Dlouhá cesta z ráje
Leah Chishugi
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138767/bmid_dlouha-cesta-z-raje-65c93cda7a646.jpg
5
90
90
Autobiografický příběh trnité cesty někdejší rwandské modelky je strhující, i když často hodně syrové čtení. Děj se vrací ke genocidě, která v roce 1994 zcela rozvrátila zemi a zanechala za sebou statisíce mrtvých. Ihned v prologu je čtenář vystaven drsné scéně, když je Leah se svým půlročním synem, jeho chůvou a strýcem na útěku zastavena vraždícími Hutuy, kteří jí přímo před očima umlátí strýce k smrti, ji samotnou vážně zraní a nechají ležet na hromadě mrtvých těl. Leah se vydává na strastiplnou cestu, netuší, co se stalo s milovaným mužem, rodiči ani sourozenci, a nemůže nikomu věřit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
A Long Way from Paradise, 2010
více info...
Přidat komentář
Před časem jsem četla dvě knížky o těchto událostech, 1. byla knížka Přežila jsem a 2. Odpustila jsem, tak jsem věděla, že to nebude lehké čtení a taky nebylo. Od té události uběhlo skoro 30 let, ale takové děsy se dějí stále a nejen v Africe. Člověk si pak váží, že ráno vstane z teplé postele, v klidu se nasnídá a má před sebou celkem příjemný den bez problémů. Je to knížka, která zasáhne hodně citově. Leah měla ve své strastiplné a zoufalé cestě štěstí, že se dokázala vždycky obrátit lidi, kteří jí pomohli zachránit život její i jejího syna.
Toto vyprávění o hrůzách genocidy ve Rwandě, mě velice zasáhlo. Často mi při čtení tekly slzy, bylo to velice smutné a otřesné zároveň.
Velice zajímavé téma a silný příběh. Nemohu se ale zbavit pocitu, že hlavní hrdinka měla až nezvykle velké štěstí, co se týče lidí, kteří byli ochotni ji pomoci. Tolikrát jí šlo o život a vždycky z toho nějakým zázrakem vyvázla. A to je tam těch lidí zmíněno spousta, chvíli jsem se v nich už ani neorientovala. Jen mi přijde divné, že se jen tak s někým dá do řeči v autobuse, na ulici nebo na trhu a všichni se můžou přetrhnout touhou ji pomoci, nechávat ji u sebe, platit ji výdaje, zajišťovat lepší bydlení a nic za to nechtít Chápu, že Afričané jsou možná trochu více přístupnější a pohostinější, než Evropané, ale tohle mi přišlo trochu přitažené za vlasy. A ještě mi dost neštimuje jedna věc. Leah tvrdí, že v době genocidy, když utíkala ze Rwandy jí bylo 17 let. Našla jsem si ji na googlu a její rok narození je 1974. Takže v době genocidy ji muselo být 20. Trochu mě to uvádí v nedůvěru.
Stále mě udivuje jaká zvěrstva páchají lidi na lidech. Tento skutečný příběh je toho důkazem. Velmi smutná kniha s dějem, který nikdo nechce zažít.
Muj dojem je tak pul na pul. Na jedne strane velmi originalni tema, o dulezitosti sireni povedomi o podobnych udalostech, jejich pricinach, zakulisi, akterech, snad neni treba pochybovat. I v "male zemi kdesi v Africe" ziji lide jako my, se stejnymi prostymi touhami po klidnem zivote, sebeuplatneni, rodine, proto neni fer, aby cely svet nechal temer bez povsimnuti natolik tragicke udalosti jen proto, ze nejde o strategickou lokalitu. Na druhe strane ovsem autorka, ac nepochybne vedena dobrym umyslem, je stale "jen" nahodnym ocitym svedkem deni a jeji liceni pusobi silne amatersky. Pribeh postrada vyssi literarni kvalitu a zahy sklouzne k prostemu vypravovani. Ovsem i presto kniha za precteni stoji, vnitrni poselstvi popisovaneho daleko presahuje dulezitost, kterou lze prikladat jeho jazykovemu vyjadreni.
O rwandské genocidě jsem nevěděla. Teď vím víc, než bych asi chtěla :-( Nejvíc mě šokoval přístup OSN, takže se chystám přečíst knihu Podat ruku ďáblovi, abych se dozvěděla ještě něco z pohledu jiné strany. Každopádně je trestuhodné, že Evropa a zbytek světa jen tak přihlíželi takovým hrůzám.
Neuvěřitelný a smutný příběh z Rwandy. Je neskutečný,co se ve světě děje. Doporučuji přečíst a hlavně lidem co jsi neustále na něco stěžují.
Přečteno jedním dechem. Poslední roky mě zajímají právě nejvíce skutečné příběhy lidí, protože mám pocit, že právě z takových knih si odnáším nejvíc. Drásavý příběh z tohoto prostředí byl pro mě opět něčím novým, protože jsem o genocidě v této oblasti věděla jen žalostně málo. Černý vtípek na závěr - proč jsem měla chvilkami pocit, že je kniha skrytou reklamu na výrobek Fanta? ;-)
Stále váhám, zda by v mém finálním dojmu z knihy měla převažovat síla příběhu, nebo nemotornost vypravování. Není pochyb o tom, že autorka má co říct. (Nezáviděníhoně mnoho.) Vzhledem k časovému odstupu od událostí bych ale čekala, že vše bude podáno kultivovaněji (promyšleněji?) a že se v textu nebudou neustále opakovat myšlenky, neřkuli celé pasáže. (Naprosto alarmující skutečností pak bylo množství hrubek, které v textu zůstaly!!!) Protože se ale bojím být považována za cynického misantropa, který nemá pochopení pro lidské utrpení, vyškrábala jsem hodnocení až na čtyři hvězdy. Navzdory všem srdcervoucím momentům připomínajícím telenovelu v druhé části knihy, neboť s uvěřitelností reálného příběhu tězko polemizovat.
Velice působivá kniha o zvěrstvech ve Rwandě. Neuvěřitelné, co se ještě v době nedávno minulé dělo ve světě....
Přečeta jsem jedním dechem. Mám jasněji a trochu víc se už vyznám v příčině konfliktu. I když si myslím, že by možná stačilo i méně, aby byla záminka. Lidi jsou pořád málo tolerantní, od křižáckých tažení už uplynulo kolik století a pořád se mezi sebou řežou. Toto je ale výbuch čirého sadismu a zloby, myslím, že Hutuové museli být navíc i jinak zdrogovaní, než jen lačností po krvi "nepřítele". Leah mi přiblížila život v Africe, dá se říci, že pochází z vyšší společenské vrstvy než já a líbilo se mi vylíčení jejího dětství v rodině. Rodiče byli obdivuhodní, že zvládali tolik aktivit a přece se stihli věnovat svým dětem s příkladnou laskavostí a porozuměním. To, co prožívala při útěku s dítětem, se mi zdá jako naprostý horor a divím se, že si zachovala zdravý rozum. Ano, někteří lidé to tak mají. V momentě nejvyššího ohrožení jim zůstane chladná hlava a sesypou se až tehdy, kdy nebezpečí pomine. Štěstí, že zůstali svědci, kteří mohli informovat svět. A OSN se opět "předvedla" coby naprosto zbytečná organizace. Když jde do tuhého, dělá, že se jí to netýká...a jede dál. Pasáž, kdy je vojáci z OSN nemohli ochránit ač by mohli, jen k tomu neměli povolení OSN - tak nad tím zůstává rozum stát. Byli za takové rozhodnutí pánové z OSN postiženi? Vždyť tím dali svolení k masakrům. To mě vždycky rozpálí doběla, když si představím darmožrouty za zeleným stolem co se mezi lidi ani nedostanou, a přesto o nich rozhodují. Poněkud nerozumím negativnímu zhodnocení knihy Tishy8409. Že by prožila něco mnohem horšího??
Je neuvěřitelné, co všechno se tam dělo. Autorka si zažila své, celá ta genocida byla strašná a zbytečná. Celá léta žijí vedle sebe, Tutsiové a Hutuové, a nakonec jedni začnou zabíjet druhé. Leah to měla těžké a určitě si spousta jiných zažila stejné hrůzy. Rozhodně poskytuje náhled do rwandské genocidy. Určitě doporučuji přečíst.
Hodně syrové? pár seků a řezů mačetama, nějaké znásilnění a přeživší dětičky u mrtvých matek. Ona viděla jen začátek, ale zdaleka nebyla u všeho.
Jo, to bolavý je. Ale jinak jí byl Bůh neskutečně milostiv, že jí do cesty seslal miliony přátel, že na každém kroku potkala někoho, kdo jí pomohl a nic za to po ní nechtěl.
Přežila, přešla, kromě rány na břiše a pár řínutí mačetami, kdy to, že jí ubližují, její přátelé pouze hráli, vlastně nic nemá ani ona, ani její syn.
Na to, že to bylo jen 17letý děcko, z toho vyvázla sakra dobře.
Nelíbila se mi tam místa kde jako pořád zdůrazňuje svou dokonalost i dokonalost svý lásky i života, jako by tím chtěla říct že JÍ se přece nic takovýho stát nemělo.
Jinak její podivení na konci " svět řekl ach to je hrozné a pak se zase odvrátil" se mi líbilo... co čekala?
Jak toto hodnotit? nebrala jsem to ani jako výpověď té hrůzy, ale spíš jako nepříjmenou ji samu...jako hodně si věřící puberťačku, která si hrála na paní světa proto, že viděla všeho pouze zlomek, který se jí dotkl jen minimálně... budu tedy hodnotit ji jako autorku, ne to, co zažila.
Nemohu uvěřit, že se tohle všechno stalo teprve před "několika" lety... hrůzné, neuvěřitelné, nepochopitelné, tak realistické... a temné. Máte "problém"? Opravdu máte nějaký "problém"? Přečtěte si tuhle knížku, zjistíte, že řešíte totální prkotinu, tak moc je tento příběh opravdový, protože on se, bohužel, opravdu stal...
Spolu s filmem "Hotel Rwanda"http://www.csfd.cz/film/182289-hotel-rwanda/ doporučuji přečíst. O tomhle by člověk měl vědět :-(
O rwandské genocidě a problému uprchlíku jsem toho za poslední roky tolik přečetla, ale pokaždé když čtu o nějakém dalším lidském osudu, který ovlivnila tato hrůzná událost, tak mě to zasáhne stejně jako když jsem poprvé viděla Hotel Rwandu a začala jsem se s problematikou seznamovat. Rozhodně můžu knihu doporučit, oceňuji na ni především to, že se nezastavuje jen u vyprávění samotného útěku, ale nastiňuje další problémy, které jsou stále i v dnešní době v této oblasti aktuální a rozhodně je dobře, že se i díky tomu o nich rozšiřuje povědomí.
Osobně si myslím, že takovouhle knihu by si měl přečíst každý. Je neskutečné, že v dnešní době se stále může dít něco takového. Leah má můj velký obdiv.
Z knížky mi běhal mráz po zádech....je strašné,že někdo něco takového prožil a zvláště pak v dnešní době!Myslela jsem,že poté,co uteče z Rwandy už to nebude takový problém,ale to jsem se panečku spletla.Nechápu,jak lidé můžou být tak necitelní.Proč na barvě pleti záleží?Asi takovým věcem nerozumím a doufám,že nikdy nebudu.
Hodně dobrá knížka. Při přečtení prvních stránek jsem si myslela, že se bude jednat o velice drastické čtení, ale naštěstí po chvíli se pokračovalo vyprávěním životní cesty v době genocidy.
Dlouhá cesta z ráje
Nebylo to lehké čtení, neprospívá k tomu ani současná situace v Izraeli. Člověk opravdu nechápe, kde se v lidech bere ta nenávist a ta brutalita. Klobouk dolů před Leah, to co ona dokázala ve svém věku je k neuvěření. Opravdu silná žena . Přeju ji v životě už jenom štěstí.