Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535808/bmid_divka-v-pavouci-siti-66116c3c8a440.jpg
4
2210
2210
Milénium / Millennium série
< 4. díl >
Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist kvůli syndromu vyhoření uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Tvrdí, že má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist dobře zná. Mikael doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2015
,
OneHotBook
Originální název:
Det som inte dödar oss, 2015
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Když je něčeho konec, tak je konec.......S tím se ale zkrátka lidé nechtějí smířit.
Nebylo to rozhodně špatné, ale není to Larsson. Protože se mi trilogie strašně líbila a přečetl jsem ji jedním dechem, těšil jsem se na pokračování postav, na další příbeh, apod. A to se mi splnilo. Stejně jako některým dalším komentátorům se mi nelíbilo až moc časté střídání děje (musím se podívat, jak tohle dělal Larsson) a zápletka, která skončila dřív, než mohla vygradovat.
Z konce knihy je patrné, že si Langercrantz připravil půdu pro další díl, což mi rozhodně vadit nebude, a rád si ho přečtu.
Ale jo, dalo se. Čekala jsem malinko víc. Nicméně, těšila jsem se na setkání se starými známými Lisbeth, Mikaelem....a to se mi splnilo. Konec byl zbytečně uspěchán a poslední věta celé knihy to kapku zabila. To by Larsson nenapsal.
Co mají společného:
@ britský vrtulník z druhé světové války,
@ krátký film z roku 1915,
@ satirický časopis ze San Franciska z devatenáctého století,
@ zkratka pro bílé anglosaské protestanty,
@ název jedné Aristofanovy komedie,
@ a nakonec superhrdinka z Marvelových komiksů?
Kdo ví?
Pak ví, že: " Žijeme ve světě, kde paranoidní jedinci mají víc rozumu než ti normální."
JAN BUBLANSKI "BUBLINA"
PS: Domnívám se že to ještě neskončilo $;o) jupííí
Lagercrantz se sice pouští do řady odborných témat, aby dodal svému dílu punc chytrého a aktuálního technothrilleru, nebo aby ukázal, jak jsou jeho postavy brilantní, ale dělá to poměrně ledabyle a dopouští se nepříjemných chyb či zjednodušení. Mám podezření, že své znalosti čerpal v mnohém tak maximálně ze čtení wikipedie + nějaká ta konzultace s odborníkem na faktorizaci. Takže není pravda, že není známa fyzika, která platí za horizontem událostí černé díry, jak se v knize píše. Neznámou „oblast“ pro vědce představuje z tohoto hlediska až samotná singularita, nikoli vše, co se nachází za horizontem. V tomto směru je také poměrně zavádějící tvrzení, že horizont událostí tvoří slupku singularity. Lisbeth Salanderová si čte nejnovější studii nějaké vědkyně týkající se detailního popisu kolapsu velké hvězdy do černé díry a zamýšlí se přitom nad tímto jevem – autor tak svoji geniální hrdinku poněkud hloupě nechává objevovat Ameriku: detailní popis kolapsu obří hvězdy do černé díry již před několika dekádami provedli fyzikové Chandrasekhar, Wheeler, Oppenheimer, Penrose, Snyder aj. Předpoklad, že poznáním zákonů v singularitě (kupříkladu u „nahých singularit“) bychom mohli propojit Einsteinovu relativitu a kvantovou mechaniku a dojít tak ke sjednocené teorii, napadl už celkem dávno i spoustu jiných fyziků – vlastně se v souvislosti s daným tématem již hodně dlouho skoro o ničem jiném tolik nemluví – moc tedy nechápu, proč Lagercrantz dělá, jako by to byl Lisbethtin originální, geniální nápad (stejně tak ona nahá singularita - nenapadlo to Lisbeth, jde o klasické téma). Stejně tak si moc nejsem jist, jestli autor chápe, že Kurzweilův pojem „technologická singularita“ je s fyzikální singularitou spojen pouze metaforicky – futurista Ray Kurzweil předpokládá na základě empirického Moorova zákona (výkon či kapacita počítačů se zdvojnásobuje přibližně každých 18 měsíců), že v roce 2045 budou počítače tak výkonné, že dojde k průlomu, v němž si umělá inteligence uvědomí samu sebe (nikoli, že bude inteligentnější, než člověk – to je v mnoha ohledech již dávno). Po tomto bodě již nelze nic predikovat – proto singularita. Frans Balder, „největší kapacita na pojem technologické singularity“ (co to vlastně znamená, když jde o Kurzweilovu metaforu hypotetické predikce?), však na své přednášce mele cosi o černých dírách a Lisbeth s ním diskutuje o nedostatečném matematickém popise černoděrných singularit bez jasné souvislosti.
Tolik k tomu, co ví autor o singularitě. Ostatně o ni v knize zase tam moc nejde. Co se týče fenoménu savantů, všechny příklady a charakteristiky, které autor uvádí, jsou skutečně obsaženy v uvedené Sacksově knize Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Záludnosti Augusta, jako je mstivé rozbíjení lihovin svému otčímovi či sporadické mluvení s těmi, kdo jsou mu sympatičtí, jsou ovšem IMHO poněkud přitažené za vlasy a osobně jim moc nevěřím. Kromě toho se zdá, že Lisbeth to už asi trochu přehání s chlastem, jelikož její slavná fotografická paměť začíná blednout, když si „matně vzpomíná, že o fenoménu savantů někde cosi četla“ a musí si psát poznámky na okraj knihy.
S tím souvisí dost problematická charakterizace hrdinů – autor jim sice přiřkne určité vlastnosti a schopnosti, pak ale do jejich chování vnáší podivnou nekonzistenci – obvykle především tehdy, když potřebuje nějakým způsobem posunout děj. Např. „chodící logika“ a paranoidní génius Frans Balder z nepochopitelných důvodů neschová do panic roomu, přesto, že se obává, že bude zavražděn. Vlastně kdyby nám autor neřekl, že je Balder takový génius, z jeho poněkud přitroublého chování by to čtenář nejspíše nepoznal (jdu si pro syna – ale teď mě napadá, jak já to vlastně udělám, když toho Lasseho nepřeperu – to byl ode mě ale zase pitomej nápad). To je ovšem problém i dalších postav – nechci ovšem spoilovat. Pohyb děje tedy občas neplyne ze situace, ale z toho, že autor nějak potřebuje, aby se něco stalo, tak prostě někdo něco udělá (občas v duchu: vůbec nevím, proč mě to napadlo – byl to blbý nápad – ale stejně to udělám, i když nevím proč to dělám). Že by dával najevo, že jeho svět je dokonale umělý a pod jeho kontrolou?
Stylisticky jde o průměr – popisy a střídání hledisek v dramatických situacích. Horší než Larsson, o něco lepší než duo Lars Kepler (které ovšem v tomto směru patří mezi naprosté dno).
Některé popisy mě ovšem zarazily svým neumětelstvím či nezáměrnou brakovostí – asi ve stylu románů Prestona a Childa, ovšem bez jejich zábavně přemrštěného zpracování (jsem zlý a namyšlený, tuhle holku porazím v šachách a pak ji brutálně opíchám a zmlátím – co to, ona vyhrává, jak je to možné, když jsem tady nejlepší – ona vyhrála, já se jí tak bojím, že se z toho snad poseru strachy). Kniha je zvláště v druhé polovině nesnesitelně patetická, didaktická a její prvoplánová morálka připomíná idiotské výchovně tendenční čtivo pro mládež (kdo je zlý, je zlý – je zlý proto, že je zlý – kdyby nebyl zlý, byl by hodný – kdo je hodný, je hodný a bojuje proti zlým). Kromě toho platí také to, že kdo je nesympatický, musí být hloupý. Přičemž kdo je hloupý, je hloupý, protože kdyby přece nebyl tak hloupý, tak by byl chytrý a pak by byl buď zlý, nebo hodný. Vlastně ten, kdo je hloupý, je vždycky zlý, ale ne tolik, jako ten, kdo je jenom zlý. Když je někdo hodný a udělá nějakou hloupost a stane se obětí, tak je buď naivní (ale jinak vysloveně chytrý), nebo udělal někdy něco zlého, takže si to tak trochu zaslouží.
Kniha je plná stereotypů a klišé (kupříkladu hackery lze poznat podle toho, že musí používat komiksové nicky). Když k tomu připočtu čistě komerční vykalkulovanost a vychcané využití náhlé smrti Larssona, který nenapsal závěť a práva tak nedostala jeho životní partnerka, tak ty dvě hvězdičky jsou možná až moc.
Kniha je napsaná dobře...nemá takovou šťávu jako předchozí tři díly, ale rozhodně do série zapadá.
Ako bolo nizsie pisane netreba porovnavat, podla mna je kniha super. Cita sa lahko, aj ked prva polovica sa rozbieha pomaly, ale aj tak vam pribeh nedovoli knihu zavriet a odlozit.
Ked som docitala poslednu vetu pribehu tak som chcela hned siahnut po pokracovani.
Až na tu poslední větu je to dobré. Doufám, že bude pokračování, protože jsem zvědavá na sestřičku!
Podle mého názoru skvělá kniha. Osobně doporučuji nesrovnávat s původní sérií, je to prostě něco jiného. Je to ale dobrá kniha, skvěle napsaná, první polovina možná trošku pomalejší, ale od půlky se to rozjede tak, že přečtete jedním dechem. Za mě pět hvězdiček a spokojenost.
S původní trilogií nejde toto vůbec srovnat. Autor se sice snaží, ale po pár stránkách mu dojde dech a pak jako by nevěděl co dál s dějem. Deus ex machina je přítomen snad na každé druhé straně, to co má vyznívat šokantně, působí spíše úsměvně, Mikael v podstatě nic neodhalí a ke všemu přijde jako slepý k houslím.
Sečteno a podtrženo, kdyby tato kniha vůbec nevznikla, svět by byl o malinko lepším místem :-)
Nedokážu ji dočíst. Jsem ve dvou třetinách a vzdávám to. Knížka mi přijde neskutečně nudná, nemá pořádnou zápletku, nic mě nenutí, abych chtěla číst dál. Je to tam samý hacker, ale Mikael ani Lisbeth nedostali pořádně prostor, aby se projevili naplno... Zlatana Ibrahimoviče od stejného autora si rozhodně přečtu a věřím, že mě bude bavit, protože tam to není o zápletce a napětí. Ale Larsson by si zasloužil pokračovatele, který má "koule" na thrillery, a tím Lagercrantz bohužel není.
Musím říct, že jsem se bála, jak nový autor naváže na skvělou trilogii. Ale jsem nadšená :) Doufám, že bude další pokračování...
Původní trilogii jsem četla před pěti lety a tak jsem si spoustu věcí už moc nepamatovala a musela jsem si oživit paměť (na wikipedii je dostatečně podrobné shrnutí všech třech dílů). Vzhledem k tomu ani nemůžu nějak zvlášť srovnávat styly obou autorů. Když to tak ale vezmu, tak Dívka v pavoučí síti je jednou z těch knih, které člověk začne číst a nepřestane, dokud nedojde do konce. Kniha byla opravdu strhující a přestože je tam těch konspiračních teorií až přehršel, tak to prostě perfektně funguje! Myslím, že se jedná o opravdu kvalitní a důstojné pokračování Stiegova mistrovského díla.
Po přečtených recenzich jsem nemela moc velke ocekavani a mozna i proto jsem nebyla zklamana. Kniha nedosahuje kvality originálu, ale stojí za to si ji přečíst. Moc příjemně napsaná kniha, která se dobře čte a je napínavá.
přes počáteční rozpaky, nedůvěru a zklamání, že to není Larsson po oproštění se od recenzí a komentářů a toho, že to není Larsson, mi nezbývá než konstatovat, že to bylo skvělé
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dívka v pavoučí síti |
| 2017 | Muž, který hledal svůj stín |
| 2019 | Dívka, která musí zemřít |
| 2022 | Temnota |
| 2014 |  Já jsem Zlatan Ibrahimović |
Musím se přiznat, že po zakoupení knihy, jsem jí asi týden obcházela obloukem, nakonec jsem se do ní pustila, mírně skeptická, že to stejně nebude ono, ale musím přiznat, že mě nezklamala, právě naopak! Kniha je skvělá, moc mě bavilo téma hackerů, Lisbeth mě nadchla, má to spád, žádná nuda, jen ten Mikael trochu pokulhává, ale co bych ještě chtěla od padesátiletého novináře bez FB že :-)! Musím dát za 5 hvězd, nejde mi to jinak. Moc se teším na další pokračování!