Divoká kachna
Henrik Ibsen
Ibsenovo drama odhaluje příběh rodiny Hjalmara Ekdala. V postavách hry se naplňuje osud divoké kachny, kterou postřelil továrník Werle. Stejně jako ona jsou Werlem zasaženi všichni z rodiny, klesli kvůli němu do bahna a chaluh a od té doby vedou nepřirozený, umělý život plný falešných iluzí a přetvářky. Jedno z nejpůsobivějších autorových dramat vychází v moderním překlad Fr. Fröhlicha jako 81. svazek edice D.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2011 , ArturOriginální název:
Vildanden, 1899
více info...
Přidat komentář
Od tohoto dramatu jsem neměla nijak velká očekávání a chtěla si to přečíst jen proto, že je to prostě klasika. Ale nakonec to na mne vcelku zapůsobilo.
Hra využívá řady metafor - největší z nich pak tvoří název samotné hry. Je potřeba číst trochu pozorněji, aby čtenář odhalil vše, co mu v tomhle může autor nabídnout. Sama si budu Divokou kachnu vůli tomu přečíst ještě jednou - obávám se, že mi možná pár věcí uniklo.
Přesto ve mně hra vyvolala hodně emocí - především v závěru. A také otázky. To je asi to, co mám na knihách obecně nejradši - když mají vedle zajímavého příběhu či zajímavých postav ještě nějaký přesah v podobě otázek či emocí. Postavy se tady vyrovnávají se svou minulostí, se svými rozhodnutími, s rozhodnutím ostatních - kolikrát s rozhodnutími, která někdo udělal za zády jednotlivých postav. A jaká je moralita? Dá se jednání za zády někoho dalšího nějak obhájit? I když tak bylo učiněno s dobrým úmyslem? A jaké to je zabřednout do bahna vlastního života a nemoci se vymanit?
Divokou kachnu určitě mohu doporučit vaší pozornosti. Nedávám plný počet - jsou hry, které mne bavily jednoduše více. A navíc mi tady asi něco trochu uniklo, tak se neodvažuji dát 5 hvězd.
Původně jsem si chtěl půjčit z knihovny hru NORA, ale tuto hru bohužel neměli, tak jsem si vybral hru DIVOKÁ KACHNA. V této hře se sice vyskytuje více postav, ale dokázal jsem se celkem rychle zorientovat a začíst se. Struktura hry je komplikovanější a využívá se symbolů. Knihu hodnotím na 100 %.
Jaké by mohlo být poučení z této hry? Někdy, je lépe neplést se do cizích záležitostí a nechat věci v poklidu a v některých okamžicích, když zjistíme skutečnosti, o kterých jsme nevěděli, bychom se měli snažit zachovat chladnou hlavu a zamyslet se nad kroky, které následně uděláme.
Divoká kachna byla první knihou, kterou jsem přečetl od Henrika Ibsena. Časem bych si chtěl přečíst hru NORA.
V závěru se nachází medailonek HENRIK IBSEN a POZNÁMKA KE HŘE.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Bez nezávislosti se totiž člověk neobejde, má-li v tomto světě nějaké poslání.
Vždyť nic na světě se přece nevyrovná tomu, když člověk odpustí chybujícímu –
Když připravíte průměrného člověka o životní lež, připravíte ho tím zároveň o štěstí.
Nikdo by neměl nikdy znát celou pravdu o tom druhém. Zvlášť když ho miluje.
Toto je jedna z nejlepších a nejsilnějších her, kterou znám.
V diele sledujeme rozpad rodiny pod ťarchou "absolútnej požiadavky" neobmedzenej úprimnosti medzi manželmi.
Ze začátku jsem se příliš neorientovala v postavách - kdo je kdo - a později mi občas unikaly i myšlenky, které se postavy snažili interpretovat...
Tento dojem určitého chaosu mě bohužel do konce knihy neopustil, proto hodnotím jen 2*. Asi nejsem typ na čtení dramat.
Děj je ale opravdu poutavý a zajímavý.
Autorovy další knížky
2013 | Domeček pro panenky (Nora) |
1949 | Peer Gynt |
2009 | Nepřítel lidu |
2011 | Divoká kachna |
2006 | Hry I |
Po audionahrávkách poetického Peer Gynta a přízemnějšího Nepřítele lidu přichází Divoká kachna, tentokrát čtená (jako fyzická kniha). Zachovává si svou věcnost, zároveň však implementuje přesahující symboly.
Divoká kachna se zabývá rozvratem mezilidských vztahů zapříčiněném minulostí. Ústředním motivem je odpuštění. Dokážeme odpustit člověku, kterého milujeme, po zjištění, že tato láska vyrostla na lži a neupřímnosti? Společnými léty vybudovaný skutečný cit, rozvinutý z chladného a prohnaného jádra, bodá opravdu hluboko. Člověk se nad to může povznést, nebo se vrátit v čase, zapomenout, kam to spělo, zahrabat se na dně jezera jako postřelená kachna a pomalu umírat ve svých bolestech.
Odpuštění považuji za velmi vzácnou lidskou schopnost, která je nesmírně těžká. Divoká kachna tento pojem rozvíjí a říká člověku něco jako: Zkus se na to podívat i z jiných úhlů. Zamysli se nad těmito věcmi ještě jednou a ujasni si, co je v životě důležité.
Pro mě zatím nejlepší Ibsenova práce, která má tendenci zrát.