Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57345/bmid_dneska-uz-se-tomu-smeju-tO6-57345.jpg
4
626
626
Kniha vzpomínek slavné české herečky. Jedná se o 1. vydání v ČSFR. Podkladem pro toto 1. vydání bylo 2. vydání knihy nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers Corp. v Torontu roku 1977. (Zdroj: Databáze Národní knihovny ČR)
Přidat komentář
Málo čtu biografie a po přečtení téhle toho lituji. Bylo to neuvěřitelné. S takovým nadhledem a (jak psal již někdo přede mnou) takovou dávkou sebeironie jsem se ještě nesetkala. Bylo to přímé, na plnou hubu jak se říká. A až překvapivě nadčasové. Nejvíc mi utkvěla tato pasáž:
"Tak jsem si to myslela, ale měla jsem držet hubu, protože pro pravdu se lidi nejvíc zlobí. Jenže to nebyl jediný případ v mém životě, že jsem ztratila přátele, protože jsem si nebrala servítek. Nikdy jsem nevěřila v lichotky a přetvářku a tím, že jsem nalejvala čisté víno, udělala jsem si mnoho nepřátel. Svět chce být klamán, a kdo říká, co si myslí, je blázen a zaslouží si, co ho potká. Kdysi za to upalovali, dneska člověka znemožní prolhanou propagandou a umučí ho duševně."
No není to nesmrtelné?!
Teda, ale že ten její život byla jízda. Se vším všudy. Dosáhnutí vrcholů střídaly strmé pády, plno stěhování a různých osudových momentů, příběh jako z filmu. Z knihy mi přišlo, že paní Mandlová byla velmi spontánní, rázna žena, co si s ničím moc nelámala hlavu a život brala takový jaký je a mám pocit, źe takoví lidé ten dobrodružný život prostě přitahují. Při čtení jsem kolikrát valila oči, nejvíc mě bavila první část knihy do emigrace, pak už tam bylo moc pro mě cizích jmen a celkově jsem se ztrácela v ději.
Strašný přístup k životu, k mužům, nulová zodpovědnost, fakt se to nedá číst :-) Poslední kapitola, introspektivní, ale stojí za to. Zahrádka na Maltě s manželem homosexuálem. Komunisti byli (a jsou) fakt strašný, ale je to hlavně o devčeti, kterých kolem nás běhá na tisíce. Ale zkušenost je nepřenositelná...
Už od dob filmů pro pamětníky, se mi vryla pod kůži. Ano, byla krásná, ale měla něco víc. Jsem ráda, že jsem se v ní nezklamala a že svou autobiografií jen potvrdila to, co jsem si o ní vždycky myslela - že žila naplno, byla inteligentní, vtipná, bystrá, měla obrovský nadhled. Ale hlavně - byla přímá, nebrala si žádné servítky (nikdy, před nikým). Vyprávění se krásně čte, je bohaté a košaté, jako byste ji slyšeli.
Bylo mi potěšením nahlédnout do soukromí této herečky. Palec nahoru dávám za sebeironii a životní nadhled. Přečteno jedním dechem.
Čtivě napsaná autobiografie velké české prvorepublikové hvězdy. Krásná žena s cynickým pohledem na svět a mozkem velmi drsného pragmatického chlapa popisuje svůj život a nebere si servítky. Kniha se čte jedním dechem a zákulisní drby nejen pobaví, ale člověka i lehce zamrazí.
Kdykoli teď vidím ve filmu jinou skvělou herečku Jiřinu Štěpničkovou, koukám na ni Adininýma očima a říkám si: "Maryša! Ať hraje, co hraje, vždycky z toho vyjde Maryša!" :-)
Několikrát jsem měl během četby jakýsi pocit, že Mandlová byla takový chlap v sukni. Každopádně to byl nesmírně zajímavý pohled do nesmírně zajímavého prostředí v těžkých časech. Filmy s ní jsou v drtivé většině výborné, a tak je fajn přečíst si o tom všem z jejího vlastního pohledu. A moc se s tím nepárala a naopak ona sama byla pochopitelně hvězda největší :-) Ale že se jí po válce ta smůla lepila na paty, že? … Líbila se mi také vložená pasáž s jejími dopisy ze Švýcarska, ty o ní také hodně řekly.
Trefně to v doslovu pojmenoval Škvorecký - "Všechno je vždycky tak trochu jinak."
Autobiografie mě moc nebaví, ale život Adini Mandlové zaujal. Patří mezi mé oblíbené herečky tehdejší doby.
Kniha byla napsána s vtipem, což se mi moc líbilo. Byla jsem překvapená, kolik komplikací musela paní Mandlová ve svém životě ustát a jak to nakonec zvládala.
Obzvláště se mi líbila pasáž o tom, jak ji obviňovali z kolaborace s Němci a to jen proto, že se uvolnila natáčet film v Německu. V knize to paní Mandlová napsala výstižně. Nejvíce udávali ti, čl měli nejvíce másla na hlavě.
Knihu odporúčam, dala som ju na jeden dych. Pokiaľ by to nebolo rozprávanie z reálneho života, tak ani neriešim a poviem si super román. Ale keďže ide o životopis a spomínajú sa veľké mená, tak som veru po každej kapitole chvíľu vstrebávala informácie. Zaujímal by ma aj pohľad z druhej strany (ľudí spomínaných v knihe), asi sa pustím do životopisov viacerých osobností z čias pred 2 sv. vojnou.
Pěkná kniha,jen si taky říkám do jaké míry je to vše pravdivé.Každopádně je prima že po tom všem co paní Adinu potkalo nezahořkla.
Knihu jsem četla již před několika lety, nyní jsem si příběh zopakovala v podobě audioknihy. Opět jsem si uvědomila, jak se historie opakuje, že každá doba si hledá své "oběti".
Jaká vlastně byla Adina Mandlová?
Lehkomyslná, naivní, poživačná, prospěchářka, na chlapy? Nebo prostě jen v jádru hodná holka se zlatým srdcem, která když měla, dala, a když mohla, pomohla? Taková ta co na srdci, to na jazyku?
Těžko říct, jaká byla. A mně k hodnocení nepomohl ani tento její vlastoruční životopis.
Brala prostě život, tak jak přicházel. Uměla ho nejen přežít, ale i prožít a užít. Když byla na vrcholu, zářila tak silně, že vyvolávala závist až nenávist. Mnozí jí to pak dali "vyžrat", když to s ní šlo z kopce.
Byla to určitě velice silná žena. A měla vlastní žebříček hodnot.
Pro mě zůstane už napořád tou okouzlující Zuzanou Rendlovou z Kristiána nebo lehkou holkou Kiki z Nočního motýla. A myslím si, že právě tyto dvě postavy, to byly dva protipóly skutečné Adiny Mandlové.
Kniha mi ji velice přiblížila.
Pár citátů:
"Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové."
"Myslím, že nejsem nespravedlivá, ale domnívám se, že kdo za německé okupace nebyl v podzemí, v zahraničí nebo ve vězení či koncentračním táboře, byl do určité míry kolaborantem a mohl být lehce z kolaborantství nařčen."
"Nikdo nezatkl celou českou filharmonii, ale dirigent Talich seděl na Pankráci, herci divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo a žádný je neodmítl, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první dny revoluce."
"Žádný z mých kolegů se nesnažil mi pomoci, protože jednak mnohdy sami měli máslo na hlavě a báli se, jednak žárlili na moje úspěchy a v duchu si mnozí, "přátele" nevyjímaje, mysleli: "Dobře jí tak, svini, byla nahoře dost dlouho, ať teď trpí!"
A ještě jedna věta z roku 1975:
"Slunce svítí, nebe je modré, v zahradě všecko kvete, a když se ráno probouzím, jsem zase jednou ráda na světě."
A já jenom dodávám, že toto jsem jí moc přála...
Tuto knížku jsem dlouho sháněla, nakonec se podařilo v antikvariátu a jsem ráda, že ji mám. Adina Mandlová je moje nejoblíbenější prvorepubliková herečka, její herectví bylo přirozené, civilní, nepřehrává, nedělá že sebe pitomého diblíka, není toporná jako jiné hvězdy. Že byla v soukromí taková, jaká byla, to už bohužel vyplynulo z její výchovy v dětství, rodiče si nikdo nevybíráme. Sama k tomu na konci života došla, když si prožila svoje v emigraci.
Nedá mi, abych to nezmínila.... cituji: "pořádali jsme večírky, chodili do divadel a restaurací a jezdili po Evropě na dovolenou."
Tak dnes by měla smůlu, ani jedno z toho nám není dovoleno.
Adina Mandlová byla prostě svá ...... ironií a cynismem zřejmě maskovala své nelehké dospívání, poté co její bezstarostné dětství brzy skončilo smrtí milovaného otce (který ji rozmazloval tak, že jí její starší bratři museli vykat). Krátkou slávu prvorepublikové hvězdy si užila se vším všudy (několik továrníků, kteří ji zahrnovali luxusními šperky, auty a kožichy prý kvůli tomu vyhlásilo bankrot) a hvězdou zůstala až do své smrti.... Na ženu její generace je to velmi otevřená zpověď.
Její sarkasmus a ironii bych chtěla mít. Krásná dojemná kniha, vdechla jsem ji za tři odpoledne. Doporučuju!
Filmy pro pamětníky patřily k mému dětství a dospívání a tahle herečka byla bezesporu ve své době velkou hvězdou. Já ji vždycky obdivovala, i když raději jsem asi měla trochu ztřeštěnou Natašu. Vzpomínky paní Adiny jsou moc zajímavé, slyšela jsem její rozhovory s panem Škvoreckým a obdivovala jsem její paměť na všechna ta jména a všechny ty detaily příběhů co odvyprávěla. Znovu jsem se s ní teď setkala při procházkách v lese, kdy jsem si poslechla její vyprávění v podobě audioknihy. Měla rozhodně zajímavý život a stihla toho tolik, co jiný nikdy nezažije.. Hodně úspěchů, ale i smutku, i když přiznám se, že mě několikrát napadlo, kolik toho byla pravda a nakolik jsou vzpomínky ovlivněny časem a jestli by to někdo jiný, kdo u toho byl, nevyprávěl jinak?? Každopádně na konci je cítit smíření se vším, dobrým i zlým, a tak to má být, nejspíš se tomu opravdu už jen smála. "Žít pro budoucnost je stejně chybné jako žít v minulosti a jenom ten, kdo žije pro přítomnost, dovede plně ocenit, co mu přinese dnešek." Tohle si chci zapamatovat.
Adina Mandlová v jednotlivých kapitolách popisuje své životní osudy, úspěch i prohry. Vzpomíná na dětství, rodiče, na život ve francouzském penzionátu, na pokusy dostat se k filmu, na práci modelky, na dobu své největší filmové slávy. Nevyhýbá se ale ani poválečnému období, pomluvám a obviněním, pobytu ve vězení a následné emigraci. S rozkošnou otevřeností mluví nejen o svém intimním životě, ale i o životě svých přátel a milenců. Nesnaží se nic skrývat, z jejích vzpomínek čiší nadhled, smysl pro humor, a přestože byl její život plný oslnivých momentů i pádů, lze uvěřit, že v době, kdy své vzpomínky psala, už se tomu všemu opravdu jen smála.
Docela se mi to líbilo.Hlavně pasáž v období války a krátce po válce.Na jejím příběhu si pak člověk uvědomí jací někteří lidé jsou.Když tu byli Němci většina lidí byla zalezlá a případně se k ní lísali.Po válce se z nich rázem stali velcí odbojáři a všichni všechno o Adině Mandlové věděli a hlavně to že chodila s K.H.Frankem a klidně to dosvědčili.Když se potom prokázalo,že nic takového nebylo,nepadlo ani jedno slovo omluvy.Nedivím se,že emigrovala a myslím.že hodně lidí si oddechlo.
Lidé se nemění,to je i dnes v době koronaviru.Na začátku bylo pár jednotlivců,kteří museli jednat tak,aby z toho nebyl malér.Ale teď vylezlo na světlo hodně "znalců",kteří přesně ví,co a jak se mělo dělat.Prostě je to tak.
Přiznám se, že knihu jsem začala číst bez nějakého zvláštního zájmu o paní Mandlovou, hodila se mi do výzvy jako kniha o známé osobnosti. Považovala jsem ji prostě za jednu z charismatických hereček známých z filmů pro pamětníky. Její osud byl ale velmi pohnutý a překvapivý a troufnu si tvrdit, že počtem milenců, manželů, míst pobytu a pracovní dráhou se rovná několika životům běžného smrtelníka. Musela být velmi přitažlivá osobnost, muži pro ni měli slabost a také ona pro ně. Za krátkou dobu působení natočila ohromné množství filmů a odehrála spoustu her. Její život byl opravdu jízda na horské dráze.