Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela
Michael Stavarič
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311373/bmid_dny-ohnu-dny-spalenist-dny-popela-xKo-311373.jpg
4
12
12
Paměti, deníky, tajemné obrazy se smyslem pro nadčasovou absurditu a každodenní surreálno, to je palčivý román Michaela Stavariče. Autor ho označil za svůj zásadní text. Vypráví o klukovi, jemuž se mísí minulost a přítomnost. Po záhadné smrti své mámy vyrůstá u strýčka uprostřed hor, nad spletí tajemných podzemních chodeb. Vyrůstá v místě, které je po staletí vydáno všanc nebezpečím všeho druhu. Radost ze života ale nezabily ani dávné války, ani revoluce. Není nakonec stejně největší hrozbou dospívání? Kdy nám svět dospělých už nikdy nemůže lhát? Navracejí se „tytéž“ vzpomínky, odlišně vnímané v kontextu doby i v kontextu zastřešujících informací; ty jen umocňují dobovou slepotu. Hranice mezi realitou a surreálnem je prostupná. Lidé mizí, krajem táhnou vojáci různých armád, hladové smečky psů, duchové... Děje se cosi obludného, roky nízkosti, špíny, hrůz. Děje se cosi obludného, roky radostí, her, lásek. Vypravěč nedokáže být stejný jako oni. A kdo to nedokáže, s tím je konec. Netrpělivá touha po rozuzlení žene vypravěčovy věty, které nerozlišují sny dětství a magii puberty. Touha po temnotě, po tmavých koutech, po ráji, po mytickém středu, kde snící bytosti vznikají ze snů a pak zase ony mají sny; musejí snít, jinak zahynou. Toto jsme my. Toto je sen, který žijeme. Svět už nám nikdy nemůže lhát.... celý text
Přidat komentář
Nesmírně nádherný příběh-nepříběh ze zvláštního bezčasu a nemísta zahalený do té nejjemnější krajky utkané z melancholie, kouzla, fascinace a divení (a s nejintenzivnějším doslovem překladatelky, s nímž jsem se zatím setkala).
Stavarič ústy (perem? klávesnicí?) Denemarkové spíše kreslí obrazy, než vypráví příběh. A víte vy, jak krásně je možné kreslit slovy? To chvílemi až nechápete, k čemu nám jsou vlastně barvy, když máme slova.
V osadě, která stojí odstřižená od světa uprostřed hor a u dříve věhlasných dolů, žije chlapec - náš hrdina. Žije nejprve se strýcem a tetičkou, protože maminka zemřela a ač je bolestně nepřítomná, její hlas k němu doléhá v dopisech, jež mu zanechala, velice silně. Po smrti tetičky zůstává jen chlapec a strýc, jeho průvodce životem, velký učitel, stavitel i ničitel.Jsou tu také koleje, které už nikam nevedou a lidé, kteří nikam neodcházejí, protože kam by šli? Copak na ně někdo někde čeká? Jsou tu vojáci, všudypřítomní a přitom existující v životě hrdiny jen na okraji. Je tu vzpomínka na příslib úžasné budoucnosti, která nikdy nepřišla. A jsou tu šachty. Tisíce chodeb, jež rozežraly zem a lačně spolykaly kdeco a kdekoho. Závoj mezi snem a skutečností je tu stejně propustný, jako kdyby žádný nebyl... Existuje vůbec něco jako skutečnost? A jako sen?
Už velmi dlouho jsem nečetla nic tak dobrého.
Náhodou objevená kniha - a komorní poetický příběh ...
Postřehy z dospívání mladého chlapce - plné tajemství, záhad a myšlenek ...
"Není nakonec stejně největší hrozbou dospívání ?
Kdy nám svět dospělých už nikdy nemůže lhát ? "
Ještě dítě, které by rádo vkročilo do světa dospělých .... ale ve své duši chce zůstat dítětem ...
A dny ohňů, spálenišť a popela - to je symbol našeho života ...
Pro pomalé, pozorné čtení - a uvidíte, nakolik se s chlapcem ztotožníte ...
Opět výborná četba, které jsem se nemohla nabažit. Autor skvěle popsal nejen postavy, ale i jejich myšlenky, pocity, zážitky a životní zkušenosti. Především děj zaměřený na chlapcovo dospívání a lidi, kteří ho v tom provázejí a formují, mne velice oslovil. Může to působit trochu divně, ačkoliv nejsem chlapec, připomnělo mi to moje vlastní dětství, svět na vesnici, uprostřed uzavřené společnosti mezi přírodou a civilizací, která byla vzdálená o několik kilometrů dál. Velice doporučuji a těším se na další knihu od tohoto - pro mne velice oblíbeného autora.
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
| 2010 |  Mrtvorozená Eliška Frankensteinová |
| 2015 | Děvčátko s kosou |
| 2016 |  Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela |
| 2015 | Království stínů |
| 2009 | Včelikář |
Ceci n'est pas un livre.
Asi tak hodinu přemýšlím, co o té knížce napsat, ale žádná slova nedokážou vystihnout, jak moc se mi to líbilo. Často mi připadalo, že čtu o ničem a ještě častěji, že čtu o všem.
Opět jsem ztratila tvůrčí ambice.
A strašně se zamilovala.
Mám psát, ať si to přečtete, nebo je to dostatečně zřejmé? :))