteina Gaardera.
"Ten, kdo nikdy nežije teď, nežije nikdy."
Pěkná kniha nejen pro mládež. Dojemný, smutný a hlavně milostný příběh dotýkající se otázek smyslu bytí...
Po dočtení o této knize dost přemýšlím. A to je pro mě dobré znamení. Velmi na mě zapůsobila. I přes předvídatelnost vztahů a děje jsem byla napnutá až do konce, chápala jsem to křehké spojení táty se synem, které se ve vzpomínkách téměř nemá čeho chytit, i bolest z toho, že měli tak málo času se poznat. Motiv vesmíru byl úžasný... jako nit mezi nimi, společný zájem, vzpomínka, "dědictví", ale také nekonečno i konečnost a nepatrnost lidského života v něm. Kniha jako dopis ze záhrobí trochu děsivá, ale také poetická, dětsky romantická a zároveň s téměř filozofickým přesahem. Protože mi úplně nesedí moudří a naprosto "smíření" hrdinové, oceňuji to, že i při vědomí vlastní smrtelnosti a malosti ve vesmíru je zde umírající mladý člověk zoufalý.
S postavou nebo celkovou filozofií díla nemusíme vždy souhlasit, přesto se nám může příběh velmi líbit.
Kniha mě dostala. Nevím co napsat, ale mám pocit, že ještě dnes musim začít psat dopis všem dcerám.
Knihu / i všechny ostatní knihy J. G. / vřele doporučuji všem, kteří jsou zvyklí trochu přemýšlet a poberou i filozofické myšlenky. Kniha je v podstatě smutná, ale rozhodně ne k pláči.
Knížku jsem poprvé četla asi kolem 20 let (spíš asi o něco méně). A ta kniha mě dostala i tím, že jsem nebyla schopna odhadnout, proč mladá žena kupuje různě veliké pomeranče po x kg několikrát měsíčně.
Po dočtení jsem tak nějak věděla, že jednou chci mít její výtisk ve vlastní knihovničce.
Asi v srpnu/září tohoto roku jsem si na knihu vzpomněla. V knihovně na ni byla čekací doba asi tři měsíce. Říkala jsem si, proč bych čekala a vypůjčila si ji z knihovny, když ji stejně chci v knihovničce mít? Jenže už byla skoro vyprodaná a ke koupi zbývaly poslední výtisky (mimo mé studijní i rodné město bohužel). Ale nakonec jsme náhodou jeli s přítelem do města, kde ji ještě v knihkupectví měli. Poslední výtisk. A tak jsem si ji pořídila (I trochu s obavou, co když se mi už po x letech nebude tak líbit? Ale když zaváhám a přečtu si ji nejdřív z veřejné knihovny, nejspíš ji nikdy nebudu mít v knihovničce.). A tak jsem si já, většinou napřed hodně zvažující nákup knihy (např. Je v ní potenciál, že se mi bude za x let líbit? Obsahuje hodně podnětných myšlenek? Nebudou mi ty myšlenky a moudra připadat za pár let vlivem vlastních zkušeností příliš vyčpělá či tuctová? atd.), knihu “spontánně” koupila.
A teď jsem se k ní po x týdnech dostala. Těšila jsem se na ni celou dobu, ale bylo potřeba číst napřed knihy z knihovny (kvůli výpůjční doby) nebo se učit,... dostala až nyní.
RECENZE SAMOTNÁ: Koupě knihy nelituji. Možná už mi připadá trochu “dětinská” a příliš romantická, ale ty myšlenky v ní stále hodnotím kladně, aspoň jako ucházející (poprvé: neskutečně skvělé) a ten smutný podtext celé knihy je prostě zajímavý a nadčasový(?) min. ve smyslu předávání určitých důležitých “poselství” či myšlenek.
Romantický, občas trochu smutný, příběh. Moc pěkné. Hned jsem se začetla a chtěla vědět, jak to s tou dívkou s pomeranči dopadne.
Četla jsem ji, když jsem byla menší, takže hodnotím na základě toho, co si pamatuji. Vím, že tehdy jsem si ji hodně oblíbila a moc se mi líbil příběh a styl vypravování. Později jsem se dívala i na film, ale ten mě tolik neoslovil. Kniha je podle mě mnohem lepší a doporučuji.
Zajímavá kniha, kterou jsem si ráda přečetla. Jestli se k ní ale budu vracet, to asi spíše ne. Bylo to velmi filozofující, poetické a smutné. Zvláštní pojetí "života", na který já mám jiný názor.
Knizka, co mi predala spoustu viricich myslenek kolem zivota, jeho pomijivosti a tajuplnosti vesmiru.
Jsem nadsena, jakou formou je psana, a rozhodne doporucuji, stoji za precteni a to, v jakemkoli veku!
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Popravdě řečeno, od Gaardera jsem si zvykl na kvalitní knihy s filozofickým podtextem, nad nimiž je třeba se řádně zamyslet. V této knize mi to buhužel chybělo. Možná trochu existencionalistických úvah na úplném konci by to mohlo spravit, ale buďme upřímní, podobné úvahy najdete v polovině scifi knížek.
Strašně mě rozčilovalo to řešení pravidel a nemyslné vztahování něčeho, co si vymyslel jiný člověk pro své pobavení, s určitou osudovostí. Takže za mě pouze taková nemastná neslaná naivní povídka pro děti.
Nemůžu ovšem upřít jistou míru čtivosti, takže těch cca 50-60 % to má mít.