Divoká kachna
Henrik Ibsen
Divoká kachna - drama o pěti dějstvích Továrník Werle prováděl kdysi s přítelem Ekdalem nezákonné obchody, kvůli nimž se nakonec oba dostali před soud. Zatímco Ekdal byl tvrdě potrestán a fyzicky i duševně se z toho zcela zhroutil, Werlovi se podařilo vyváznout, pořídil si továrnu a nebývale zbohatl. Ekdalovi se poté snažil pomoci tak, že ho u sebe zaměstnal přepisováním dokumentů, jeho syna Hjalmara dal vyučit fotografem a seznámil ho s jeho nynější ženou Ginou. Na tuto pomoc však továrníkův syn Gregers, který už dlouho nemá s otcem dobrý vztah (vyčítá mu, že se nechoval dobře k jeho dnes již zemřelé matce), pohlíží velmi kriticky. Fotografováním a přepisem spisů se totiž člověk přeci jen dobře neuživí, a tak Ekdalovi dřou bídu s nouzí, žijí v chudém domě s bláznivým starým Ekdalem, na něhož byla svalena celá vina z tehdejších nekalých obchodů a společnost na ně pohlíží skrz prsty, zatímco Werle si žije v přepychu jako vážený slušný občan. Když se Gregers navíc dozví, že Hjalmarova milovaná dcerka Hedvika je pravděpodobně biologickou dcerou továrníka, Gregersova otce, který, aby ušel podezření, provdal rychle Ginu za Hjalmara a hrál si přitom na dobrodince, rozhodne se továrníkův syn, že mladého Ekdala vyvede v bludu, ve kterém žije a vyjeví mu pravdu. Tím však způsobí hotovou katastrofu... Divoká kachna provází čtenáře (či diváka) celou hrou a symbolizuje pocit opuštěného, společností vykořeněného, tonoucího nevinného člověka (tak se cítila především Hedvika, ale také její otec Hjalmar anebo mladý Werle).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1899 , František ŠimáčekOriginální název:
Vildanden, 1899
více info...
Přidat komentář
Od tohoto dramatu jsem neměla nijak velká očekávání a chtěla si to přečíst jen proto, že je to prostě klasika. Ale nakonec to na mne vcelku zapůsobilo.
Hra využívá řady metafor - největší z nich pak tvoří název samotné hry. Je potřeba číst trochu pozorněji, aby čtenář odhalil vše, co mu v tomhle může autor nabídnout. Sama si budu Divokou kachnu vůli tomu přečíst ještě jednou - obávám se, že mi možná pár věcí uniklo.
Přesto ve mně hra vyvolala hodně emocí - především v závěru. A také otázky. To je asi to, co mám na knihách obecně nejradši - když mají vedle zajímavého příběhu či zajímavých postav ještě nějaký přesah v podobě otázek či emocí. Postavy se tady vyrovnávají se svou minulostí, se svými rozhodnutími, s rozhodnutím ostatních - kolikrát s rozhodnutími, která někdo udělal za zády jednotlivých postav. A jaká je moralita? Dá se jednání za zády někoho dalšího nějak obhájit? I když tak bylo učiněno s dobrým úmyslem? A jaké to je zabřednout do bahna vlastního života a nemoci se vymanit?
Divokou kachnu určitě mohu doporučit vaší pozornosti. Nedávám plný počet - jsou hry, které mne bavily jednoduše více. A navíc mi tady asi něco trochu uniklo, tak se neodvažuji dát 5 hvězd.
Původně jsem si chtěl půjčit z knihovny hru NORA, ale tuto hru bohužel neměli, tak jsem si vybral hru DIVOKÁ KACHNA. V této hře se sice vyskytuje více postav, ale dokázal jsem se celkem rychle zorientovat a začíst se. Struktura hry je komplikovanější a využívá se symbolů. Knihu hodnotím na 100 %.
Jaké by mohlo být poučení z této hry? Někdy, je lépe neplést se do cizích záležitostí a nechat věci v poklidu a v některých okamžicích, když zjistíme skutečnosti, o kterých jsme nevěděli, bychom se měli snažit zachovat chladnou hlavu a zamyslet se nad kroky, které následně uděláme.
Divoká kachna byla první knihou, kterou jsem přečetl od Henrika Ibsena. Časem bych si chtěl přečíst hru NORA.
V závěru se nachází medailonek HENRIK IBSEN a POZNÁMKA KE HŘE.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Bez nezávislosti se totiž člověk neobejde, má-li v tomto světě nějaké poslání.
Vždyť nic na světě se přece nevyrovná tomu, když člověk odpustí chybujícímu –
Když připravíte průměrného člověka o životní lež, připravíte ho tím zároveň o štěstí.
Nikdo by neměl nikdy znát celou pravdu o tom druhém. Zvlášť když ho miluje.
Toto je jedna z nejlepších a nejsilnějších her, kterou znám.
V diele sledujeme rozpad rodiny pod ťarchou "absolútnej požiadavky" neobmedzenej úprimnosti medzi manželmi.
Ze začátku jsem se příliš neorientovala v postavách - kdo je kdo - a později mi občas unikaly i myšlenky, které se postavy snažili interpretovat...
Tento dojem určitého chaosu mě bohužel do konce knihy neopustil, proto hodnotím jen 2*. Asi nejsem typ na čtení dramat.
Děj je ale opravdu poutavý a zajímavý.
Štítky knihy
norská literatura severská literatura
Autorovy další knížky
| 2013 |  Domeček pro panenky (Nora) |
| 1949 |  Peer Gynt |
| 2009 | Nepřítel lidu |
| 2011 | Divoká kachna |
| 2006 | Hry I |
Po audionahrávkách poetického Peer Gynta a přízemnějšího Nepřítele lidu přichází Divoká kachna, tentokrát čtená (jako fyzická kniha). Zachovává si svou věcnost, zároveň však implementuje přesahující symboly.
Divoká kachna se zabývá rozvratem mezilidských vztahů zapříčiněném minulostí. Ústředním motivem je odpuštění. Dokážeme odpustit člověku, kterého milujeme, po zjištění, že tato láska vyrostla na lži a neupřímnosti? Společnými léty vybudovaný skutečný cit, rozvinutý z chladného a prohnaného jádra, bodá opravdu hluboko. Člověk se nad to může povznést, nebo se vrátit v čase, zapomenout, kam to spělo, zahrabat se na dně jezera jako postřelená kachna a pomalu umírat ve svých bolestech.
Odpuštění považuji za velmi vzácnou lidskou schopnost, která je nesmírně těžká. Divoká kachna tento pojem rozvíjí a říká člověku něco jako: Zkus se na to podívat i z jiných úhlů. Zamysli se nad těmito věcmi ještě jednou a ujasni si, co je v životě důležité.
Pro mě zatím nejlepší Ibsenova práce, která má tendenci zrát.