Divoký zázvor
Anchee Min
Román zachycuje u nás dlouho neznámou podobu kulturní revoluce v Číně - a to očima mladých lidí, které maoistická ideologie zasáhla nejsilněji... Školačku jménem Divoký zázvor pronásledují Rudé gardy. Pro režim je podezřelá: její otec byl Francouz, takže děvče musí být nakažené "buržoazními" myšlenkami, stejně jako její přítelkyně Javor. Román líčí dospívání těchto dvou dívek v Šanghaji na přelomu 60. -70. let, kdy předseda Mao vládl absolutní mocí a jeho následovníci se v jeho jménu chápali zbraní. Z Divokého zázvoru vyroste vzorná komunistka a zazáří i ve světlech reflektorů. Avšak v prostředí maoistické diktatury stačí jediný chybný krok, a z idolu se stane zrádkyně revoluce. Divoký zázvor podlehne zakázané lásce a ohrozí i své blízké…... celý text
Přidat komentář
Kniha je čtivá, jednoduchý styl umožňuje svižnou konzumaci. Příběh z dob maoistického šílenství je fascinující svou absurditou vztahů. Mě trochu iritují hlavní hrdinové, kteří svým masochistickým zbožňováním krutých lidí okolo, jen přilévají oleje do ohně nespravedlnosti a utrpení. Taková je i vypravěčka tohoto románu. V tom zřejmě tkví její charisma ,mě ovšem krajně nesympatické.
Zpracováním knize není co vytknout. Výborně vylíčené prostředí i doba, postavy jasné a procházející hezkým vývojem, vše má logiku, čte se velmi dobře (dá se přečíst za den). Potud za 5*. Osobně mi jde ale děj hrozně proti srsti - fanatismus, blbnutí hlav náctiletým dětem (a pak to podle toho dopadne), dělání z lidí... No nejde říct ani zvířata! :-( Zkrátka subjektivní hodnocení příběhu 1*, výsledná \"za tři\" a posílám ji dál, protože tohle už nikdy číst nechci :-(
Čteno ihned po Divokých labutích, i když se to tu ve fóru nedoporučuje :-)
Labutě jsou obsažnější, víc vypovídající, tohle je jen jeden beletristický příběh z mnoha, který se odehrál během kulturní revoluce v Číně.
I tak hodnotím kladně, příběh je silný, drsný a neuvěřitelný v tom, jak jedinec dokázal zfanatizovat a ovládnout celý národ a poznamenat několik generací...
Fanatické vnímání a oddávání se čemukoliv je shouba sama. Dílo je velmi pěkně psané, žádné složitosti a přesto člověku mrazi... Mnohokráte jsem si řekla "jak může člověk, člověku..." Ani se nechce věřit, že takto lze manipulovat..., co jedním člověkem, ale celým národem. Že lze zničit život celé jedné generace a převrátit život generaci předešlé, aby budoucí generace tuto složitou etapu, tyto zfanatizované hrdiny revoluce měli za blázny a pošetilce.
Zaujímavý bol len popis bežného života hlavne školákov počas tzv. Kultúrnej revolúcie, to vymývanie mozgov, povinné zbožňovanie predsedu Maoa a nekonečný príval jeho citátov, ktorých šírenie bolo zmyslom ich existencie. Ale ten milostný príbeh ani pochabé až hlúpe správanie sa Javoru ma nepresvedčili.
P. S. Neodporúčam čítať bezprostredne po Divokých labutiach, vyznieva to ako chabý odvar.
Divoký příběh, to je teda něco. Úplně nepředstavitelné. Šílenství. Ještě pár stránek a taky začnu recitovat Maaovy citáty.
Původní ( prapůvodní ) komunistická myšlenka je ušlechtilá ( podotýkám, že nejsem komunista ). Takové to " blaho pro všechny " a aby se " všichni měli dobře "... To je hezké... Potíž je v tom, že to nefunguje. Hesla typu " milujme se všichni navzájem " asi nelze prosazovat násilím... A kdo miluje málo a nepřesvědčivě, na toho vezměme bič... To už je pak jen krůček k poměřování, dokdy je láska k bližnímu ( a hlavně k vůdci ) ještě dostatečná, a kdy už je její malost trestuhodná.
Příběh o tom, jak je dobré nebýt v Číně, ačkoli neskutečný absurdistán starší ročníky znají i od nás. Ale případ babičky souzené za hanobení Milované Hlavy Státu, protože volala na ulici kočku, jež se řekne čínsky mao, se asi mohl stát jen od nás na východ. Naštěstí. Po knize Balzac a švadlenka druhá (moje) literární sonda do Číny, doporučuju obě.
Vzhledem k maoistickému šílenství a fanatismu, které v knize vládne, že snad na každé stránce je zmínka o Maovi nejméně tisíckrát absurditě jednání hlavních hrdinů, ke kterým jsem si během četby nenašla žádné sympatie, jsem původně knize nechtěla dát ani ty tři hvězdičky, ale nakonec po racionálním uvážení, kdy po jazykové stránce a svižnosti dějové linky orámované občas historickými reáliemi, jsem se rozhodla dát ji ty 4. Protože ačkoli budete nad těmi šílenostmi kroutit hlavou, nevědět jestli brečet nebo se smát, dostane se vám do rukou poutavé čtení. Nakonec bych knihu doporučila, už jen proto, aby měl člověk v hrubých rysech představu, jaké šílenství ve světě vládne.