Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Richard Bachman série
1. díl >
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Jako asi každá od Kinga... Skvělá, mrazivá, děsivá, ale chytne vás a nepustí. Originální nápad, i když se v knize prakticky nic neděje, hltáte každé slovo...
Ze začátku jsem si říkal no jo tak jdou a pak padl první výstřel a já jsem měla problém knížku zavřít a začít dělat něco jiného.
Po přečtení jsem přemýšlela jestli je možné, že by se někde na zemi mohl uskutečnit takový Dlouhý pochod a pak mi došlo, že s lidskou povahou to není až zas tak nerealistická věc...
Je to prosté! Jdete, jdete, pořád jdete a když už nemůžete, zemřete!
Motivační příručka pro začínající turisty a fanoušky dálkových pochodů!
Co po tomhle napsat? Že mám Dlouhý pochod v hlavě, srdci a nohách. To je zbytečný. Tak to prostě je.
Varování! První varování čtenáři! Koukej tuhle knihu projít a rozhodně nebudeš litovat :)
Začínám se obávat, že se s Kingem v něčem neshodnu. Opět (již potřetí za sebou) se mi stalo, že se mi kniha od něj strašně líbila, hltal jsem ji po celou dobu a zase mi nesedl závěr. Pořád jsem zase čekal na finále, které mě omráčí a opět nic co by mě uspokojilo. Spíš naopak. Škoda. Jinak super kniha.
Od začátku do konce mě nepřestala kniha překvapovat. Každou větu přichází větší a tíživější napětí, že prostě nemůžete přestat číst, aniž byste ze soucitu a zároveň ze strachu nechtěli vědět, co se v dalších okamžicích stane, kdo půjde ven další. Sympatický mi byl nejen autorův styl, ale i některé postavy. Myslím, že autor dokázal velmi věrohodně vykreslit pocity člověka na pokraji sil, situaci, v níž člověk musí bojovat jen sám za sebe. Jsem ohromena :)
Kniha je zaměřena na vytrvalostní soutěž, jejímž cílem je aby jeden z účastníků vydržel co nejdéle. Čím větší únava a útrapy soutěžící sužují, tím jsou samozřejmě pro masy diváků zajímavější. Pachuť případné smrti je pro supy vždy příliš velkým lákadlem. Z příběhu také vyplývá, že u moci je nějaký autoritativní režim, kde mají velkou prioritu ozbrojené složky v čele s armádou. V takové společnosti potom psychická a fyzická námaha nikoho příliš dojímat nemůže. Armáda je přítomna i u pochodu a má ho za úkol doprovázet a dohlížet na pravidla. V příběhu se seznamujeme s řadou postav a zjišťujeme v jakém rozpoložení se postupně nacházejí. Dozvídáme se i několik zajímavostí z jejich osobního života, ale přesný důvod proč se přihlásili do soutěže se tu moc detailně nerozebírá. Vlastně jsem si k nikomu nevytvořil vztah a bylo mi celkem jedno jak nakonec všichni dopadnou. Děj se stejně jako pochod dlouze vleče a brzy se dostaví stereotyp a nuda, takže mě asi v půlce knihy zmáhalo i otáčení stránek. Možná ale byla atmosféra tak dokonalá, že únava padla i na čtenáře. Knížka mi prostě nesedla, možná by byl příběh zajímavější pouze jako povídka.
Naprosto jednoduchá dějová linie, ale kniha se čte doslova jedním dechem, kdybych na to měl víc času tak bych ji jedním dechem opravdu přečetl.
Ať se snažím sebevíc, Kinga si asi neoblíbím. Řbitov zvířátek byla pecka, ale každá další kniha ve mně vyvolává pocit ztráty času...Od první strany vlastně víte, kdo "vyhraje". A 270 následujících stran pořád jen jdou ( tím městem, tou vesnicí, přes lávku, kolem nákupního centra...) a King se snaží rádoby psychologicky vykreslit myšlenkové pochody a charakter postav...Kdyby byl Dlouhý pochod napsán na 50 stran, možná bych tak kritická nebyla...
Opět nádherné vykreslení povah lidí. Dlouhý pochod je sbírka lidí s nejhoršími vlastnostmi - pýcha (jen já to dokážu), lakomství (touha po penězích), hněv (nesnáším ty vedle sebe), smilstvo (nečisté myšlenky) a závist. Snad jen lenost byla všem cizí.
Právě dočtená. Vrátil jsem se k ní zhruba téměř po deseti letech, po době, kdy ze mě sice vyprchaly detaily a pasáže, ale nikoli atmosféra, s níž jsem ji četl...opět skvělá, ne tak jako poprvé, ale rozhodně jedna z těch nejlepších kingovek/bachmanovek (pro mě)
Naprosto skvělá kniha. Čekala jsem něco hororového a ono z toho vyleze filozofické pojednání o smyslu života a smrti. Cesta je vždy důležitější než cíl, protože v konec je stejně pro všechny stejný. Moc krásně se to četlo... Ze začátku jsem si myslela, že se mi ti kluci budou motat a ejhle - oni opravdu mají své osobité charaktery, takže po zavření knihy jsem schopná si pamatovat, o kom příběh byl ;-) Určitě je to jedna z těch knih, které si v budoucnu přečtu znovu.
Kdysi jsem absolvoval Kyjovskou padesátku, takže mohu bezpečně potvrdit, že tento "závod" bych nevyhrál. Už jen z knižní obálky mě bolí celé tělo :-)
Jedno z těch útlejších děl, ale Bachman se nikdy moc nerozepisoval. Měl rychlejší tah na branku než jeho alter ego King (nebo je to obráceně? :-) ). Také zde se jde rovnou na věc. A to doslova. Čtenář otočí sotva pár listů a přestává legrace: "Dítě pláče, bude den, pojď synečku z kola ven."
Je to postavené na hlavu, je to depresivní a je to skvěle napsané. Po dočtení budete dlouho přemýšlet. O čem? To už je vaše věc...
Fantastický, jednoznačně nejlepší King. A vůbec první jeho text, který mi skutečně naháněl hrůzu.
Souhlas s Rockwoodem. Děj odehrávající se pouze na silnici mě vytáčel, ale přesto jsem se nemohl odtrhnout. Prostě PECKA.
88%
Na dlouhý pochod jsem se těšila......kniha je strhující......nedokázala jsem ji odložit, ale pane Bachmane....tím koncem jste mne naprosto dostal.........sice mne strašně naštval, ale postupem času mi přijde stále více geniální..........
Ráda chodím...., moc ráda chodím, ale tohle.... Úžasně napsané, bylo mi s nimi horko i zima, když pršelo, tak jsem se přikrývala... Ty myšlenkové pochody, fakt skvěle napsané. Akorát jsem myslela, že se konce nedočtu, neboť mi tekly slzy jako hrachy a písmenka jsem vůbec neviděla :0))))
Samo sebou dávám 5 * :0)