Divoké prázdniny
Jan Procházka
Novela o přátelství dvanáctileté dívky a divokého koně. Jímavý příběh dospívající dívky, která se o prázdninách na venkově ujme domněle nebezpečného a proto týraného koně a laskavým slovem a péčí dokáže to, co se dosud nikomu nepodařilo, tj. zkrotit jej a bez sedla na něm jezdit. Příběh, který v podtextu manifestuje protest proti všednosti, proti šedivosti života a staví se proti konvenčním lidským řádům. Pro čtenáře od 12 let... celý text
Přidat komentář
Knížku mi ukázala kamarádka před začátkem výtvarného kroužku, stihla jsem se podívat na začátek a nemyslela jsem pak už na nic jiného, než jak bych si mohla zařídit další čtení. Když jsem si ji pak půjčila, přelouskla jsem ji jedním dechem.
Nádherná kniha! :-)
Dostala jsem se k ní vlastně úplnou náhodou,objevila jsem ji doma v knihovničce,ale rozhodně toho nelituji.Chytla mě a nepustila až do konce.Krásný příběh o čistém přátelství.Zamilovala jsem si jej a rozhodně na něj jen tak nezapomenu.Rozhodně doporučuji! :-))
Jako dítě školou povinné jsem se dostal na řadu s referátem. Zbývalo pár dní a já pořád nic neměl. Pak jsem v knihovně objevil "Divoké prázdniny". Zajásal jsem nad útlostí knihy a dal se pomalu do čtení. A pak rychle... a ještě rychleji...
Zkrátka mě to nečekaně bavilo a pak jsem děj z patra odříkal před celou třídou. Jeden z příznaků kvalitní knihy. Nepotřebujete papír, když příběh nosíte v srdci.
Četla jsem tuto knihu už jako dítě (myslím, že byla vydaná dříve než v roce 1992) a ráda si ji přečtu i jako dospělá.
Knihy o lásce mezi koněm a člověkem mne přitahují, tahle je čistá, přirozená, moc se mi líbí.
Autorovy další knížky
1990 | Ucho |
2009 | Kočár do Vídně |
1965 | Ať žije republika |
1966 | Přestřelka |
1992 | Divoké prázdniny |
Hezký a dojemný prázdninový příběh dvanáctileté Lenky. Odehrává se v 60. letech minulého století, v době kolektivního hospodaření v socialistickém zřízení.
Lenka měla o prázdninách své povinnosti. Musela pomáhat mamince na statku ve slepičárně. V poledne nosila oběd a pivo s cigaretami otci do pískovny.
Její srdce bije pro hřebce Prima, kterému říkají Strakáč. Je to jankovitý kůň, nikdo ho nedokáže zkrotit. Jen Lenku poslouchá a je jí oddaný. Ona ví, proč je ke kočímu tak vzpurný. Je to zlý člověk, bije ho, trápí hladem a žízní a rád by ho poslal na porážku.
Lenka je citlivé děvče, velice oddané. I přes varování rodičů ke koni chodí, chrání ho a ošetřuje, dokonce mu zachrání život, aby nebyl poslán na jatka. Její odvaha a oddanost je nakonec oceněna rodiči i správcem statku. Strakáč se z lásky a oddanosti k ní uklidnil, a mohou si ho na statku nechat.