Dni opustenia
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388478/bmid_dni-opustenia-LDY-388478.jpg
3
312
312
Olga mala kedysi literárne ambície, ale vymenila ich za manželstvo a materstvo. Presťahovala sa do Turína, kde žije s manželom Mariom, dvomi deťmi a psom. Keď ju Mario po pätnástich rokoch spoločného života opustí, je úplne zmätená. Hoci sama seba presviedča, že všetko zvládne, že nie je „úbohá opustená žena“, o ktorej toľko počula počas svojho neapolského detstva, nevie sa odnaučiť ľúbiť svojho manžela. Rutinné povinnosti jej prerastajú cez hlavu, zanedbáva sa, opúšťa sa. Po mesiacoch sebaľútosti, hnevu, pochybností, zúrivosti, zúfalstva a takmer šialenstva začína vnímať svet a aj svoje manželstvo jasnejšie. Román Dni opustenia šokuje a zároveň fascinuje svojou surovou úprimnosťou, opisom zostupu do prázdnoty, ktorá Olge zostala po ilúzii manželstva a seba samej. Keď sa ocitne doslova uväznená medzi štyrmi stenami bytu, je nútená konfrontovať sa so svojimi démonmi, stratou vlastnej identity a sveta, aký poznala, ako aj s možnosťou, že život už nikdy nebude ako predtým.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , InaqueOriginální název:
I giorni dell'abbandono, 2002
více info...
Přidat komentář
Našla jsem si v knize pár zajímavých postřehů a formulací, ovšem jinak mi hlavní hrdinka bezmezně lezla na nervy.
Jakési prázdné hňahňání v pocitech sebelítosti bez náznaku důvodů či chyb hrdinky.
Pocity to skutečně přetéká natolik, že to nedokážu ani poslouchat. Neskutečně prázdná a zbytečná exploze emocí. Lepší věnovat čas čemukoli praktickému.
Elenu Ferrante a její knížky mám moc ráda a vím, že má svůj osobitý styl, ale za mě byla toto nejslabší knížka. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale víc ji už asi číst nebudu. Škoda.
Celou dobu čtení jsem si kladla jednu otázku. Kdyby se pod pseudonymem Elena Ferrante skrýval muž, vyznal by se tak dobře v duši a pocitech ženy? Některé situace jsou vykresleny tak detailně a šíleně, že bych to tipla na vlastní zkušenost autora/autorky. Nebo to vymyslela manželka a manžel napsal? Ať tak nebo tak, asi jsem moc rozumově založená, abych s Olgou soucítila, což mě ale neodradí od toho, abych si přečetla jeho/její další knihy.
Obsahuje SPOILERY : Hlavní hrdinka po rozchodu stávající se troska, skoro blázen. Chudáci děti, ještě že to byla jen kniha a jak jsem se dočetla i zfilmováno, asi se podívám, ač scénu s umírajícím pejskem, nemocným synem a dcerou řezající do stehna matky na její povel, no nevím, zda to zvládnu.
Do momentů, kdy se nevykašlala na děti, jsem ji i chápala, ale později moc ne, ač přišla k rozumu a naštěstí nebylo ještě úplně pozdě.
Knížka se mi chvíli četla dobře, chvíli jsem měla pocit, že když přeskočím dvacet stran, nic se nestane, pak zase dobře. Jsem na rozpacích.
To že táto autorka vie písať je jasné, aj v tejto knihe je to jasné ale mne sa žiaľ kniha nepáčila. Hlavná hrdinka mi bola až vrcholne nesympatická, rozumiem tomu, že proces rozvodu je náročný ale v niektorých momentoch (tak polovica knihy) správanie Olgy hraničilo so psychózou a reálne som očakávala, že hlavná hrdinka skončí na psychiatrii. Alebo je len možné, že taliansky temperament je jednoducho iný ako ten náš
Druhá kniha Eleny Ferrante, ktorú vydala po 10 rokoch od Zraňujúcej lásky (tá na mňa pôsobila roztrieštene, cítila som, že autorov štýl ešte úplne vytriebený nie je). V tejto knihe je pociťujem takisto jemné hľadanie seba ako svojho autorského hlasu, hlavne v časti, keď Oľga začína "šalieť", má vidiny, nezvláda realitu. Ale je to celé v ucelenejšej forme, sny sa až toľko s realitou neprekrývajú. Kniha ma opäť bavila tou surovou talianskou naturalistickou formou!
Úžasná kniha, pokud autorka popisované opuštění Olgy neprožila a jen událost vymyslela, je to geniální spisovatelka.Velmi silně popsané emoce až do úplné hloubky, kniha je občas obscénní, ale bez toho by událost popsat nešla.
Rozpad rodiny dle vzorce : on + mnohem mladší nová partnerka, ona + péče o společné děti a jeho psa. Exploze emocí a hledání cesty ven.
Toto je zobrazení ženy, Olgy, a toho jak se zabývá (nebo neřeší) skutečnost, že se její manžel náhle rozhodl ji opustit. Čtenář je po celou dobu v hlavě hlavní postavy, čímž se dostává do opravdu ponurého, temného a někdy i šokujícího místa. Jsme svědky jejích nepravidelných myšlenek, halucinací, zoufalství, bolesti, hněvu.
Celý příběh (i když jednoduchý) je neuvěřitelně silný. Po celou dobu jsem měla naprosto smíšené emoce směrem k hlavní postavě (Olze). Z části jsem s ní sympatizovala, protože její situace byla strašná ale na druhou stranu některé věci, které řekla a udělala, způsob, jakým s lidmi zacházela, to bylo hodně přes čáru.
Přestože se jedná o relativně krátký román, čtení chvíli zabere - už jenom z toho důvodu, abyste mohli vstřebat emoce, které na vás tryskají.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Je až neuvěřitelné, jak i po několika dnech musíte pořád přemýšlet o pocitech a chování Olgy.
Hlavním tématem knihy je situace, kdy manžel po patnáctilétém soužití opouští svou ženu, nechává jí na starost péči o domácnost, dvě malé děti a psa. Tento stav zažily mnohé z nás a každá byla nucena vyrovnat se s ním po svém. Hrdinka knihy se velmi otevřeně zpovídá z toho, jak situaci řešila ona. Je to napsáno na můj vkus dost syrově až naturalisticky. Přestože jsem se s hrdinkou vůbec neztotožňovala v řešení nejrůznějších problémů, kniha mne zaujala a za přečtení určitě stojí.
Psychologická studie opuštěné ženy je napsaná otevřeně a přestože je to zpočátku značně depresivní čtení, autorka má svérázný smysl pro humor a dokáže vás natolik vtáhnout do problémů opuštěné ženy, že knihu dočtete až do konce. Není to kniha, která vám zlepší náladu, ale určitě vás donutí k zamyšlení a to také není málo...
Štítky knihy
nevěra trápení zfilmováno italská literatura rozvod psychologické romány krize středního věku halucinace thrillery pro ženy Turín (Torino, Piemont)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Wow! Tak takhle rozpačité pocity jsem dlouho po knize neměla, absolutně nevím, jestli se mi líbila, nebo ne. Neuvěřitelné převedení pocitů, které by z takového opuštění plynuly, na papír, ovšem v tak depresivní formě, že jediný pocit, který po knize mám je, že znovu bych ji číst nechtěla. Přestože v závěru se hlavní postava začala zase vracet do normálního života (čemuž jsem po všech šílenostech, co zažívala, už neveřila), ten stísněný pocit už ve mně zůstal. Nicméně talent autorky je zde aboslutně nepopiratelný, jako bych vše prožila sama..