Dívky od svaté Magdalény
V. S. Alexander
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362348/bmid_divky-od-svate-magdaleny-EWP-362348.jpg
4
391
391
Šestnáctiletou Teagan pošle rodina do azylového domu pro padlé ženy poté, co je obviněna, že se pokusila svést mladého kněze. Teagan je zbavena vlasů, důstojnosti a kontaktu s vnějším světem. Její představené se sice ohání láskou boží, ale ve skutečnosti podrobují své svěřenkyně krutým trestům a hlavně tvrdé dřině. Dívka plánuje útěk, netuší však, co ve světe čeká na dívky s poskvrněnou minulostí… Román vychází ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Alpress
Originální název:
The Magdalen girls, 2016
více info...
Přidat komentář
O Magdaleniných prádelnách jsem slyšela už dávno a pořád nemůžu věřit tomu, co se v téhle instituci těm po mnoha stránkách zneužívaným dívkám dělo, navíc pod rouškou církve. Pokud jste o nich ještě neslyšeli, doporučuju si o prádelnách předem něco přečíst na internetu, ať víte, do čeho jdete, a pokud nemáte rádi nelítostné příběhy, raději sáhněte po něčem jiném. Zpracování je průměrné a čtenáře šetří od největších hrůz, ke kterým tam docházelo, ale kdo o tomhle "útulku" a jeho poměrech tam ještě nečetl, bude asi hodně překvapený a pro toho bude patrně knížka zajímavá. Není to žádný literární zázrak, spíš taková zajímavost, napsaná úměrně, napínavě a hlavně pro ženy.
Ráda bych si přečetla na tohle téma i něco z literatury faktu, budu pátrat po další knížce, tentokrát ovšem v oddělení naučné literatury. (Kruté příběhy nemám obvykle ráda, prádelny mi ovšem kdo ví proč zaujaly.)
Zajímavé téma, bohužel, zpracované ve poměrně slabý, ale hlavně dost naivně vyvedený příběh s celou řadou nesrovnalostí a nelogičností. Zajímavé je vykreslení postoje církve, která za vydatné podpory státních institucí z popisovaného systému zcela bez skrupulí těžila ještě v minulém století.
Když jsem se poprvé setkala s tématem těchto „azylových“ domů pro padlé dívky, byla jsem šokovaná. Především ze skutečnosti, že tento způsob „převýchovy a nápravy“ spousty žen a dívek ve jménu Boha přetrvával ve světě (nejen v Irsku) až do roku 1996.
Hlavní hrdinky, z nichž drtivá většina se zde ocitla nedobrovolně, jen z vůle okolí a pro mě absolutně nepochopitelně často i z vůle vlastní rodiny, procházejí neskutečným peklem. Kniha líčí jejich nelidské ponižování a trýznění, kdy jsou jim neustále do hlavy vtloukány pocity viny a postupně odebírána veškerá lidská důstojnost. Jejich život je tak zredukován jen na fyzicky namáhavou práci, pokání a modlitby. Celou knihou mě provázel na jedné straně absolutní pocit beznaděje, ale na druhé straně také víra ve druhou šanci a svobodu.
Magdaléniny prádelny jsou pro mě další z nepochopitelných a nepřijatelných součástí historie, o to horší, že historie i té docela nedávné. Bohužel vrhá i další špatný stín na římskokatolickou církev, pod jejíž hlavičkou byly nejčastěji provozovány, tyto skutečnosti její obrázek rozhodně nevylepšují.
Četba této knížky byl pro mě dalším ze silných zážitků. Bez ohledu na drsný děj je velmi čtivě a poutavě psaná - nebudu spojlerovat závěr knihy, jaký osud hlavní hrdinku čeká, zda získá zpět svobodu a svoji důstojnost, rozhodně to stojí za přečtení.
Je to moje první kniha na toto téma a zřejmě i poslední. Příběhy Magdalén jsou dost smutné, Teagan, Noru i Leu jsem si oblíbila a moc jim držela palce, ale krutost tohoto světa je nebetyčná. “ Autorita” daná rádoby Bohem lidem, kteří se snaží přivést na správnou cestu padlé ženy se odehrává pod rouškou krutosti a takový Bůh není, lidé tu cestu díky Bohu mohou poznat jinak, láskou, pravdou a porozuměním Božích zásad a není k tomu třeba prádelna, kniha působila jak ze začátku 19. století, o to více šokuje datování do roku 1962. Čte se dobře a kdo se chce s tímto tématem seznámit, tak doporučuji.
Úhlavním nepřítelem náboženství je rozum.
Martin Luther King
z knihy: Kdybych říkal pravdu vždycky a za každou cenu, nebyl bych dobrý kněz.
Velice čtivá dechberoucí kniha o náboženském fanatismu na základě skutečné události. Více se mi ale líbila kniha „Nikde o tom nemluv" , kde je můj výstižný komentář hodící se i k této knize. Udivuje mě, kolik miliard lidí v 21.století je stále takto zfanatizováno. Pošahané jeptišky, pedofilní kněží, staví se nové kostely, lidi chodící každou neděli do kostela , fanatici, ovce, vymyté mozky, vše si dokáží ve jménu Boha odůvodnit ať je to tak nebo tak. Kolik válek bylo , je a bude ve jménu Boha. K pochopení nesmyslnosti jakékoliv víry doporučuji knihu https://www.databazeknih.cz/knihy/wyman-ford-rouhani-23483 , kde nejde pouze o napínavý příběh, ale o myšlenku nesmyslnosti náboženství a víry. A pro zapřísáhlé ateisty jako jsem já doporučuji knihu https://www.databazeknih.cz/knihy/bozi-blud-21520
z blbcema se bojovat nedá, předem prohraný boj, blbec má vždycky pravdu
„Kde blb, tam nebezpečno.“
— Jan Werich
Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství.
Čím vyšší má člověk inteligenci či dosažené vzdělání, tím méně často vyznává jakoukoli víru.
Těšila jsem se moc na tuto knihu, jelikož mi byla doporučena, ale byla jsem vlastně zklamaná. Jelikož už jsem četla tuto tématiku a vím, jaké zrůdnosti se děly v těchto rádoby klášterech, tak kniha byla jen slabý odvar. Četla se hezky, ale příběh byl hodně slabý.
Autor si opět vybral velice zajímavé téma a zhostil se vyprávění na výbornou. Všechny ženy a dívky, které prošly tzv. "azylovými domy" byly trýzněny, ponižovány, zotročovány. V prádelnách provozované křesťanskými církvemi v Irsku si měly dívky a ženy uvědomit svoje hříchy, měly si uvědomit jak moc jsou zkažené. Nosily neforemné oděvy a všechny byly stejně ostříhané.
Mám pro tohle téma slabost, takže jsem byla nadšená, protože v CZ mnoho knih nevyšlo (kromě Nikdy o tom nemluv). Jenže Dívky od svaté Magdalény jsou až moc „zromantizované“. Porovnám-li se skutečností a tím, co se tam OPRAVDU dělo, je kniha slabý odvar a prakticky toho moc nenabízí. Úplně stejný příběh si dovedu představit i o nějaké to století dříve v nějakém ženském klášteře, vyzněl by asi stejně ploše… Postavy až na Teagan nic moc a ta nečekaná zápletka u konce mi naopak přišla přitažená za vlasy. Pokud někdo chce skutečně nahlédnout za brány Magdaleniných prádelen, ať si raději pustí film Padlé ženy nebo Hříšnice, tam je emocí rozhodně daleko daleko více.
Kniha byla velmi čtivá, skoro jsem od ní nemohla odejít.
Nedokážu ale pochopit chování většiny aktérů. Na základě čeho mohly vůbec prádelny fungovat ještě na konci 20. století. Řádové sestry mám spojeny s odevzdáním sebe Bohu a práci pro společnost, nejde mi do hlavy, jak by se mohla například matka představená propůjčit k práci bachaře.
Obecně náboženská nesvoboda a svázanost předsudky mi byla hodně protivná.
No a závěr mi přišel až trochu moc americký.
Způsob vyprávění, takový suchý a chladný, mne až zaskočil, jsou zde popisovány dost hrozné věci, jako by o nic nešlo. Po knize jsem sáhla proto, že jsem dřív viděla film, který se mi líbil - a určitě obsahoval emoce, na které jsem zde moc nenarazila, pročež knihu odkládám.
O Magdaléniných prádelnách jsem neměla tušení a o to víc mě překvapilo, že poslední byla zavřena jen před pár lety. Soužití dívek a krutých jeptišek bylo opravdu hrozné a po celou dobu čtení jsem s dívkami soucítila. Vůbec nechápu rodiče, jak tam mohli svoje děti posílat.
Kniha se mi moc líbila, četla se tak lehce, že jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mě mrzelo, že už jsem na konci. Ráda si od autora přečtu něco dalšího.
A právě proto jsem ateistka... Těžko uvěřitelný příběh a téma ne mně zrovna blízké.
Četla jsem knížku Nechtěné, kde je tato doporučovaná jako podobné, ale přišla mi trochu slabší. Dějově má člověk pocit, že je to knížka ze středověku a né z 20. století. Magdaleniny azylové domy (prádelny) byly zrušeny až v r. 1996 a do té doby musely dívky prožívat kruté zacházení a zneužívání od jeptišek.
Románově a velmi zajímavě zpracovný příběh dle skutečných událostí v prádelnách v klášteře sv. Magdalény. Děsné pomyšlení, že až téměř do konce 20.století to bylo možné.
Takže, vymlouvat se na desatero a boží lásku, ale vlastně páchat čiré a hlavně dobře promyšlené zlo a říkat, že je to pro dobro těch dívek? Opravdu mě vyděsilo, když jsem zjistila, že poslední Magdalenina prádelna byla uzavřena teprve pár let zpět, nechápu rodiče, kteří tam v dnešní době své dcery posílali a popravdě ani chápat nechci.
Ale tak jooo, dalo se. Spíš to na mě působilo dojmem takového jednoduššího románku, koupě nelituji, ale znovu číst nebudu.
Nádherný román pro ženy. Vše už bylo napsáno v předešlým komentářích. A román vychází ze skutečných událostí. Mohu jen doporučit.
O Magdaleniných prádelnách jsem už před lety četla fakta. Šokovalo mě to. K beletrii na toto téma jsem byla lehce skeptická. Musím říct, že kniha mě příjemně překvapila. I když má konec jako v pohádce a realita všech ostatních žen, dívek i dětí musela být tisíckrát horší. Snad jen pro ty, co se rádi orientují v čase, tato kniha se odehrává cca v roce 1962. Ještě víc než třicet let trvalo než byly prádelny uzavřeny.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ochutnávačka |
| 2017 | Dívky od svaté Magdalény |
| 2019 |  Vzdor |
| 2022 | Zrada Bílé růže |
Nebudu hodnotit styl románu. Obsah je důležitý a úplně zničující, protože vychází ze skutečnosti. Čím jsem starší, tak objevuji zlo, které bylo pácháno na lidech v století nedávném. Smutné je, že toto páchala církev. Ve jménu lásky a pomoci šlapala po důstojnosti člověka. Ústa církevních opatrovnic hlásala lásku a pokoru, ale srdce pro své chovanky měly nelítostné a trestající, velice krutě trestající. Těžký život měly dívky v prádelně od Svaté Magdalény.