Divné počasí
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540899/bmid_divne-pocasi.png
4
199
199
Co kdyby mrak, který vypadá jako UFO, byl opravdu UFO? Co kdyby fotoaparáty opravdu uměly krást duši? Co kdyby při dešti místo kapek začaly z nebe padat ostré střepy? Momentka, V nebi, Déšť a Nabito – čtyři mrazivé, důmyslně propracované povídky, v nichž hraje hlavní roli děsivé nadpřirozeno i neméně děsivá realita moderní společnosti – a také hrdinové z masa a kostí, kterým budete držet palce až do poslední chvíle.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2024 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Strange Weather, 2017
více info...
Přidat komentář
Povídkové sbírky mám rád, protože se tu nechodí kolem horké kaše a velmi často se čtenář dostane rychle k jádru pudla. Moje první setkání s Joem Hillem pak dopadlo velmi dobře a i když mě některá povídka nebavila až tolik (V nebi) tak se jí rozhodně nedal upřít zajímavý nápad. Nejlepší je pro mě každopádně povídka Nabito, která byla vtahující svojí uvěřitelností a přinesla celkem zdrcující závěr…jednotlivě bych povídky viděl na 4/5, 5/5, 3/5 a 4/5
Hodnocení 4,5*
Momentka:
Tahle povídka byla vážně skvělá. Představa vzpomínek jako fotografií, které se z mysli postupně ztrácí až nezůstane vůbec nic. Jen prázdná schránka. Kdo je záhadný Féničan s ještě záhadnějším foťákem ? Nedovolte, aby vás vyfotil :-O Příběh malého Michaela, který jednoho dne najde před domem zmatenou sousedku, která mu řekne, aby si dával pozor na chlapa s foťákem. A od té doby se jeho život převrátí vzhůru nohama a začnou se dít opravdu zvláštní věci...
Tahle povídka mě vedla hodně k zamyšlení, a to především nad ztrátou vzpomínek, jaké to musí být, když vám každý den zmizí z paměti něco, co tam bylo dlouhá léta. Jak se s něčím takovým vyrovnat. Je to horší pro člověka, kterému se to děje, nebo který "jen" přihlíží ? :-(
„Je to jako...Jako když se z domu vystěhují majitelé. Dům pořád stojí, ale všechny věci jsou pryč. Někdo odvezl nábytek a sroloval koberce."
Nabito:
Hrdina nebo vrah ? Jak tenká hranice může být mezi těmito dvěma pojmy ?
Příběh sledujeme očima více postav, mladé Becki, které se zhroutí celý svět, záhadného Kellawaye, který miluje zbraně a svého syna a mladé a možná až příliš horlivé novinářky Lenternglassové. Jak se jejich osudy nakonec propletou ?
Tahle povídka se mi taky moc líbila, řeší se zde rasismus, ale i náboženství, nelegální obchody se zbraněmi, nelegální držení zbraně. Co může vojákům způsobit posttraumatická stresová porucha a hlavně jaké můžou být následky, když se neléčí. Tahle povídka je nenásilně protkaná spoustou takovýchto závažných témat a samotný závěr mě velmi překvapil ;-)
V nebi:
Bohužel musím přiznat, že tato se mi líbila nejméně. Potenciál měla skvělý, ale to zpracování mě bohužel moc neuchvátilo :-/
Příběh začíná v letadle, ve kterém se chystá několik tandemových seskoků s padákem. Náš hlavní hrdina Aubrey z toho chce nakonec vycouvat, což mu úplně nevyjde a tak skočí, ale místo několik tisíc metrů padá asi jen 15 a přistává na nějakém divném mraku, který tedy není tak úplně mrak :-D No a dále následuje vcelku bizarní počtení :-D
Déšť:
Poslední povídka a opět skvělá :-) Hlavní hrdinka Honeysuckle (strašně by mě zajímalo, kam na ty jména chodí :-D) je svědkem velmi podivného deště. Z nebe nepadá voda, ale jakési tajemné a vražedné krystaly ve tvaru jehel. Zemře bohužel spousta lidí, ale nikdo neví odkud se podivný déšť vzal. Situace se přiostřuje když se do toho všeho vloží ještě jakási pomatená sekta, která předpovídá jak jinak, než konec světa :-D
„Bylo uklidňující vědět, že nejvyšší představitelé našeho národa využívají pro pomoc potřebným všechny zdroje, které mají k dispozici: sociální média a Ježíše." :-D
Nejvíc se mi líbila první a poslední povídka a nejméně povídka V nebi, ale za mě stojí tato knížka 100% za přečtení. Kdo jako já miluje Stephena Kinga, tak určitě taky uznáte, že tam ty geny prostě jsou :-)
Panu Hillovi se daří spíš romány než povídky. Rohy a černá krabice byly super. Na plný plny a divné počasí jsou za mě hodně slabé kousky. Nejvíc mě bavila povídka o zbraních, zajímalo mě jak to dopadne. Ale zbylé povídky mi byly ukradené a nedokázala jsem si najít cestu k postavám.
Kniha obsahuje celkem 4 povídky... nemůžu říct, že by byly špatné... ale mě prostě moc neseděly... za mě nejlepší byla s názvem Déšť....
Za mě si tahle kniha rozhodně zaslouží pozornost. A to i pokud nejste zrovna fanoušci povídek. Všechny čtyři příběhy jsou opravdu zábavné, velice poutavé a nechybí jim poctivá dávka napětí, kdy tušíte, že se každou vteřinou stane něco hodně špatného. Vyprávění má navíc jedinečnou atmosféru. Zkrátka geny se nezapřou a Joe Hill ukázal, že umí napsat chytlavý příběh. Pokud bych měl vypíchnout jednu povídku, tak to bude rozhodně ta s názvem Nabito. Musím říct, že bych si jí dokázal představit i v románovém zpracování. To samé bych mohl říct i o příběhu pojmenovaném Déšť.
Hill geny po tátovi nezapře. V psaní rozhodně. V knize se setkáme se čtyřmi povídkami a každá má něco do sebe, zvláštní a velmi temnou atmosféru s různým tempem. V první povídce nám Joe zlehka navodí atmosféru a s dalšími už se to jen veze. Hodně mě zaujala povídka Nabito, tohle čtenář opravdu nečekal. Z mírného začátku vcelku převratný konec.
Momentka, která mi velmi připomněla Kingův mystery styl. Nebe bych popsala jako přechod mezi příběhy, k poslední povídce Déšť, která mě naprosto odrovnala. U té poslední povídky bych se nebála filmové verze, to by mohlo dopadnout velmi dobře.
Kniha je čtivá, povídky jsou delší, ale ničemu to nevadí, začteš se a najednou jsi na konci.
Od Hilla jsem už pár knih četla. Musím říct, že Ohnivý muž je za mě dokonalost a brousím si zuby na Vánoční říši.
Divné počasí obsahuje čtyři povídky, každá má o něco málo přes sto stran. Nechci vyzrazovat děj, protože sama to nemám ráda, ale pokusím se vám každou z nich trochu přiblížit.
MOMENTKA, kterou vypráví třináctiletý Mike, jednoho dne uviděl na ulici paní, která se jim dřív starala o domácnost dost zmatenou a vystrašenou. ,,Nenech ho, aby si tě vyfotil. Nedovol mu, ať začne ubírat." jsou její slova, která mu způsobují velmi nepříjemné mrazení. A když potká podivného chlápka s nekonečným tetováním, s mnoha fotoalby na zadním sedadle svého Cadillacu a polaroidem, který fotí podivné fotografie a ještě podivněji se chovají lidé, které jsou polaroidem vyfoceni, necítí se v bezpečí.
Povídka se četla moc dobře. Bavila mě a zůstávala jsem napnutá jak Mike skončí. Jen jsem to čekala trochu víc vyhrocené.
Povídka o dospívání, vzpomínkách, nadpřirozenu, paměti, stáří a o vztazích dětí a seniorů.
Povídka NABITO se mi četla o poznání hůř. Ze začátku má pomalejší rozjezd, ale vyvíjela se zajímavě a nakonec měla dost šokující závěr. V tomto parádním thrilleru se s tím autor opravdu nemaže a ukazuje, že hrdinové nejsou vždy jen dobří lidé.
V povídce je vidět, jak moc dokáží zbraně ničit a kolika lidem to změní život, když jsou v nesprávných rukách. A je jedno jestli je to žena, která je má jen ráda, ale jednou ji někdo prostě naštve nebo jsou ty ruce bývalého vojáka.
V NEBI. Co byste dělali kdybyste skákali z letadla, báli se výšek a když už skončíte, neskončíte na zemi, ale na podivném mraku, který vás nepustí dolů?
Tato povídka mě hodně zaujala už od začátku. Popisy byly hodně vydařené a já pokaždé, když jsem byla venku se dívala na mraky.
Byla originální, čtivá a byla jsem zvědavá jak dopadne.
DÉŠŤ je boží povídka přesně podle mého gusta, která mě chytila a nepustila. Zhltla jsem ji za jeden večer. Protože nejde jen tak ignorovat, když místo deště prší ostré a dlouhé střepy.
Za mě měla všechno! Originalitu, napětí, akci, spád i smutné chvilky.
Povídky jsou svými náměty originální, ale bohužel samotné provedení trochu pokulhává.
Momentka by, za mě, mohl být skvělý román, tady jí zradil ten konec.
Jedná se o soubor 4 povídek, které se vskutku zaobírají všemožným počasím, a jeho vlivem na lidské životy, takže ten název k tomu úplně sedí. Často se v knize vyskytovaly pasáže, které byly vážně psycho, u povídky č. 2 jsem měla chuť tu knihu vůbec nedočíst, autorův styl byl poměrně zvláštní, ale zároveň je třeba říct, že se tam také našly věci, ze kterých bylo možné si něco málo do života vzít.
A o čem že to vlastně je? Povídka č. 1 pojednávala o malém chlapci a jedné postarší dámě, která se nechtěla být vyfocena zvláštním foťákem, povídka č. 2 o muži, který neodešel zcela za zcela dobrých okolností, a následně bojoval o to, aby mohl trávit čas se svým synem, povídka č. 3 o pobytu chlapce na mraku, který vlastně mrakem nebyl, a povídka č. 4 o prapodivném dešti, schopné zcela zničit lidské životy.
Nejvíce ze všech se mi líbila povídka č. 1, nejhorší byla povídka č. 2, a kdybych u povídky č. 4 vynechala určité pasáže, nejspíše by se dostala na první příčku.
Postupně jak se mi líbily povídky - Déšť, Momentka, Nabito, V nebi (tu jsem skoro odložila).
Je to moje druhá povídková kniha od tohoto autora a rozhodně nezůstane poslední. Budu se muset na jeho tvorbu podívat důkladněji...
Kniha je souborem čtyř originálních povídek, každá z jiného soudku, ale všechny byly víc než dobré... Autorův styl psaní mi prostě sedí.
Nejvíc mě zaujala povídka Déšť, možná pro moji oblibu apokalyptických příběhů, možná proto, že se odehrávala v BOULDERU, který je všem čtenářům Mistra Kinga důvěrně známý....
Hill je lepší spisovatel než jeho tatík, jen kdyby to bylo bez nesnesitelné politické agitky. Vlhký sen, jak Izrael srovná Teherán se zemí, vzbuzuje dojem, že je autor podplacený Johnem Boltonem. Navíc by mě zajímalo, co má Joe proti Gruzii, ochutnal už někdy jejich božskou kuchyni?
Moje první kniha od Joa Hilla a docela mě bavila. 4 různé povídky , které mě vtáhly do děje.
Povídky jsou čtivé, dobře napsané. Autor má zajímavé nápady a nad povídkami se dá ještě dlouho po přečtení přemýšlet.
Divné počasí od Kingova syna je souborem čtyř povídek, kde mě opravdu bavily tři povídky. Nejlepší asi Nabito, pak Déšť, Momentka a poslední V nebi. Každopádně to je má první kniha od Joe Hilla (pseudonym) a jde vidět, že se potatil.
Tato kniha mě bohužel úplně nenadchla. Velmi kladně hodnotím náměty jednotlivých povídek, které jsou opravdu zajímavé. Zpracování už ve většině případů až tak zajímavé není. Nejvíce se mi líbila povídka s názvem Momentka, která se i nejlépe četla. Dovedla bych si ji představit i jako samostatné dílo, kde by byl větší prostor pro rozvedení příběhu. V povídce byl celkově dost osekaný což je škoda. Ostatní povídky už mě tolik neoslovily a měla jsem i problémy se začíst. Věřím, že kdyby jednotlivé příběhy autor zpracoval samostatně a dal postavám i samotnému příběhu více prostoru působilo by to lépe.
(SPOILER)
Sbírka povídek od syna mistra hororu neudělala v rodině u Kingů ostudu. Joe Hill je svěží vítr, píše podobně poutavě a chvílemi mně přijde drsnější, to už se mě dotklo u Černé Krabice. Ale proč by ne ;-)
Momentka byla moc pěkná povídka, takové mám moc rád.4/5
U povídky Nabito jsem se zasekl, nezaujala mě ta oslava zbraní a střílení do všeho živého. Ale nápad zajímavý. 3/5.
Třetí povídka V Nebi svým filozofováním a úvahami hlavní postavy o neopětované lásce rozhodně věrně popisuje, co se uvnitř člověka může odehrávat. A ještě na oblačném neidentifikovatelném předmětu, který má funkci stavět vzdušné zámky. 4/5.
Poslední Déšť, je takový lehký roadtrip na krystalcích skla, které křupe, škrábe a zabíjí. Nádech apokalyptického konce světa považuji za přitažlivou variantu otázky, co kdyby. 4/5.
Knížku doporučuji Všem a chystám se na dalšího Hilla, dokud nevyjde další nový King :)
Zkusila jsem něco nového. Nejsem příliš fanouškem hororu. Začala jsem těmito povídkami. Říkala jsem si: když mě to nebude bavit, jednoduše knihu odložím. A neodložila jsem. Přečetla jsem jedním dechem. Každá povídka je jiná, na zcelajiné téma a prostě originální.
Určitě si od autora zase něčí přečtu
Čtyři velmi povedené povídky od syna S. Kinga Joa Hilla. Každá má své specifické prostředí a přesto majjí mnoho společného. Napětí a dobrodružství vám poskytne každá. Asi nejvíc se mi líbila povídky Nabito.
Štítky knihy
povídky Kalifornie horory počasí lesby, lesbismus léto Colorado sci-fi
Část díla
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Knížka, která zahrnuje 4 povídky, které byly zajímavé (některé více, některé méně), a které ocení hlavně fanoušci Kinga.
První povídka "Momentka" je o Mikeovi, který se setká s tajemným Féničanem, který vlastní fotoaparát, který ale nefotí jen tak obyčejné fotky. A jak to souvisí s dnes již zmatenou, ale přesto laskavou sousedkou, se kterou má Mike spoustu vzpomínek?
Druhá povídka Nabito mě moc nenadchla. Becki se úplně nedaří a je zářným příkladem, jak to dopadá, když se zbraň octne v rukou nesprávného člověka. I když bývalý voják Kellaway není také zrovna tou nejšťastnější volbou....
Třetí povídka V nebi byla o Aubrey, kterého čeká seskok padákem. Jenže jemu se nechce a chce to odpískat, jenže najednou bude muset skočit. Dopadne na místo, které vypadá jako mrak, ale mrak to tak docela není....
Poslední povídka Déšť byla boží, ta se mi líbila moc.
Honeysuckle je lesbička, která zažije déšť. Ale není to obyčejný déšť, z nebe prší krystalky, které vypadají jako jehly a mají na svědomí spoustu mrtvých. A nejen mrtvých přímo, ale i dalších, neboť se na tuto tragédii nabalí další nešťastné události....
Celkově zajímavé pohodové čtení, u kterého se sice bát nebudete, ale může vás to vtáhnout do děje plnou silou.