Dlouhá cesta dolů
Nick Hornby
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470016/bmid_dlouha-cesta-dolu-bQP-470016.jpg
4
258
258
Silvestr na střeše věžáku Toppers' House na severu Londýna, oblíbeném místě sebevrahů. Čtyři neznámí lidé mají zanedlouho zjistit, že skoncovat se životem naprosto není soukromá záležitost, jak si původně představovali. Věčně opálený Martin Sharp je zkrachovalý moderátor ranního televizního pořadu, jenž měl všechno, co si muž muže přát - děti, ženu, báječný domov, skvělou práci - a o všechno přišel. Sebevražda Je pro Martina logickou a přiměřenou reakcí na život, který se nedá žít. Maureen nemá toho večera jinou možnost, protože Matty zůstal doma. Nikdy nebyl schopen běžných věcí, které děti dělávají - třeba chodit nebo mluvit - a jeho milující matka Maureen se s tím již nedokáže vyrovnat. A tak se tato svědomitá katolička odhodlá spáchat "nejtěžší ze všech hříchů". Také Jess je připravená skočit a absolvovat krátký let. Na střechu ji dohnaly zlomené srdce, osamělost, úzkost dospívání, sedm koktejlů a dva silné ležáky. Poslední je JJ - vysoký, elegantní Američan, jenž vypadá jako rocková hvězda a někdy si myslí, že jako rocková hvězda hraje na kytaru, který klesá pod tíhou hromady svých problému a přináší pizzu. Čtyři neznámí lidé, kteří byli ještě před chvílí přesvědčeni, že jsou sami a se vším skoncují, se rozdělí o pizzu a dají se do řeči - jen aby nakonec zjistili, že mají společného dokonce ještě méně, než se zprvu zdálo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , BB artOriginální název:
A Long Way Down, 2002
více info...
Přidat komentář
Skvělý začátek. Postavy vás chytnou a zajímá vás, co s nimi bude dál. Ale pak to nějak ztrácí tempo, chvílema je to zábavné, chvílema spíš nudné a ve finále jsem se přistihla, že je mi celkem jedno, co se s těmi čtyřmi stane. Nebylo to špatné, ale Hornby prostě nějak není moje krevní skupina.
Čekala jsem, že to bude hodně blbý, ale nebylo. Začátek mě hodně bavil, konec už skoro vůbec. Děj nebyl špatnej, ale ke konci mě hodně otravovalo sebezpytování hlavních hrdinů a takový jejich nezáživný bláboly.
Tak tohle nebylo dobrý. Mohlo by se jednat o průměrnou knihu, pokud bychom vynechali postavu Jess. Rozmazlená hloupá holka, co chce skočit ze střechy, kvůli nevydařenému vztahu s klukem, který jí vlastně žádnou lásku ani vztah nikdy nesliboval. Všichni tam mají své problémy, někteří holt větší než ostatní, ale ona si ten problém vytváří, aby byla zajímavá. Celé to její chování k rodičům, kteří sice nejsou zrovna ideálními příklady rodičovské lásky, ale kteří se jí snaží dopřát jen to nejlepší? Vidím jen rozmazlené děcko s touhou po pozornosti. A o tom opravdu nepotřebuju číst na cca 250 stranách. Možná že se skrz ní autor snažil vytvořit humorný prvek, ale to se teda fakt nepovedlo.
Dlho som pri čítaní knihy tak netrpela. Prvú polovicu príbehu som poctivo prečítala, štvrtinu preletela očami a štvrtinu úplne preskočila a prečítala si až posledné štyri kapitoly, každú z pohľadu inej postavy. 100% súhlasím s komentárom podo mnou. Príbeh nemal žiadny dej, postavy otravné a ako-tak vtipná bola Jess.
Očakávala som niečo iné. Bohužiaľ, táto kniha bola pre mňa šliapnutie vedľa. Hviezdička za námet, druhá za pár vtipných momentov.
Ta anotace, která je tady k tomu uvedena je mnohem zdařileji napsaná než celá kniha, až si říkám, že by tomu brigádníkovy co ten sloupek sesmolil mohli z nakladatelství zavolat a poprosit ho jestli by to nechtěl celé přepsat, protože má pravděpodobně víc talentu než Nick Hornby. Námět je tedy celkem fajn, čtyři lidi, kteří nemají vúbec nic společného si společně rozmluví sebevraždu. A co dál? No, nerad bych spoileroval, ale tady se nemusím bát, protože tady ani není co spoilerovat. Dál nic, vývoj žádný a to málo vtipu co to má, obvykle vychází od nesnesitelné postavy Jess, která se neustále chová jako nakoksovaná puberťačka na párty, nebyl to úplně druh humoru, který by mi seděl. Hlavní postavy jsem si oblíbil natolik, že jsem nebyl ještě ani v púlce knihy a už jsem si přál aby skočily.
Celá první část je povedená. Vtipné pasáže se střídají s dojemnými a k zamyšlení. Jenže pak začalo těch vtipných ubývat a přibyly nudnější pasáže. A tak jsem už ke konci už spěchala, abych ji dočetla a mohla se pustit do něčeho dalšího. Přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla a s výhradami ji můžu i doporučit. Má to myšlenku a je originální.
Takhle si představuji dobře napsanou „spotřební“ literaturu – a přívlastek neberte ve zlém, protože já to ve zlém nepíšu. Je v něm ukrytá moje spokojenost s tématem (v krátké době druhá humoristická knížka o sebevraždě), se způsobem vyprávění (střídání čtyř vypravěčů, které nabízí různé pohledy na situace, ale umožňuje i porovnat odlišnost vnitřního prožívání vypravěče a poté jeho jednání), s postavami (různými, přesto spojenými „zájmem“), s jazykem (mj. výborný překlad). Mně se to četlo bezvadně, „spotřebovala“ jsem tu DLOUHOU cestu DOLŮ“ za KRÁTKOU dobu - a vynáším autora NAHORU i za to, že do mě nechtěl propasírovat žádnou velkou ideu, např. tím, že by postavy v závěru nějak zásadně vylepšil.
Spotřební = pro některou dobu adekvátní; zrovna teď v takové době dlím.
Senza začátek, ale bohužel dynamika postupně upadala. Příběh mi nepředal přesně to, co jsem od něj očekávala. Nicméně pokud si chcete přečíst čtivou knihu pojednávající o sebevraždě, která je zároveň podaná s nadhledem a humorem, pak je Dlouhá cesta dolů právě pro vás.
Tohle byl rozhodně zajímavý náhled do života lidí, které spojuje touha skočit. Známý věžák, nový rok, proč ne? A přesto odejdou všichni živí. Originální nápad, vcelku povedené pojetí postav (až tedy na mladou dámu, která mi přišla místy až příliš vyšinutá).
Finální část mi co do celku příliš nesedí, možná bych dal přednost něčemu nenápadnějšímu a méně vyhrocenému. Jinak ale velmi povedený příběh s kapkou humoru a plnou kapsou úvah o životě a smrti. Film si určitě pustím.
4/5.
Z knížky už jsem byla nadšená v knihkupectví. Když jsem si četla anotaci, tak mě to docela zaujalo, jenže… Knížka je rozložená na 3 části a já bych tu třetí klidně úplně vynechala, protože mi to přišlo hrozně vyhrocené anebo spíše vynucené. Celou dobu se děj odehrával rychle, líbilo se mi, že je děj popisován prostřednictvím všech čtyř ústředních postav, ale čím více jsem se blížila ke konci tím to bylo horší a horší, jakoby už autor neměl co dalšího zajímavého psát. Nechci ji hodnotit příliš negativně, kdyby se mi opravdu nelíbila, tak ji nejspíše nedočtu, jen mě mrzí těch zhruba sedmdesát posledních stránek se kterými jsem se natrápila. Možná jsem měla já nějaká přílišná očekávání na samotný konec knihy.
Nečekala jsem od toho moc. Ale možná právě ptoto se mi kniha líbila. Námět knihy mi přijde super, celkem nevšední. Postavy v knize jsou na první pohled tak rozdílné, že si říkáte, že jim to prostě nikdy nemůže fungovat. Ale funguje to. Myslím si, že I filmová verze je dobře zpracovaná a stojí za zhlédnutí.
Kniha mě zaujala obálkou, říkala jsem si, že když tomu věnovali film s Brosnanem, tak to nemůže být taková slátanina, no ne? Nakonec dám šanci i filmu, ta knížka má něco do sebe, i když některé pasáže jsem se ztrácela..
Nic vysokého, nic hlubokého a přesto jsem se upřímně zasmála už na první stránce a často jsem se zastavovala u myšlenek pod zdánlivě nevinnými větičkami a měla chuť si je zapsat a pak nad nimi v náhodném pořadí jen tak pár hodin hloubat. Je to místy strašně pomalé a úplně o ničem a přesto se to v něčem dotýká asi úplně každého života, ať už je sebešťastnější. Dlouhá cesta dolů, do zákoutí mozku, kam se běžně nepodíváte. Nebo jen oddychovka na cestu do vlaku. Záleží na vás...
Námět se mi velmi líbil, u každé postavy jsem si něco našla, ale nakonec mi paradoxně největší smysl dávala Jess. A teď nemyslím proč byla na té střeše, ale její myšlenky a názory poté. Například:
,,Potřebujete sebedůvěru, abyste chodili do malejch obchodů se stálejma zákazníkama, do malejch knihkupectví, krámků s muzikou a restaurací a kaváren. Ve Starbucks nebo Pizza Express je každýmu všechno jedno a nikdo neví, kdo jste."
Ovšem, očékávala jsem opravdu víc. Třetí část už byla jen prodlužování, kdy čtenáři dojde, že nemůže očekávat klišé.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli námětu. Čtyři postavy se nezávisle na sobě setkají na stejném sebevražedném místě poslední den v roce a navzájem si ovlivní život.
Pravdou je, že kapitoly se střídaly svižně a rychle, děj ubíhal, ale v podstatě se jednalo o bezduché plácání postav, které pro mě neměly absolutní vývoj. V polovině knihy příběh stagnuje.
Myslela jsem, že půjde o izolaci prostředí, rostoucí averzi mezi postavami, tím by čtenář více pocítil absurditu a bizarnost příběhu a byl by v očekávání, jak to skončí. V tomto případě je všem jasné, jak to dopadne.
Celkově se mi to nelíbilo, dobrý nápad, ale pro mě ten britský humor prostě není.
5Tak pri tomto čítaní som sa pobavila ale i trocha zarazila nad skutočnostou akomálonám niekedy stačí aby sme sa rozhodli urobit ten posledný krok do hlbokého neznáma.
Skvelý humor,úžasné vyjadrovanie,perfektný rozbor čtyroch postáv ktoré sa na streche stretnú a najma znovuobjavenie tajomstva chuti žit dalej a naplno.
Můj oblíbený autor. Líbí se mi, jak Nick Hornby popisuje naší současnost. V téhle knize máme čtyři rozdílné charaktery, na které si čtenář musí postupně udělat názor. Hodně asi záleží na typu čtenáře, na jeho životních zkušenostech a postojích, jak bude postavy vnímat. Já jsem nejvíc fandila Martinovi, ale i ostatní postavy se mi líbily. V knihách N.H. vždycky obdivuji jeho schopnost charakterizovat postavy. V komentáři někdo píše, že tam můžeme najít kus sebe sama. Souhlasím. Postavy podle mě nejsou jen jedineční hrdinové, kteří prožívají úsek života, ale určitým způsobem zobecněné postavy, prototypy lidí, které potkáváme kolem sebe. Neurčité vyústění na konci mi nevadilo. Pro mě to znamenalo něco jako: žij svůj život dál, ještě se dá leccos prožít a třeba i napravit. Moje hodnocení asi vyznívá suchopárně, ale humor je stále přítomen. Mě to bavilo.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Dlouhá cesta dolů |
| 2001 |  Fotbalová horečka |
| 2002 | Všechny moje lásky |
| 2002 | Jak být dobrý |
| 2004 | Jak na věc |
Moje první seznámení s autorem a musím říct, že to byla nejveselejší kniha o sebevraždě co jsem mohla číst. Ukázka toho jak málo stačí k tomu, aby vše dopadlo úplně jinak. Příběh o tom, jak jeden okamžik dokáže spojit čtyři naprosto odlišné bytosti. Za mě opravdu kniha co stojí za přečtení.