Dívka ze Siatangu
Pavel Nikolajevič Luknickij
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527321/bmid_divka-ze-siatangu-roman-6566bcac782c7.jpg
4
17
17
Druhé vydání v nakladatelství Práce.
Přidat komentář
Zajímavý rozpor. Na jednu stranu autor oslavuje komunismus, na druhé je mezi řádky mnohokrát jasně naznačené, jak je to celé špatně. Uznávám, možná je to jen můj pocit a nemělo to tak vyznít, popřípadě něco bylo ztraceno v překladu, ale takový jsem získal dojem. Jako by autor měl pochybnosti o tom, co propaguje. Jinak je to vcelku zajímavý příběh jiné doby, vlastně jiného světa, spousta přírody a boje i soužití s ní. S Nissó se člověk snadno ztotožní a prožívá příhody s ní. Ta část mě bavila nejvíce, vliv sovětského svazu a politikaření už znatelně méně, bohužel sovětského svazu tam bylo pořád dost, proto tak nízké hodnocení.
Příběh se odehrává zhruba v letech 1922-1928 někde na hranici tehdejšího SSSR a pravděpodobně Afgánistánu. Dle mého názoru perfetně přibližuje primitivní život jednoho kmene v horách Pamíru, který začíná být vtahován pod vliv Sovětského Svazu a kolem kterého se také vedou politické mezinární machinace. Přestože autor otevřeně propaguje bolševickou revoluci a budování komunismu, dokázal tyto prvky nenásilně a dá se říct ani ne nijak výrazně propagandisticky vkomponovat do tohoto unikátního díla. Čtenáři se tak dostává do rukou obrázek, jak si ruští komunisté představovali, mnohdy naivně, světlé zítřky. Kniha je ale především obrazem života, jaký si těžko dovedeme představit a dle životních zkušeností autora (alespoň dle životopisu na přebalu knihy) pravděpodobně velmi realistický.
Když se čtenář oprostí od některých prvků, jedná se o čtivý zajímavý i napínavý dobrodružný román z exotického prostředí. 90% a 5*, 4.1.2015.
Autorovy další knížky
| 1974 |  Nissó, dívka ze Siatangu |
| 1982 |  Pohraničníci na Alaji |
| 1954 |  Tadžikistan |
| 1954 | Putování po sovětském Tádžikistánu |
Starší vydání knížky Nissó, dívka...
Komentáře k téže jsou přiléhavé. Knihu jsem četla jako -náctiletá, komunismus mě nezajímal a příběh jsem brala jako dobrodružný. Jenom mi připadalo humorné, když Nisso říkala svému milému rudoarmějci Šo-Pir, což znamenalo něco jako Vládce démonů. Taky si pamatuju, jak si vdané ženy vázaly k copům jako ozdobu copy z černé vlny, kdežto svobodné dívky z vlny červené. Kluk, který se o Nisso zajímal, se jmenoval Bachtior, a kamarádka, kterou zabili basmači, byla Mariam.