Dlouhý pochod
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127320/bmid_dlouhy-pochod-DHH-127320.jpg
3
72
72
Autor líčí v této obsáhlé povídce dlouhý cvičný pochod amerických záložníků a působivě zachycuje nejen duševní stavy a rozpad psychických i tělesných sil pochodujících, ale i tupost a bezohlednost vojenské mašinérie, jež je nesmyslným rozkazem přivodí. Novela vzniklá ze zážitků z vojenského výcvikového tábora v Severní Karolíně, kde Styron působil po povolávacím rozkaze v době Korejské války.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2012 , Mladá frontaOriginální název:
The Long March, 1952
více info...
Přidat komentář
Možná se nenacházím v období, kdy bych povídku dokázal náležitě ocenit, ale celé mi to přišlo tak trochu k ničemu. Nějak jsem nepochopil, v čem jsou působivě zachyceny duševní stavy osob, akorát jsem u toho působivě usnul. Vojna je hnus.
Moje první kniha od Styrona a autor si mě svým faulknerovsky lyrickým stylem získal. Novela se dá sice přečíst během dvou tří hodin, ale kolik se toho do ní vešlo, se tráví ještě několik dní. Život někdy prostě bolí, a přiznat si to, není slabost. Jen jít dál, nezastavit, nepolevit, protože bolesti se vyhnout nedá, dá se jenom přejít.
Nádherná, u nás jaksi nedoceněná spíš brožura než knížka. Vnímám záměr top autora vyjádřit se k válce, potažmo obecně k životu stručně, a přitom zásadně, přímočaře, a přitom oklikou. "A terazky mi povedzte, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" - "Já si, soudruhu majore, představuju Styronovu povídku Dlouhý pochod."
Překvapivě útlá kniha autora, který si jinak libuje v objemných románech. Psychologický souboj dvou mužů, vojáků, jejichž názorový střed vykrystalizuje během nesmyslného vojenského pochodu. Zatímco pro jednoho jde zdánlivě jen o splnění úkolu, pro druhého se stává symbolem odvahy, nepokoření, vzdoru i protestu. Černobílé vidění se ale pod vlivem okolností mění. Teprve překážky a dramatická životní situace ukáže skutečné charaktery i důvody jednání a motivace obou hrdinů.
Tridsiatnici v zálohe vyštvaní na absurdný 36-míľový pochod, až fanatické odhodlanie kapitána Mannixa túto absurditu splniť a všadeprítomná únava a vyčerpanie. Už prvých pár viet prvej kapitoly ponúka nie veľmi sympatickú scénu, no vojna je svinstvo a s nikým sa nemazná. Zaujal ma fakt, že autor pri písaní knihy čerpal z vlastných skúseností a vyhol sa teda zbytočnej romantickej idylke.
Autorův průměr. A nebo to tak prostě hodnotí ŽENA, která přečetla před touto knihou víc než dost knih na téma rozkladu lidských fyzických či psychických sil, takže ji to tolik neohromilo.
Ten rozklad prostě nebyl takový, jaký bych čekala. Teda týkal se spíše pouze jednoho člověka, který měl mindrák a kompenzoval si ho na svých podřízených.
Navíc ta nejasnost postav, kdy jednou autor psal o poručíkovi, pak Culverovi, pak kdovíjak dál (sama už nevím). Prostě ztrácela jsem se.
A tak samo ubíhal děj. Jednou byla noc, pak den? Jednou se kapitán obořil na plukovníka, podruhé byl suspendován? WTF? Já tomu prostě asi nemůžu rozumět. Chápu, že vycházel z vlastních zážitků ale jestli je upravil a nebo ne, je pro mě záhadou.
Já mám z čtení smíšené pocity a vzhledem k tomu, že je to autorova druhá přečtená kniha, tak třetí pravděpodobně rozhodne, jak oblíbený bude u mě.
Mám rád vojenské příběhy, které se zabývají spíš denním cvrkotem v poli než hrdinskými výjevy. A tahle novela je mi blízká o to víc, že hrdinové jsou třicátníci v záloze, kteří byli navzdory všem očekáváním povoláni zpět do služby vlasti - noční můra valné většiny těch, co si prošli základním výcvikem. Přičemž nejde ani tak o hrůzu z násilí, ale spíš ze střetu s gumáckou zaslepeností. A právě tenhle motiv se Williamu Styronovi povedl skvěle zachytit. Naneštěstí, se zápletkou si už tak dobře neporadil. Což o to, jednoduchá je dokonale a dokonce závěr nepokazila ani žádná nacionalistická pointa. Jenže samotné vyprávění bylo na můj vkus takové nijaké. Díky různým vzpomínkovým odbočkám, květnatým metaforám a psychologickým rozborkám jsem pozornost držel stěží a to má novelka bratru sto stran. Docela se na tom podepsalo i to, že konflikt se začne formovat až od poloviny a pak už není moc prostoru jej správně vygradovat, přestože konec se povedl maximálně. Nic než bolest v nohou, to je moje.
Dlouhý pochod je mou první knihou od tohoto autora, a proto nemohu srovnávat se známější Sophiinou volbou...
Kniha se mi celkem líbila. Samotný děj knihy podle mě není až tak důležitý. Podstatnější je, jak se jednotlivé postavy staví k určité skutečnosti, konkrétně cvičnému a pro někoho poněkud nesmyslnému pochodu, a jaké mají důvody pro překonání sebe sama...
Tak vysoce ale hodnotím především proto, že kniha mi přišla do rukou v ten správný okamžik...
První polovina knihy byla seznamování s postavami, v té druhé polovině šli pochod. Musím říci, že pochod mě zaujal, nicméně vše kolem bylo trochu křečovité. Kniha je krátká, přesto je seznamování s postavami dlouhé jak u 300 stránkové knihy.
Nevím proč právě tuhle formu povídky autor zvolil, nebylo to tak zajímavé čtení jako Sophiina volba. .
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Tato dlouhá povídka nebo možná novela má něco do sebe, ale na druhou stranu mám pocit, že z ní šlo vytěžit víc. 70% a na 4* to u mě není. 27. 8. 2023.