Dlouhá noc

06.02.2020

Podkarpatská Rus. Když o tom po přečtení této knihy přemýšlím, tak se mi to zdá neuvěřitelné, že tato oblast byla součástí našeho společného státu. Musím přiznat, že o ní mnoho nevím. Snad jen to, že ze tří hlavních částí, ze kterých se skládala naše republika před Mnichovem, byla tato tou nejzaostalejší a pak ještě pár střípků. Ovšem ten obraz skutečného života v té době a v těchto místech se mi začíná odkrývat až nyní. Český učitel tam přichází na svou první štaci, plný očekávání a plánů, s pověřením založit v horách českou školu. Setkává se zde, v tomto až překvapivě multinárodnostním místě, především s velkou bídou prostých lidí. Snad ještě můžu z dalšího poodhalit, že v průběhu času, jak si na toto místo dělali zálusk takřka všichni pohraniční sousedé, se zde satane cizím státním příslušníkem. Tento osud, kdy vlastně neexistovala možnost, jak se nějakým rychlým a bezpečným způsobem dostat zpět, nepotkal jen jeho, ale všechny Čechy, kteří zde většinou zastávali nějaké funkce, ale třeba i vojáky. Slovenské hranice, po vzniku samostatného státu, jsou uzavřené a Podkarpatskou Rusí se šíří mocenský boj o to, kdo bude vládnout, kdo toto území bude ovládat. Při čtení se mi neodbytně vetřela do hlavy jedna myšlenka. Vzorem pro dnešní demokratickou současnost, je nyní často označována právě ona republika, která se zrodila v roce 1918. Pokud u určité části Slováků, při našem tehdejším soužití, převládal pocit, že hrají druhé housle, tak z pohledu Rusínů musím říct, při zachování stejného příměru, že ti byli vlastně úplně bez houslí. Naprosto opomíjená část území, už jen třeba v názvu a za celou dobu existence ve společném státě se nic nezměnilo.
Závěrem: překvapivě dobré a bez nějaké propagandistické masáže. V podstatě bych si troufl říci, že onen vývoj v myšlení postavy, nebyl v té době nikterak osamocený.
Chybělo jen opravdu velice málo, abych hodnotil plným počtem hvězd.
Zcela zasloužené čtyři hvězdy.