Dívky od svaté Magdalény
V. S. Alexander
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362348/bmid_divky-od-svate-magdaleny-EWP-362348.jpg
4
391
391
Šestnáctiletou Teagan pošle rodina do azylového domu pro padlé ženy poté, co je obviněna, že se pokusila svést mladého kněze. Teagan je zbavena vlasů, důstojnosti a kontaktu s vnějším světem. Její představené se sice ohání láskou boží, ale ve skutečnosti podrobují své svěřenkyně krutým trestům a hlavně tvrdé dřině. Dívka plánuje útěk, netuší však, co ve světe čeká na dívky s poskvrněnou minulostí… Román vychází ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Alpress
Originální název:
The Magdalen girls, 2016
více info...
Přidat komentář
Knížka je velmi čtivá, pohltila mě hned od začátku... Téma jsem vůbec neznala, netušila jsem o co se jedná a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory...
V.S. Alexander si umí najít pokaždé zajímavé téma na román, které je navíc podle skutečných událostí. Doporučuji k přečtení
Krásný, bolestivý příběh. Při čtení mi bylo hodně ouzko. Na čtení stačí dva večery, protože jí nebudete chtít pustit z ruky.
Ač je tato kniha vlastně o neskutečně otřesném příběhu, tak je naprosto úžasná. Je skvěle napsaná a člověka doslova pohltí. Nemohla jsem knížku pustit z ruky. Velice doporučuji přečíst.
Po knize jsem sáhla na doporučení, i přes to jsem na knihu neměla vysoké nároky.
Kniha si mě získávala od samého začátku a od nějaké 3. kapitoly mě měla zcela ve své moci, kdy už jsem ji nedokázala odložit. Příběhy mladých žen, které jsou mnohdy křivě obviněny a poslány, aby se staly Magdalenami. Vše podtrhuje, že kniha je psána na základě skutečných událostí vesměs jen pár let zpátky a ještě v civilizovaném světě. V knize zažívate s hlavními postavami nejen křivdy a bolesti ale také pocity skutečného přátelství.
Kniha je velmi dobře napsaná.
Mohu jen doporučit dál.
Kniha se čte dobře, děj hezky plyne. Na téma Magdaléniných prádelen jsem četla i jiné knihy, tato byla ještě z těch "mírnějších", ale to ji vůbec neubírá na čtivosti. Napsané dle skutečných událostí, příběh Teagan je opravdu velmi silný příběh. Rozhodně knihu doporučím dál k přečtení.
Příběh o Magdalenách mě velmi zaujal a naprosto pohltil. Je to příběh bolestný a sugestivní. Působí o to víc, že byl napsán podle skutečné události. Nejhorší je zjištění, že tohle všechno se dělo v civilizovaném světě a na zničení života stačilo jen "odseknout" doma ...
Trest za nic bez konce. Blíže se seznámíme pouze se třemi dívkami, z nichž jsem u jedné přemýšlela, proč pro ni neexistovala jiná instituce, a u druhých dvou mi přišlo padlé na hlavu, že se do Magdaléniných prádelen dostaly jako hříšné kurvy a přitom byly panny. Tedy nevinné ve smyslu obvinění, co je do kláštera poslalo.
Příběh je psaný velmi poutavě, mnohokrát jsem měla strach, aby se Taegan nebo Nora nevzdaly a nestaly se z nich ženy bez vlastní vůle. Obě dvě a vlastně i Lea měly smůlu na muže ve svém okolí. Jediný kladný muž byl pouze Taeganin kamarád Cullen a její strýc Harold. A to bylo ještě zdůrazněno, že jeden je protestant a druhý žid.
O Magdalénách už jsem slyšela, takže knihu jsem si zvolila právě z důvodu, abych se o nich dozvěděla víc. Není to literatura naučná, ale literatura pro ženy s historickou nadstavbou. Věřím tomu, že život na takovém místě a s takovou "převýchovou" musí do smrti poznamenat všechny chovanky. Víra v Boha není zlá, co je zlé, je instituce církve, která si osobuje právo rozhodovat o osudech mnohdy ještě dětí a hraje si na Boha.
Víte, že zpěvačka Sinead O'Connor strávila za zdmi tohoto ústavu 18 měsíců za krádež v obchodě?
Není to první kniha, kterou jsem četla o Magdalénách. Příběh pěkný, místy trochu pokulhává a místy je trochu překombinovaný. V celku je pěkný a dá se dobře číst.
Pokud bych měla vybírat knihu dle obálky a názvu, tak by asi u mě v knihovně nepřistála. Četla jsem ji na doporučení a upřímně jsem ani nevěděla, co od ní počekávat. Ale teda jako hustá kniha! Nejvíc na tom mrazí to, že se jedná o příběh dle skutečnosti, že se tohle vlastně dělo ještě nedávno. Ke konci knihy mi šly i slzy do očí, když jsem si danou situaci představila. Kdyby mě někdo vzal děti, asi bych umřela. Závěr byl pro mě zdrcující, kdy vlastně matka (úmyslně nepíšu kdo) nechtíc a nevědomky zabije své dítě. Brrr, úplně mě mrazí.
Co mě jen zklamalo bylo, že konec zůstal otevřený. Chci a potřebuji vědět, jak to dopadlo s Norou!
Velmi silná kniha, kterou jsem si musela dávkovat postupně. O to děsivější je fakt, že je to podle skutečné události. Poslední takový azylový dům zvaný Magdalenina prádelna byl uzavřen v roce 1996!
Nejen Nory a Teagan mi bylo nesmírně líto. Takový život, jaký měly tyto šestnáctileté dívky v klášteře, si neumí představit nikdo z nás. Po celou dobu čtení jsem byla napjatá a zvědavá, jak to celé skončí. Co bude dál? Dostanou se z toho pekla? Uvěří jim někdo?
Zároveň jsem měla velký vztek na všechny ostatní postavy - matky dívek, že se jich nezastaly (byť to v té době nebylo tak jednoduché), na jejich otce za to, co svým dcerám provedli, sestry v klášteře za jejich chování k dívkám a na kněze, kteří jen slepě přihlíželi.
Závěr knihy mě hodně překvapil, kniha vlastně od poloviny celkem silně gradovala. Alespoň na mě to tak působilo. Chtěla jsem číst pořád a dozvědět se víc. Avšak to hlavní odhalení jsem nečekala. Mrzí mě, že děj skončil takto otevřeně. Moc by mě zajímalo, co bylo hlavně s Norou dál...
Nikdy jsem neměla důvěru v instituci zvanou církev. V jejím jménu se v minulosti konaly války, vraždy, upalování lidí a vzácných knih. Tato kniha můj dojem jen umocňuje. Otázka je, kde končí víra a začíná fanatismus.
Zase jeden příběh o tom, jak církev dokáže ničit lidské životy . Neustálé ohánění se pojmy "hřích" a "hříšnice" a k tomu spousta nešťastných osudů. A není to nijak vzdálená minulost. "Nikdo, a rozhodně ne církev, se nikdy nezajímal o jednotlivé životy svých svěřenkyň."
Nevím jak bych přesně popsala co cítím po přečtení této knihy, ale asi smutek z toho, že tento příběh vychází ze skutečných událostí.
Umístění Teagan do "azylového domu pro padlé ženy" bylo kruté, pro mě nepochopitelné, obzvlášť za přispění kněze...
Nechci si ani představovat, že nějaká lidská bytost musela toto snášet.
Doufala jsem, že všechno dobře dopadne alespoň v knize...
Při čtení jsem hodně přemýšlela jak jsem ráda, že žiju v době, kdy už ženy mají svá práva, svou práci, svůj dům a svůj rozum.
Je až děsivé, jakou váhu měla církev v roce 1953. Kniha byla pro mě velmi silná. Přistihla jsem se, že pod jejím vlivem přemýšlím o svých činech. Až mě to zarazilo. Co mě zklamalo, i když jsem to zažila u autorovy druhé knihy, je americký konec. Najednou bylo vše zalité sluncem. Uměla bych si představit jiný závěr.
Magdaleny - padlé dívky.
Už moje babička sice věřila a modlila se k Bohu, ale do kostela nechodila, protože nevěřila farářům a církvi.
str. 302 Prádelny zůstávají sporným tématem, jedna strana jejich působení se nazývá zločinným, druhá prospěšným a nápravným.
Na příběhu tří dívek je ukázka, že církevní prádelny jsou zločinné. Je to nedobrovolné vězení a nucená práce pod dohledem jeptišek. Ty ač mají mít víru v Boha a řídit se Desaterem, jsou více dozorkyněmi. Ta krutost na mladých dívkách, kdy některé se ani ničeho nedopustily, ale stačil podpis rodičů a život dívek byl zničen. V knize jsou zpracovány důvody, proč se tam dívky dostaly. ale jak se s tím vyrovnali rodiče?
Pro Tegan se život změnil k lepšímu, ale kolik dívek na tuto krutost doplatilo životem, tato pravda asi najevo nevyjde.
Je strašné, co vše, i v dnešní době vyplývá na povrch, co se týče církve. Nechovají se, jak káží. Proč faráři římskokatolické církve hřeší /samozřejmě jsou to taky lidé/, ale nemůžou se třeba ženit. Protože církev by přišla o majetek . Káží vodu, pijí víno. Každá víra, která se zvrhne ve fanatismus je špatná. Svým názorem se nechci nikoho dotknout. Také věřím, ale v prvé řadě sama sobě a není to sobecké.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ochutnávačka |
| 2017 | Dívky od svaté Magdalény |
| 2019 |  Vzdor |
| 2022 | Zrada Bílé růže |
Kniha se dobře četla, když jsem si ale uvědomila, že má reálný základ, začalo mě mrazit. Příkoří páchané lidmi na jiných lidech ve mě zanechává příšerný pocit hořkosti samo o sobě, a pokud se k tomu přidá myšlenka na to, že si myslím, že ve většině případech se příkoří děje ženám, zmocňuje se mne bezmoc. Nechápu, že se vždycky najde tolik lidí, kteří jenom zavírají oči. Kniha hodná přečtení