Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Richard Bachman série
1. díl >
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Mně se kniha velmi líbila - naprosto originální, nezvyklé téma - určitě si ji člověk zapamatuje. Sice morbidní, ale nutící čtenáře k zamyšlení nad tím, proč do toho vlastně chodci jdou, co lidi vede k podobným činům.
Spolu s Temnou věží a Nespavostí moje neoblíbenější Kingovka. Depresivní pochod na smrt.
Opět kniha plná fantazie, hlubokého psychologického vhledu se zajímavým příběhem. Tak jak je u Kinga obvyklé, přehledný styl a originální postřehy umožňují čtenáři brzké ztotožnění s hrdiny a nedovolí mu se od knihy odtrhnout. Těžko něco dodat k předcházejícím pochvalným komentářům např. Sapy, Garika a dalších.
knize dávám 4 hvězdy a to z toho důvodu, že byla šílená, číst bych ji už nechtěla, ale zase je to kniha, na jakou dlouho nezapomenu.
Dlouho jsem si chtěla tuhle knihu přečíst a nakonec když jsem se k ní dostala říkala jsem si že ji snad nepřečtu. Zezačátku jsem si říkala: Přece to nebude jen o tom jak jdou a postupně umíral ( jeden na křeč v noze, druhej na vyčerpání atd. Pak jsem ale najednou koukala, že jsem za půlkou. Ta knížka byla vážně zajímavá, jen mi trošku zamrzelo že jsem už od začátku věděla kdo vyhraje.
Příběh dobrý, ovšem bez pozadí, bez jakéhokoliv šumu kde by King vykreslil nějaký jiný reál než soutěž.a to pak, je jen těžko se s hrdiny natolik a úplně sžít. Mohl se jen více rozmáchnout za to "vše". Naštěstí tomu udělal dobrou tečku. Takovou která té knize doslova pasuje
Uff..
Přečetla jsem dvě strany a říkám si, jestli je to vtip nebo opravdu bude celých 279 stran o tom, jak jde člověk po silnici?
A tak čtu dál. Načež si uvědomím, že stále ve zběsilém tempu otáčím strany, sahám po knize několikrát denně, kdykoliv je čas a po dvou dnech mám přečteno.
King zde ukazuje své neuvěřitelné schopnosti. Postupně vykresluje charaktery jednotlivých postav i samotného hlavního hrdiny - hezky krůček po krůčku zvyšuje napětí a nedovolí vám chvíli oddychu, kniha snad nemá slabší část, v mnoha pasážích jsem se o kus vracela a četla je znovu jen abych si užila autorův styl psaní. Úžasná psychologická hra. Doporučuji.
Kniha, která vás na dlouhé hodiny unese do Kingovi fantazie (=pouze pro otrlé) a pak vás vyhodí zpět do reality jako zmatené děcko. Čili taková klasická kingovka... jedna z lepších.
Strhující kniha. Po přečtení obdivuji Kinga ještě daleko víc než před ním. Je úžasné, jak dramaticky a nevšedně dokáže autor popsat poměrně monotonní
i když dramatický děj knížky. Na začátku jsem nechtěl věřit, že celá kniha bude doopravdy jen o tom, že těch sto chudáků půjde a budou postupně umírat, ale na konci jsem si uvědomil, že právě díky jednoduchosti děje se mohl autor zaměřit na psychologii chování jednotlivých hrdinů a sledovat postupnou změnu jejích vnímání smrti, svého dosavadního života i pochodu samotného.
Skvělá kniha! Doporučuji.
5/5
Téma mi přišlo úžasné. Skvělý nápad na napsání knihy. Reality show budoucnosti. Dekadence společnosti vrcholí, stejně jako ve starém Římě.
Ze začátku mě to bavilo, ale zhruba v půlce jsem se začal do čtení nutit a pak už jsem jednotlivé části přeskakoval. Přišlo mi to stále stejné.
Podle mě nuda v této knize zvítězila nad zajímavým tématem.
Prima kniha. Ked sa mi dostala do ruky, tesil som sa a po docitani konstatujem ze ani nesklamala. Mozno ten koniec mi prisiel ako trosku urychleny a cakal som nejaky "dramaticky zaver", ale pan spisovatel to vykupil hlbokou sondou do problematiky piatelstva a hodnotoveho rebricka, ktory sa dynamicky meni so situaciou v ktorej sa clovek nachadza - ake osuchane, ake pravdive. Je to druha kniha Kinga, ktoru som precital a urcite nie posledna.
Mrzelo mě, že King téměř vůbec nerozvedl politickou situaci a nepopsal svět, ve kterém se příběh odehrává.
Můj první King\Bachman a obávám se, že ne poslední. Neuvěřitelný co dokáže tenhle člověk rozehrát na trati dlouhého pochodu.
Kniha je dokonalá. Jakožto studentka psychologie a věčný tulák jsem si v tom našla své. Určitě se k ní vrátím, a ne jednou. Když jsem si ráno obouvala boty, napadlo mě, že bych něco podobného na nějakém čundru ráda zkusila (pochopitelně bez zbraní).
Mňam! Skvelý psycho thriller. Prečítané na jeden záťah. Ale mám dojem že viac ako o smrti a zabíjaní je kniha o priateľstve. A o tom King vie písať.
Zvrácená a depresivní reality show stovky mladých kluků na "Dlouhém pochodu smrti", z nichž dojde jen jeden jediný.. S.King je bez přehánění Mistr slova a umí vykreslit tu krvavou pouť věru poutavě, rozmanité charaktery postav, na co myslí při vyčerpávající chůzi bez spánku a odpočinku, stres, nemoci, horečky a hlídkující vojáci s nabitými zbraněmi, skandování přihlížejících davů, odpadávající soutěžící a počítání mrtvých... Některé pasáže Dlouhého pochodu byly opravdu dlouhé! Ale co mně v tomto thrilleru velmi chybělo, byla alespoň stručná sonda hlavních hrdinů do jejich rodinného zázemí, přátel a kamarádů, aby čtenář pochopil jejich pohnutky k takovému sebevražednému pochodu - pocit nesmrtelnosti? důležitosti? soutěživost? machrování? ješitnost? A ten useknutý konec mi připadal, jako když zedník pustí lopatu...Na rozdíl od podrobného vykreslování vlastního pochodu se s koncem tedy autor moc "nepáral" - asi už měl taky "splníno"...Nicméně stojí za to si Dlouhý pochod přečíst, i když si po něm musíte najít něco veselejšího ke čtení, abyste to vyvážili...
V první řadě je to psychologický thriller zabývající se především pocity postav, tím, co se jim honí hlavou a snaží se i čtenáře ponouknout k tomu, aby přemýšlel nad otázkami, které mu jsou podsouvány prostřednictvím postav.
Proto tak trochu nechápu komentáře některých uživatelů, kteří tvrdí, jak se celou dobu nic nedělo... Ano, vlastně máte pravdu, ale mělo to o něčem takovém vůbec být?
Můj pohled na věc je totiž následující -
Na začátku knihy se seznámíme s jedním ze stovky Chodců, jehož prostřednictvím nám bude podáván jakýsi 'report' z celého Dlouhého pochodu. Stejně jako on, i dalších 99 chlapců jsou z počátku jen obyčejní soutěžící, čísla, pod kterými jsou vedeni a jimi po celou soutěž také oslovováni.
My jako čtenáři ale nebudeme pouhými diváky té kruté soutěže, ze které vyjde živ pouze jeden. Soutěžící se pro nás z čísel stanou jmény. Najednou to bude Garraty, Stebbins, Olson, McVries, Jensen, Baker, Parker a další. Někteří z nich zůstanou pouze jmény objevenými na malou chvíli a následně zapomenuty pro nedostatek vůle jít dál. Z dalších, kteří se stále drží na nohou, se pro nás ale stávají jednotlivé osobnosti, lidé jako každý jiný. Rozmazlený mamánek, chlapec chystající se napsat knihu nebo budoucí otec... všichni mají své životy, ale dopředu víme, že v něm bude moci pokračovat pouze jeden jediný z celé stovky takových lidí. A to je to, o čem ta kniha je. Ne o stránkách napěchovaných akcí, ale o tom, že stále jen čteme o klucích, kteří jdou a jdou. Jdou až do té chvíle, kdy nebudou moci a v průběhu toho jsme svědky jejich uvědomění. Uvědomění si všeho, co si při přihlašování se do této kruté reality show vůbec neuvědomovali - a tím největším a nejkrutějším zjištěním je uvědomění si své vlastní smrtelnosti, kterou si málokdo připouští, dokud mu zubatá není v patách.
Super!