Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57345/bmid_dneska-uz-se-tomu-smeju-tO6-57345.jpg
4
626
626
Kniha vzpomínek slavné české herečky. Jedná se o 1. vydání v ČSFR. Podkladem pro toto 1. vydání bylo 2. vydání knihy nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers Corp. v Torontu roku 1977. (Zdroj: Databáze Národní knihovny ČR)
Přidat komentář
Krásna Adina Mandlová – jej meno a tvár sú známe doma aj v zahraničí. Okrem hereckého nadania mala tiež iné umelecké sklony (maľovala či sochárčila), nuž a dokázala aj písať, a to veľmi dobre.
Adina bola interesantná osobnosť oplývajúca ostrovtipom a plná úprimnej sebakritiky. Táto autobiografia je naozaj nenáročné a prekvapivo pútavé a plastické čítanie. Chválim prehľadné členenie kapitol a množstvo rozkošných fotografií.
V jej búrlivom živote sa toho udialo skutočne veľa. Precestovala kusisko sveta, poznala desiatky zaujímavých ľudí, mala rada rozpustilé flámy a večierky... hrala vo filme a divadle, žiarila na hviezdnom nebi. Avšak každé svetlo vrhá tiene... Ľuďmi, ktorí boli jej prekliatím, bola opakovane zadupávaná do prachu, zažila vojnu či povojnové väzenie, choroby, neúspechy a odmietanie. Často bola na všetko sama... no a mala očividnú smolu na chlapov.
Oceňujem však jej nadhľad – načo sa rozčuľovať nad minulosťou, keď ju nemôžem zmeniť? Toto obdivujem. Žiadne vášne, negatívne emócie, osočovanie – skôr mám pocit, že za všetko, čo jej v živote nevyšlo, volala na zodpovednosť samú seba... ach, keby tak človek aspoň raz v živote vedel dopredu, že sa chystá urobiť čin alebo rozhodnutie, ktoré sa ukáže byť absolútne chybným. Myslím, že Adina nič nezamlčuje a neprikrášľuje, udalosti popisuje tak, ako sa z jej pohľadu stali a ako si ich pamätala.
Druhá vec vyplývajúca z jej neskrotnej a silnej povahy – koniec koncov, nech prehovorí sama: „Prohlásila jsem taky, že kdyby byl (Hugo Haas) místo toho psa vzal s sebou do emigrace svého bratra, mohl být Pavlíček dosud naživu a nemusel spolu s otcem zahynout někde v plynové komoře. Tak jsem si to myslela, ale měla jsem držet hubu, protože pro pravdu se lidi nejvíc zlobí. Jenže to nebyl jediný případ v mém životě, že jsem ztratila přátele, protože jsem si nebrala servítek. Nikdy jsem nevěřila v lichotky a přetvářku a tím, že jsem nalejvala čisté víno, udělala jsem si mnoho nepřátel.“ No povedzte, ktorá „smotánka“ (nacistická, komunistická, akákoľvek) si vezme pravdu, navyše vyslovenú ústami krásnej ženy s pochybnou povesťou, k srdcu? Žiadna.
Adinku však nie je možné odsúdiť za nič... každý je strojcom vlastného šťastia.
„Život mě naučil větší pokoře, tím nemyslím „prdelolezectví“, jak říká Miloš Forman. Ale až pozdě. Pokora nebyla z mých předních vlastností. Chtěla jsem všecko moc rychle, podle maminčiných slov jsem nemyslela na zadní kolečka. Naházeli na mě špínu za desítky jiných..., a jak dlouho trvalo, než jsem mohla napsat pravdu. A vidíte, dnes už mi ani tohle nepřipadá tak podstatné. Nejdůležitější je, aby člověk sám před sebou, někde na vlastní duši, neměl černý stín.“
Autobiografiu s výstižným názvom Dneska už se tomu směju určite odporúčam, dozviete sa všetko „z prvej ruky“. Brilantne zachytený vír Mandlovej života vtiahne každého čitateľa s otvorenou mysľou a nezaťaženého predsudkami. Vždy som ju mala rada – a teraz ju mám ešte radšej.
Knihu jsem začala číst s představou, že se jedná o takovou tu klasickou autobiografii, popisující dětství, úspěchy a tak. Byla jsem ale překvapená, že se jedná o otevřenou, přímou zpověď ženy, která to, navzdory své kráse a inteligenci nebo možná právě proto, neměla v životě vůbec jednoduché. Vše, co ji v životě potkalo, vypráví bez příkras, s ničím ani nikým si nebere servítky a nic není tabu. Kniha je velice poutavě napsaná a čtenáři odkryje jak život Adiny Mandlové, tak dobu ve které žila a to bez všech příkras.
Po dočtení jsem začala trochu přehodnocovat moje oblíbené "Upřímnost nade vše." Adina v knize totiž přiznává, že za spoustu jejich problémů v životě asi může právě její oblíbená upřímnost a ironický humor. Protože jak říká: "Svět chce být klamán."
Při cteni jsem nad knihou casto premyslela, ze zacatku mi prislo ze se porad lituje, byla hodne arogantni, ale postupne mi ji zacalo byt lito, osud k ni byl opravdu nemilosrdny. Jeste nejakou chvili nad vsim budu premyslet. Dobra kniha
Ak ste milovníkmi filmov z produkcie predrevolučného Barrandova, tých krásne čiernobielych, neváhajte a prečítajte si. Adina nie je mojou hviezdou tých časov, ale knižka má svoju atmosféru. Neviem, čo a v akej miere je pravdou, ale to asi nevadí. Napriek určitej zatrpknutosti autorky, dýchne na vás prvá republika svojou poetikou.
Jedna z mojich "porevolučních knih", jedna k knih, kterou jem mezitím přečetla třikrát v průběhu několika let. Ať už impulsem byly filmy, nové názory apod, vždy jsem našlo něco nového a povzbuzujícího, překvapujícího. Krásně, upřímně a čtivě napsaná kniha, máte pocit, jako kdyby vám jí samotná Adina vyprávěla. Cítíte zde černý humor, nadsázku, ale i bolest, zklamání a lítost, ale zároveň neuvěřitelnou sílu se vzchopit a jít dál. Můžeme se domnívat, co Adina "přikrášlila", co byla a co nebyla pravda, ale každopádně dle mě je to osobnost, která nejen v herectví předběhla svou dobu, a to nejen "civilním" herectvím, které v té době nebylo zrovna "in" :-)...DOPORUČUJI!!
Nádherná žena s vysokým sebevědomím, nevymáchanou pusou, upřímná, až to bolí a se sporným hereckým talentem...... A právě proto je naprosto úžasná. Smekám před upřímností, s jakou je tato knížka napsaná.... Doporučuju ...
Adinu Mandlovou jsem spíše vnímala jako povrchní, namyšlenou krásnou ženu, než jako dobrou herečku. O to více jsem byla překvapena obsahem této knihy. I když jsem na ni nezměnila svůj názor, oceňuji její upřímnost, otevřenost, překvapila mě svým vtipem, byl mi sympatický její smysl pro humor - pasáž, věnovaná dopisům se mi opravdu líbila. No, snad aspoň ke konci svého života našla trochu klidu.
I audiokniha, která je obohacena dobovými zvukovými nakrávkami, je fakt dobrá.
Na světě se rodí příliš mnoho lidí a píše se příliš mnoho slov, a tak se stává, že spousta z nich (jak lidí, tak slov) zmizí. Aby se tomu předešlo, existují vzpomínkové knihy. Toto je jedna z nich. A proč ji číst? Protože nepřímo poukazuje na to, že vše, co se od počátku věků po člověku žádá, je, aby byl součástí společenství, aby se zařadil mezi ostatní. Bez ohledu na povolání. A nebýt zločincem nestačí!!! Nutno potlačit jednu z nejmocnějších a nejtemnějších sil: závist.
Díky vyprávění A. Mandlové poznáte prostředí stříbrného plátna, vztahy mezi jeho hvězdami a společnost vůbec. A snad dokážete odolat rychlým soudům. Těch, kteří byli připraveni ji potupit a pošlapat, bylo v minulosti dost.
Adina Mandlová toho opravdu hodně prožila a zaplatila za to docela draze. Mně na této knížce nejvíc bavil styl, jakým je kniha napsaná a to, že jsem si udělala obrázek o tom, jak se ve skutečnosti v té době, kterou obsáhla, vlastně žilo. Vzalo mi to sice iluze o některých lidech a událostech, ale to "prozření" stálo za to :-).
Na této knize si cením, hlavně výpovědi o době první republiky. Máme tendenci si ta léta idealizovat - lidé se k sobě chovali lépe, muži byli bezvýhradní džentlmeni, dámy seděly cudně v koutku a vzhlížely ke svým manžílkům.... Paní Adina Mandlová byla sebestředná potvora a ani na stará kolena se nehodlala změnit. Pyšně vzpomíná na své "zářezy", nemorální chování, city neměly v jejím životě výsadní místo... Co naplat, společnost se příliš nemění, stále jsou v ní pacholci i andělé. Adinu Mandlovou jsem obdivovat nezačala, ale otevřela mi oči. Je to opravdu zajímavé počtení a ku prospěchu knihy přičítám i snahu pana Škvoreckého, příliš do vyprávění nezasahovat jakýmikoliv úpravami.
Slušne napísaná autobiografia, trošku ironická, ale za to, priama a otvorená.
S nadhľadom popisuje nie len svoj život a život ľudí vo svojom okolí, ale aj dobu v ktorej žila.
Po prečítaní sa nejdem zbaviť dojmu, že nádherná Adina bola poriadna mrcha s poriadnou dávkou guráže, ktorá vždy presne vedela z koho má prospech. A kto sa jej nehodil, toho nekompromisne odkopla.
Kniha je presiaknutá sarkazmom, ktorý akoby ospravedlňoval Mandlovej výpočítavosť a tým odľahčil jej výčitkám, veď dneska už sa tomu smeje.
Adina Mandlová byla krásná mrcha. Ženy jí nesnášely, protože se za ní otáčeli všichni chlapi. A muži jí nesnášeli, protože někteří ji nezajímali a jiné opustila. Zároveň, jak sama přiznává, měla tendenci říkat věci na rovinu, takže snadno někoho urazila. A uměla si jít za svým, takže tak trochu po té své cestě šlápla i na někoho jiného. Tohle všechno dohromady je vražedná kombinace. Takže jí to dali při první příležitosti sežrat i s úroky. Ta příležitost byla konec války a její styky s Němci. Jak sama píše její životní filosofie byla něco jako: "Měl automobil a měl rád operu, tak jsem s ním začala chodit". Bohužel za války bylo i pár Němců, kteří jezdili do opery... I když to nebylo zas tak moc, jako to, z čeho byla nakonec obviňována. Chyba byla, že neemigrovala před válkou. To by se po válce vrátila v plné parádě, ale kdoví, jak by si rozuměla s komunisty.
Každopádně toho zažila neskutečně moc, a pokud bych chtěl vidět nějaký zfilmovaný životopis, tak by to byl ten její. Akorát by to nesměli točit ti zoufalci, co režírují dnes. A taky si nedokážu představit, jak by se to všechno vlezlo do jednoho celovečerního filmu.
Kromě spousty zážitků je Adina také hlavně skvělý vypravěč. Hodně mi to připomínalo Henriho Charrièra. Taky je to podobně koncentrovaný výtažek skvělých příhod. Na rozdíl od něj si ale podle mě Adina tolik nevymýšlí. I když se obhajuje a sem tam něco zatají.
Moc hezky sepsaná autobiografie. Nostalgie, ironie, humor... velmi přímočará herečka. Svým stylem života a chování by se spíše hodila do dnešní doby, tenkrát provokovala a pobuřovala. Neměla lehký život, ale žila naplno. Mám ji moc ráda.
Adina Mandlová žila naplno a ani ve své autobiografii nedělá cavyky a píše přímočaře . Zažila toho opravdu dost, byla samozřejmě superhvězdou za první republiky, na konci války skončila ve vězení a pak zbytek života trávila v zahraničí, jak jinak, než pestře. Na sklonku života se vrátila do Čech, kde také zemřela.
Adina je moje asi největší hvězda a tato kniha je asi nejvíc vypovídající. Různých rádoby povolaných životopisů bylo vydáno dost, ale tady je vše bezprostřední, nepřikrášlené a hlavně pravdivé. Doporučuji.
Autobiografie bez příkras, velmi čtivá kniha!