Dlouhá, temná, chmurná cesta
Joseph S. Pulver Sr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545039/bmid_dlouha-temna-chmurna-cesta.jpg
4
16
16
Dlouhá, temná, chmurná cesta… Dostavník se znaveně plahočí nelítostnou krajinou a přemáhá ukrutný nepolevující vichr. Putuje zemí nekonečných šedých močálů, rozbahněných kopců a hustých, neproniknutelných hvozdů. Zemí hříchu. Zemí smrti. Državami Odalrica, Clithana a Graue Blutegel, Šedé pijavice. Ošlehaní, větrem bičovaní a zaprášení Boží muži tvořící posádku tohoto dostavníku jsou zrovna tak drsní jako kraj, jenž se je snaží pohltit. Odolávají. Musejí. Neustále pronásledováni stíny Jiných vlků a myšlenkami na cestu domů, chráněni svou čistotou a americkými winchestrovkami neztrácejí odhodlání, které je v této všeobjímající noční můře jejich největší silou. Mají totiž to nejdůležitější poslání a v jeho plnění nesmějí polevit. Poslední mistrovské dílo Joea Pulvera je nepříjemným a současně snovým, hypnagogickým líčením pouti prokletými končinami v trvalém sevření nenávisti, hořkosti a zla. Dlouhá, temná, chmurná cesta je klaustrofobická a neúprosná, a jakmile se vás zmocní, už se z jejích spárů nevysmeknete.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2024 , MedusaOriginální název:
A Long, Dark, Grim Road, 2018
více info...
Přidat komentář
Jedno velké wau.
Nádherná kniha, jak zpracováním ( úžasný obal a kresby) tak obsahem.
Celý text má jakoby rytmus, který nutí člověka číst dál a dál až ke konci cesty...
Toto nie je varovanie, aby ste si Dlouhou, temnou, chmurnou cestu (ne)kupovali, lebo kniha bola vydaná v počte 150 kusov a vypredaná v predpredaji. Toto je len popis, čo ste si kúpili, ak ste si ju kúpili.
A čo ste si kúpili? Luxusne spracovanú kratučkú novelku vydanú ako 100 stranovú miniknižku, kde ak odpočítame predhovor, pohovor a informácie o autorovi dostanete cca 20 normostrán autorského textu. A akého autorského textu! Pomalú meditáciu o šedom svete kde neexistuje dobro. Nejde o žiaden dej, ide len o pocit. Ak vás zasiahne, dáte 5 hviezdičiek. Ak nie... lebo trebárs sa zamyslíte, kde sa čo odohráva, dáte 2 hviezdičky a obe sú za kvalitné spracovanie knihy.
Citát, aby ste boli v obraze, čo vás čaká, ak sa k nej dostanete (áno, celá kniha je takáto):
Cesta... Stodola: seno a trus. Hliněná podlaha. Nahoře pavučiny. Vidle a lopata. Dřevěné vedro. Dřevěný trakař. Koňský postroj je starý popraskaný. Bez ohně. Dřevěná truhla s nářadím, kladivo, sekyrka. Sekera. Svinutá lana - dost na pověšení jejich schránek na vysoký strom... Žádné hroby. Sebastian říká, že své mrtvé jedí... Déšť. Chlad (rozpínavá skutečnost), vítr je břitva... Otrávíme jim studny. Necháváme je naplnit větrem...S hlavou skloněnou je děreme proti němu... Andere Wölfe Graue Bluteged vyjí, číhají... na maso a kosti a duši... Žádná jasná a ryzí Svatá Církev. Ani stopy po Nejsvětejším Bohu... Valící se mlha... Kosa u dveří... Tvrdá šeď pomalu do hrobu. Ošlehaní. Nemytí. Nečistí. Den vláčí po obzoru hasnoucí světlo.
Áno, na túto knihu nezabudnem. Nejde o dej, či príbeh, ale o akúsi unikátnu temnú víziu, ktorú vďaka tomuto textu môžu prežiť mimo autora aj ďalší ľudia. Veľmi podobný, nezameniteľný pocit som mal aj pri poviedke Vyrývání, čo je jediný ďalší Pulverov text, o ktorom viem, že u nás v preklade vyšiel (Černá krídla cthulhu 1). Určite by som uvítal ďalšie preklady. Vďaka vydavateľstvu Medusa za tento počin.
Vážně divná kniha pro divné lidi, kde se vyskytují ještě divnější (možná stále ještě?) lidé na své dlouhé, temné, chmurné kruciátě. Jako stvořené do podzimní sloty, kdy pošmourno a lezavá zima jen umocní urputný zmar linoucí se ze stránek tohoto malého obrazutvorného klenotu, kde není místa pro útěchu.
Hypnotická, dokonale vybroušená jízda. Strhující, ale místy tak nepříjemná, až se i přes krátkou délku dá na jeden zátah přečíst jen s obtížemi. Tohle musela být radost a zároveň peklo překládat.
Ke všemu je kniha nádherně vypravená, ukázkový artefakt. Jsem divným člověkem a jsem na to hrdý.
Těžce pocitová "undergroundová" záležitost, která asi běžného čtenáře nemá moc šanci oslovit. Ale pro ty z nás , jež holdují temnému žánru, jde o téměř klenot. Jedná se, řekl bych až o poezii v próze, některé věty a slova se kolikrát opakují, jakoby v rytmu básně a dodávají textu pocit jakéhosi cyklení hrůz. Chmurné, bezútěšné putovaní třech pistolníků s americkými winchestrovkami větrnou, šedou, zpuchřelou krajinou, povětšinou bičující nelítostným deštěm, za jakousi misí ve jménu PÁNA, kdy cestou kosí skrnaskrz šedé obyvatelé této chladné a pusté satanovi krajiny, poté vesnici vypálí, neohlédnou se, nikdy, a odjedou. Krátký, sugestivní, weird počin. Jsem strašně rád, že knihu vlastním a tímto děkuji Romanu Tilcerovi a jeho nakladatelství Medusa, předně za skvělý překlad (a že to musel být překladatelský oříšek) a za druhé, že u nás mohlo něco takhle svojského vyjít.
Dlouhá, temná, chmurná cesta
Když jsem byl mladší, vyprávěl mi můj děd o knize, kterou četl a jejíž název si nevybavuji. Zato si vzpomínám, že autor knihy tam prý po celé desítky stran popisoval „dusnou a prašnou cestu“. Sice jsem nad tímto postřehem tehdy vrtěl hlavou, ale nějakou mou část to fascinovalo - jak takový text vypadá? Proč ho vlastně autor píše? Čte se to stejně špatně, jak to zní? Mám dojem, že po přečtení Pulverovy knihy to vím. Nicméně se nemohu rozhodnout, zda je výsledné dílo nepřitažlivě bahnitým tokem textu nebo naopak brilantně zkonstruovanou pocitovkou.
Dlouhá, temná, chmurná cesta je přesně takové čtení, jaké slibuje její název. A to nejen emočně, ale i stylem vyprávění. Pokaždé mi chvíli trvalo, než jsem se na text znovu naladil (ano, nemá ani sto stran, ale musel jsem jej číst nadvakrát). Dochází zde totiž k častému - a zcela úmyslnému! - opakování slov, vět i celých pasáží. Někdy v rámci odstavce, jindy po několik stran, a občas dokonce v rámci celého textu. Slouží to však konkrétnímu účelu; text tímto způsobem dovede navodit jedinečný pocit bezútěšné nekončící monotónnosti. Dokonce i když příběh došel do některé z těch částí, kde se stále do úmoru neděje to samé, viděl jsem jednotlivé obrazy černobíle. Všudypřítomná šeď, dující vítr a fanatismus v očích. Ústřední trojice vidí temnotu všude, nic ji netěší a vedou konstantní boj s údajným Zlem. Vše se děje v jakési pochmurné šedé zóně, kde skutečný stav věcí nelze poznat, jen tušit. Nic negraduje ani neklesá. To je celé.
Fyzicky je celá kniha vymazlená, v pevných deskách a vůbec působí radost ji držet v ruce. I vnitřek knihy, papír z tvrdých stránek a netradiční font (dýše oldschoolem) mi udělaly radost. Ovšem je-li k příběhu doporučená hudba, zařadil bych ji na místo, kde ji čtenář najde okamžitě (ne mezi konec příběhu a doslov, ale až na úplný konec knihy). Předmluva v podobě nekrologu byla fajn, jen jsem měl (bez urážky) dojem, že v ní její autor mluví víc o sobě než o Pulverovi. Chválím však doslov, ten mi řekl hodně a potvrdil mi i to skryté poetično, které jsem z textu cítil. Možná i proto děj není tak čtivý; dle mnoha novotvarů a krkolomných větných staveb musel být kumšt tohle dílo srozumitelně převést do češtiny. I tak mám pocit, že jsem nacházel nechtěné chyby a iritovalo mě psaní čísel místo číslovek. (Ale vážně, dvě kozy a 4 slepice? Mé oči krvácejí...!)
Tato kniha z edice Podzem rozhodně není určena konvenčnímu čtenáři a v nakladatelství Medusa se rozhodli správně, když ji vydali pouze v limitovaném množství. Pokud jste dočetli až sem, nejspíš už sami víte, zda tuto cestu zvládnete.
(Výjimečně nehodnotím v jazyce čísel, hvězd a procent. V případě této knihy by to mohlo být zavádějící. Ostatně, důležité je zejména slovní hodnocení.)