Dni opustenia
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388478/bmid_dni-opustenia-LDY-388478.jpg
3
312
312
Olga mala kedysi literárne ambície, ale vymenila ich za manželstvo a materstvo. Presťahovala sa do Turína, kde žije s manželom Mariom, dvomi deťmi a psom. Keď ju Mario po pätnástich rokoch spoločného života opustí, je úplne zmätená. Hoci sama seba presviedča, že všetko zvládne, že nie je „úbohá opustená žena“, o ktorej toľko počula počas svojho neapolského detstva, nevie sa odnaučiť ľúbiť svojho manžela. Rutinné povinnosti jej prerastajú cez hlavu, zanedbáva sa, opúšťa sa. Po mesiacoch sebaľútosti, hnevu, pochybností, zúrivosti, zúfalstva a takmer šialenstva začína vnímať svet a aj svoje manželstvo jasnejšie. Román Dni opustenia šokuje a zároveň fascinuje svojou surovou úprimnosťou, opisom zostupu do prázdnoty, ktorá Olge zostala po ilúzii manželstva a seba samej. Keď sa ocitne doslova uväznená medzi štyrmi stenami bytu, je nútená konfrontovať sa so svojimi démonmi, stratou vlastnej identity a sveta, aký poznala, ako aj s možnosťou, že život už nikdy nebude ako predtým.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , InaqueOriginální název:
I giorni dell'abbandono, 2002
více info...
Přidat komentář
"Nic o lidech nevíme, dokonce ani o těch, se kterými tolik let sdílíme jeden život."
Velice hutná a emočně těžká kniha. Celkem mě zklamal závěr, který mi dojem z knihy mírně pokazil.
Kniha mi nesedla, autorka sice psala čtivým tempem, ale obsah mě neoslovil, celá kniha popisuje zvrácené pocity a prožívání zhrzené opuštěné manželky, jež mi bylo krajně nesympatické a nepříjemné, místy vulgární a odporné. Bohužel má první autorky kniha, ale snad ji dám ještě šanci.
Nejlepší na této knize je střední hutná část, kdy vrcholí zběsilá hrdinčina hysterie a neschopnost vyrovnat se s manželovou zradou. Tato fáze mne zcela pohltila, ačkoli bylo těžké chápat její impulzivní až excentrické jednání. Závěrečná katarze určitě čtenáře uspokojí, na můj vkus však obsahuje přece jenom jistou dávku zjednodušených klišé.
muži nepochopí, co se prožene opuštěné ženě hlavou, jak hledá příčinu a důvod, proč byla opuštěna, jak se hroutí a dělá nesmyslné věci, jak dlouho a těžko se hrabe nahoru. Žena nechápe, jak snadno muž opouští, jak vše hodí za hlavu a už se minulostí nechce zabývat. Ale zanechá to stopu na muži i ženě.
Neobyčejně hloupá kniha o neobyčejně tupý ženský. Ani se nedivím, že od ní ten Mario utek... Když si otrávila psa a nebyla schopná odemknout dveře, tak jsem to zahodil. Ani nechci vědět jak to dopadlo... Začal jsem to číst z nudy, ale radši jsem se měl dloubat v nose....
Byla to moje první zkušenost s touto autorkou. Velmi čtivé, i když lehce kontroverzní. S hlavní postavou jsem někdy souhlasila, někdy jí pro její chování nesnášela, celý její příběh jsem přečetla během pár hodin. Určitě mám v plánu si přečíst další knihy.
Syrové a drsné.Opuštěná,která se snad našla.Mněla jsem husí kůži při čtení a lítost z toho,kam až může zajít láska.
"Kradla jsem čas sobě, abych ho dávala jemu" ... dá se láska definovat lépe?
Dny poté, co nás někdo opustí jsou vždycky náročné, ale nakonec je každý překoná, musí, proto poučením knihy je, napoddat se tomu, o co druhý o nás stojí méně, o to mi si musime jeho pozornost vynahradit a ne se ztratit nejen z jeho života, ale také ze svého.
Klasická ukázka toho, že muž žije po celou dobu život zodpovědný jen sám k sobě. Jeho rozhodnutí nejsou lehká, ale když je udělá, udělá je bez ohledu na cokoliv, když odejde, tak odejde, vezme si pár knih a jde, ženu, děti, i minulost nechá, musí nechat jejich osudu. Ke konci zamyšlení, jak moc nás ty společné roky ovlivnily, jak moc jsme stejní a nakonec, že vyrovnat se s rozhodnutím někoho jiného může být ve finále osvobozující, narozdil od následků vlastního rozhodnutí.
Ferrante je úchvatná autorka, o čemž jsem se přesvědčila už v její sérii Geniální přítelkyně. Tady své mistrné vypravěčství opět předvede, nicméně strhávám jednu hvězdičku za to "něco" co tomu chybělo a co měla třeba ona zmiňovaná série. Taky mi ten přerod hlavní hrdinky přišel ukvapený, rychle odbytý. Dalo se z toho vytěžit víc. Přesto náhled do pocitů opuštěné ženy mi přišel vskutku autentický.
SPOILER
Z knížky mám dost rozporuplné pocity. Na jedné straně se jedná o skvělý exkurz do pocitu opuštěné, zrazené ženy. Na stranu druhou, když už to trvá skoro 3/4 knihy, čtenář začne být lehce znuděný a otrávený. Jakmile jsem došla k pasáži s otráveným psem, něco se ve mě zlomilo, mé znechucení došlo maximální možné míry a já nemohla dál číst. Nakonec mi bylo líto nedočtené knihy, pasáže se psem jsem přeskočila a knihu dočetla. Přesto, nepříjemná pachuť zůstává. Každopádně autor/-ka je skvělým vypravečem a umění popsat nejniternější pocity je fascinující. Přesto.. místo to bylo trošku moc.
Knihu jsem musela několikrát během čtení odložit a zhluboka dýchat, tak moc byla kniha depresivní a naplňovala mě nějakým zvláštním znechucením. Nejvíc líto mi bylo toho psa :)
Každopádně to svědčí o tom, že emoce a chování jsou brilantně popsány, možná i dost sugestivně a hlavně bez příkras, autorka nás nešetří, nechodí kolem horké kaše, vše popisuje až na dřeň.
Hodně emotivní sonda do duše ženy, kterou zcela nečekaně opustí po 15 letech manžel. Některé pasáže jsou docela drsné, u některých jsem se ale párkrát i zasmála a někdy Olgu docela chápala, jak se v tom „plácá“, jak by se chovat chtěla, ale praxe je pak nakonec úplně jiná ...
Zábavné čtení to určitě není, ale knížka je velmi dobře napsaná.
Deníček jedné opuštěné ženy, který mohl klidně zůstat soukromým a svět by o nic nepřišel... :) Jako povídka by to bylo dobrý, ale patlat se v nejšpinavějších hlubinách svých duševních stavů po nečekaném rozpadu dlouholetého vztahu na 192 stranách je hodně. Tahle knížka může určitě pomoct dalším v podobné situaci, ale nic objevného od ní nečekejte - jen takové utvrzení, že to, co prožíváte, je univerzální, že si všichni v této situaci prochází naprosto stejnými stavy, hlavně tedy pokud je to jejich první podobná zkušenost, což byl patrně případ hlavní postavy. Jasně, tady je to vyhrocené ještě přeludy. Spisovatelsky je to myslím si poměrně dobré, na to, že to bylo jedno z raných děl Eleny Ferrante.
Tak tato kniha mě nezaujala. Je tak šíleně depresivní, že člověk má pocit, že do toho hrozného marastu spadne sám....dočetla jsem ji s úplným odporem, v domnění, že narazím na nějaký pozitivní kousíček :-(
Po autorčině prvotině, kde se ještě hledala a bylo to znát, jsou už Dny opuštění podobně čtivé, jako Geniální přítelkyně.
Téma je však mnohem hutnější, tíživější a proto určitě méně všeobecně přijaté.
V určité fázi knihy, kdy se hlavní postava dotýká svého psychického dna a místo rychlého odražení se tu dlouho a nepříjemně zmítá, jsem text jen přejížděla očima.
Ale mám pocit, že i to byl záměr autora. Dovést věci přes okraj snesitelnosti. Protože tam se každý- tuším avšak nepřeji- alespoň jednou za život podívá.
Pro mě konkrétně pak byly situace okolo dětí Olgy a mateřská linka a vyprávění ještě silnější, než ta partnerská.
,,Chytila jsem chlapce za ramena a energicky jím zatřásla. Pak jsem vzteky bez sebe začala křičet:,,Víš ty vůbec, že jste tam mohli něco chytit? Víš, že můžeš onemocnět a umřít? Podívej se na mě, ty pitomče, udělej to ještě jednou a já tě zabiju!"
Gianni mě vyděšeně a udiveně sledoval, zjevně nemohl uvěřit vlastním očím. Stejně nevěřícně jsem se na sebe dívala i já. Na trávníku...jsem viděla ženu. Zprvu jsem ji nepoznala. Vyděsilo mě, že se zmocnila mého srdce, které jí teď bilo v hrudi."
,,I já jsem v době, kdy jsem vychovávala Mariovy děti, čekala na časy, které se už neměly vrátit. Čekala jsem, až budu opět mladá, štíhlá, energická žena se zářivou budoucností.
Ne, pomyslela jsem si, když jsem dovytírala podlahu a s námahou se postavila. Budoucnost je od jistého okamžiku jen nutností žít v minulosti."
,,Až doposud jsem žila s tím, že jsem Olgou z anfasu, ostatní ale tenhle pohled vnímali jen jako spojnici mezi oběma profily, jako celek, o němž jsem já neměla ani tušení. Mariovi, tomu jsem dávala Olgu z centrálního zrcadla, byla jsem až doteď přesvědčená, ale nyní jsem váhala, jakou tvář a jaké tělo jsem mu vlastně nabízela. On si můj obrázek poskládal na základě právě těchto laterálních pohledů a bůh ví, jakou mou tvář vlastně viděl."
Nějak jsem se v tom nenašla. Bližší je mi přístup hodit vše zlé za hlavu a jít dál, než se v tom babrat, užírat se nenávistí a osnovat pomstu. Asi mi vadí příběhy, kde se žena propadá do depresí a na dno jen proto, že ji opustil muž, mysí jen na to a vše ostatní pro ni jde stranou. Je to sebedestruktivní přístup a není mi to sympatické. Takže pro mne spíše negativní, temné čtení. Od autorky ovšem moje první kniha, takže asi jí dám ještě jednu šanci.
Za mě skvělá kniha! Syrová, v emocích jdoucí na dřeň, nemající ambice budit sympatie.
Je Olga sobecká? Někdy zlá vůči dětem, bezohledná a ztracená ve svém životě? Ty ne?
Poslouchala jsem audio,velmi depresívní a místy až pornografické.Rozchody nejsou nikdy bezbolestné,ale nikomu nepomůže když se bude tak sžírat nenávistí.
Štítky knihy
nevěra trápení zfilmováno italská literatura rozvod psychologické romány krize středního věku halucinace thrillery pro ženy Turín (Torino, Piemont)Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Dala jsem na doporuceni kamaradky. V knihovne nebyla volna Genialni pritelkyne, zkusila jsem tedy jiny titul. Prvni pulku jsem zvazovala,zda cist dal, pak me kniha chytla, ke konci uz se hlavni postava utapela ve stalem zkoumani a popisu svych pocitu.. Za me takovy slabsi prumer.