Dnes nepůjdeš do školy
Eva Papoušková
Od autorky bestselleru Kosprd a Telecí, oceněného Zlatou stuhou. Příběh o jednom velkém pokrevním sourozenectví . Začíná školní rok. Na brněnském Staráku zasednou v první třídě do jedné lavice dvě holky. Obě se jmenují Eva. Černovlasá miluje apačského náčelníka Vinnetoua, zrzka zase Pipi Dlouhou punčochu. A přesně tak si začnou říkat: Vinnetou a Pipi. Jejich nová jména voní dobrodružstvími, která přebijí i normalizační šeď kolem. Píšou se totiž sedmdesátá léta minulého století, „těžkej totáč“. Ve škole se nesmí říkat, co se říká doma. Ví to i jejich spolužák a kamarád Karel, který tajně miluje Pipi. Všichni tři vyrážejí na výpravy, v nichž jde o čest i slávu, o záchranu indiánů i koní. Vydávají noviny Rudý šíp a říkají v nich pravdu. Bojují s učitelkou, která má nervy nadranc, s třídním sígrem i se školníkem. Trojice tuší, že největší sílu mají sny a láska. Přetrvají, i když vás rozdělí oceán... celý text
Přidat komentář
Skvělá knížka z prostředí Brna a školního prostředí, doplněná úžasnými ilustracemi. Po dlouhé době zase výborná dětská kniha.
Já vám nevím. Na tuto knížku jsem se hodně těšila. Ale asi nám neprospělo nesouvislé a nepravidelné společné čtení, zdálo se mi ale, že příběh nepřinesl to, co slibovala obálka. Budu si jej muset přečíst sama a v kuse. Pak ráda přidám hvězdu.
Hodně jsem se na knížku těšila a od knihy Cestování s Velrybou mám autorku ráda, ale nebylo to úplně ono. Takové nevytěžené, nedořešené, hodně na vysvětlování. Některé dětské knihy jsou skvělé, že z nich čtenáři nasají atmosféru doby a moc vysvětlování není třeba, některé jsou zase hodně poučné a příběh je tam jen aby se to lépe četlo, tady mi přišlo že to není ani jedno a vzniklo něco mezi co příliš nedrží a dítě moc nechápe.
Za mně je to jedna z nejlepších nových dětských knih. Má nejen krásné ilustrace, ale i moc pěkný text, což u nových hezky ilustrovaných knih není samozřejmost. Akorát, jak píše @Litocha, je tam fůra věcí na vysvětlování. Rozhodně je to kniha na předčítání nikoliv na samostatné čtení. Pro dceru to byla jedna z prvních zmínek o tomto období, takže asi ne vše pochopila, ale stal se z toho výborný zdroj pro diskuzi.
Jsem na rozpacích. V souladu s nakladatelským doporučením jsem knížku četla se sedmiletým (brzy osmiletým) synem, a přestože zvládá i poměrně složité knihy, tady toho bylo na vysvětlování strašně moc. Zobrazované období a problémy jsou záslužné a svou neobvyklostí v dětské literatuře i osvěžující (přestože čtení to je i přes úsměvné momenty melancholické), bohužel ale knížka zůstala na půl cesty. Určitě se z ní dalo vytěžit mnohem víc. Za textem je sice cítit skutečný prožitek a některé situace jsou velice emotivní, ale jistá úsečnost ve vyjádření a nedořečenost (spousta je toho zmíněna jen jakoby mimochodem, pár větami, i když by si situace zasloužila více rozvést, uzavřít) ubírá na účinku. Dospělý čtenář, zvlášť když má osobní zkušenosti s dětstvím v komunismu, jistě knihu ocení víc než dítě, pro které je (naštěstí) zachycená realita na úrovni pohádky/fantasy.
P.S. Učitelka byla tedy neskutečná kravka. Kéž by se v současnosti už takové nevyskytovaly.
Štítky knihy
přátelství pro děti Československo normalizace (1969-1989) 70. léta 20. století emigrace totalitní režimy dětská dobrodružství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
2013 | Kosprd a Telecí |
2018 | Cílovníci |
2016 | Vombat Jirka |
2014 | Cestování s Velrybou |
2004 | Pojišťovna štěstí |
Pro mne je to skvělé čtení. Pohřeb Jana Palacha jsem vnímala v 7 letech. Nastupující normalizace je v knize hezky popsána. Strach, obavy dospělých, udávání, vyhazování odborníků, nástup normalizačních komunistů ...